Letos to je dost nevšední první duben. Jednak to vypadá, že přišel o den dříve, protože včera jsme se skoro všichni vzbudili do pocukrovaného rána a přes den se slunko přetahovalo se sněhem o svou vládu, a pak vlastně nikdo nevidí, zda se pod rouškou zasmějeme či ne. Roušky nám sice daly určitý pocit ochrany před viry, ale daň zato je dost vysoká. Vymazaly nám výraz v tváři, vzaly nám polibky, zakryly úsměv. Přesto je správné je nosit, být zodpovědný a ohleduplný. Čím více roušky budeme nosit nyní, tím dříve je budeme moci sundat. Nicméně, navzdory těžké době si nenechme vzít z tváře úsměv. Navíc, jakmile se člověk zasměje, okamžitě si přivodí pozitivní emoci, což znamená okamžitou dávku optimismu do našeho organismu, potažmo lepší naladění jak naší mysli, tak imunitního systému. Tedy jeho posílení, což je nyní to, co přesně potřebujeme nejvíc. Deset minut řechtání prý pro naše tělo znamená dvě hodiny protibolestivého efektu, tvrdí uznávaný psychiatr Radkin Honzák.
Prvního dubna slaví svátek Hugo a připadá na něj – kromě vtípků – také Mezinárodní den ptactva, který se drží od podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906. Předpokládá se, že Apríl vznikl jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro, jak uvádí Wikipedie. Původ prý ale může mít také v íránském svátku Sízdah Bedar. Antičtí Peršané přikládali příchodu jara nesmírnou důležitost. Jarní rovnodennost je v Íránu, bývalé Persii, označována jako Nourúz a začíná tam tímto dnem Nový rok. Jde o významnou událost spojenou s rodinnou oslavou, která má tradici již v době před příchodem islámu. Na svátečním stole nesmí ten den chybět sedm dobrot začínajících na písmeno „S“. Mezi nimi jsou například naklíčená pšenice jako symbol znovuzrození, sladký pudink jako symbol hojnosti nebo sušené plody jako symbol lásky. Kromě jídla se na stůl pokládá také například kvetoucí hyacint a zrcadlo, které odráží světlo a radost z nové etapy – nového roku. Třináct dní po Nourúz přichází právě zmíněný Sízdah Bedar, kdy všichni Íránčané vyráží na piknik do přírody. Kdo zůstane doma, bude mít celý rok smůlu a přitáhne na sebe nemoci. K Nourúzu se váže také zvyk pojmenovaný jako „lež třináctého“, který odpovídá právě našemu Aprílu a z názvu je jasně zřejmé, oč se jedná.
Česko si tento svátek věnovaný žertům s radostí převzalo ze zahraničí. Poprvé se u nás zmiňuje v roce 1690. Tehdy se obětmi žertů stávali známí a příbuzní, kterým se posílaly nápady na nákupy neexistujících věcí. Navzdory různým nepříjemným událostem jsme právě my Češi šikovnými glosátory, kteří dokáží vtipně zareagovat na mnohdy až velmi drsné skutečnosti. Takže kde jinde by se mohl takový svátek dobře uchytit, než právě u nás. Ale pozor, šprýmovat by se tento den mělo pouze dopoledne, odpoledne se považují vtípky za trapné.
Tedy rouška nerouška, smějme se, šprýmujme a radujme se. Nejen dnes. Pojďme Apríl pojmout jako startovní čáru další etapy. Etapy, kdy zahodíme strach a vyměníme jej za pokoru, začneme se radovat z jarních paprsků a probouzející se přírody a hlavně se pod rouškami začneme víc smát, protože – jak říká známý citát – SMÍCH LÉČÍ – a to je přesně to, co nyní potřebujeme nejvíc, tak do toho!
