Egon Erwin Kisch, foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu.
Náš soused Peter, rodilý Rakušan, se nedávno usadil natrvalo v Praze. Česky nemluví, a tak si v každodenním životě musí vystačit hlavně s angličtinou. Když si chce přečíst zprávy, usedá k počítači. K periodikům v němčině, jež si v minulosti při opakovaných návštěvách Prahy oblíbil, patřily noviny Prager Zeitung. Jejich tradice je stará bezmála 350 let. Sahá do roku 1672, kdy je začal pod názvem Ordinari Postzeitungen, později přejmenované na Prager Zeitungen, vydávat malostranský knihtiskař Jan Arnolt starší z Dobroslavína. Která německá periodika vydávaná u nás sehrála v naší novodobé historii stěžejní roli? A jak to vlastně s německým tiskem vydávaným v Čechách vypadá dnes?
Týdeník ze středu Evropy
Když se krátce před Vánoci 2016 objevilo na novinových stáncích poslední vydání týdeníku Prager Zeitung, uzavřela se další z kapitol německé publicistiky u nás. Nejčtenější cizojazyčné periodikum, které v prosinci 1991 založil rodák z východoněmeckého Cvikova, historik Uwe Müller (1955-2010), tvořilo více než dvě desetiletí “informační most“ mezi Východem a Západem.
“Jde nám o to, abychom německojazyčným čtenářům předkládali témata z východní Evropy, konkrétně z Česka a Slovenska, a abychom je uváděli do reality obou těchto zemí. Náš pohled chceme zaostřit na témata z těchto zemí, na situaci lidí, kteří tu žijí,“ přiblížil Müller koncept novin v rozhovoru pro Český rozhlas. Jejich dobrodružný zrod přirovnal ke “skoku do studené vody tržního hospodářství.“ Zpočátku to vypadalo nadějně.
“Týdeník ze středu Evropy“, jak zněl jeho oficiální podtitul, se v českém mediálním prostředí etabloval, přičemž čtenáře oslovoval celé čtvrtstoletí. Mezi nimi podnikatele a diplomaty z Německa, Rakouska či Švýcarska, profesory a studenty bohemistiky, poválečné vysídlence a turisty. Ovšem jen vzácně vykazoval Prager Zeitung černá čísla. Nejlépe se mu vedlo mezi lety 2003 až 2005, když Česko vstupovalo do EU a němečtí i rakouští podnikatelé se o ní chtěli dozvědět cosi bližšího. Byl to ovšem jen krátký nádech optimismu.
Mezi blázny
Zakladatel Uwe Müller usiloval o to, aby jeho noviny navzdory odlišné frekvenci, čtenářské obci i co do rozsahu navázaly na legendární zpravodajský deník, který byl věhlasný zejména v období mezi dvěma světovými válkami. Tím byl Prager Tagblatt (Pražský deník), založený roku 1876, z něhož se postupem času stal největší liberálně-demokratický, německy vydávaný deník v Československu.
Prager Tagblatt, vydání z konce června 1914, které referuje o válce se Srbskem.
Zaměstnával plejádu špičkových novinářů a spisovatelů z celého německojazyčného prostředí, tiskl fejetony Thomase Manna, Kurta Tucholského či Ericha Kästnera. Pražskou redakci v Panské č. 8 utvářeli pražští literáti jako Egon Erwin Kisch a Friedrich Torberg. Ten se na redakci Prager Tagblattu ohlíží v jedné z kapitol své povídkové knihy Teta Joleschová. Vzpomínky na zlatou éru listu zachytil ve svém autobiografickém díle Prager Tagblatt. Román jedné redakce Max Brod.
Další z význačných přispěvatelů Brod o ní řekl: „Byla to rozpustilá redakce, tenhle Prager Tagblatt, nejveselejší, jakou jsem kdy viděl. A to jsem ve svých někdejších bohémských letech hojně obešel jako host redakce v Paříži, Berlíně a Vídni. Jaká zarputilá profesní opravdovost. Bylo to evropské kuriosum. Každý, kdo tam spolupracoval, vynakládal veškerou svoji ctižádost na to, aby svoje věci vykonával co možná perfektně, stručně, bez frází, s nasazením všech nervů. Ale přitom to vypadalo, jako by šlo vše bez námahy, jakoby žertem. Musím přiznat že jsem měl nejdříve dojem, že jsem se propadl mezi blázny.”
Existenci pokrokového týdeníku, v němž se setkávali antifašističtí spisovatelé a publicisté prchající z hitlerovského Německa, násilně přerušila německá okupace Československa v březnu 1939. Poslední číslo Prager Tagblattu vyšlo 4. dubna 1939, přičemž hned nadcházejícího dne jej na téže adrese nahradily německé okupační noviny Der Neue Tag.
Zlatá éra Prager Presse
Vedle Prager Tagblattu sehrál ve 20. letech minulého století významnou roli liberální deník s nacionálním charakterem Deutsche Zeitung Bohemia, jehož redakce pod vedením Bruna Kafky sídlila v Anenském dvoře v Praze. Jeho založení spadá do roku 1828, přičemž jako deník začal vycházet o dvacet let později. Přestože se oficiálně nejednalo o stranický list, deník sympatizoval s Německou demokratickou svobodomyslnou stranou. Úroveň zpravodajství i literárních příspěvků byla vysoká, k čemuž v neposlední řadě přispíval jako redaktor již zmíněný E. E. Kisch.
Věrnou čtenářskou základnu si získal i liberální německý, pročesky orientovaný deník Prager Presse, založený Tomášem Garriquem Masarykem v roce 1921 na podporu integrace německé menšiny v Československu. Tahle rarita mezi periodiky vycházela v československém vládním vydavatelství Orbis a jeho šéfredaktorem byl do roku 1938 Arne Laurin. Fejetony psal novinář, politolog, diplomat a blízký spolupracovník Masaryka a Beneše, Otto Pick. Síť korespondentů tohoto mladého listu se rozšířila až do Vídně.
Prager Presse ze září 1937 oznamující úmrtí T. G. Masaryka.
Kromě zmíněných periodik vycházela během První republiky řada německých regionálních listů. Mezi nimi se těšily zvláštnímu postavení zejména Reichenberger Zeitung, Aussiger Tagblatt, Teplitz-Schöngauer Anzeiger nebo Tagebote aus Schlesien. Konec rozmanité a letité tradice německého tisku na českém území nastal po roce 1945.
Poslední mohykán
Prager Zeitung svůj skok do studené vody tržního hospodářství nepřežil. Ale odolával ledovým vlnám celé čtvrtstoletí. Podle jejich redaktora Marcuse Hundta byl hlavní příčinou zániku malý inzertní trh. Vedoucími německých a rakouských dceřinných firem v Česku byli stále častěji Češi a inzerce v německojazyčných novinách pro ně nebyla zajímavá. Se zmizením Prager Zeitung se objevila mezera v českém mediálním prostředí, kterou se ještě nikomu nepovedlo zaplnit.
Marcus Hundt jim vdechl alespoň online život. Zpravodajství německojazyčné redakce a novinářů z českých časopisů Respekt nebo Reportér, s nimiž Hundt spolupracuje, si tudíž mohou čtenáři přečíst v němčině i dnes. Zajímavé je, že čtenářskou základnu tvoří hlavně v Německu žijící Němci a Rakušané, kteří se z různých důvodů zajímají o dění v Česku.
Součástí Prager Zeitung bývala kromě kulturní přílohy, příznačně nazvané Prager Tagblatt, také publikace Landes-Anzeiger. Po jejím osamostatnění začalo Shromáždění Němců v České republice vydávat tištěný čtrnáctideník LandesZeitung (Zemské noviny), které cílily na německou menšinu u nás. Z nich vzešla na podzim 2014 platforma pro německo-český dialog, časopis pro Němce v České republice LandesEcho. Ten je dnes u nás posledním tištěným německojazyčným periodikem.
