Berlín už otevřel základky: Česká novinářka popisuje, jak probíhá návrat 11letého syna do školy

Německo začalo postupně otevírat základní školy. Každá spolková země k návratu dětí do lavic přistupuje trochu jinak, nikde však nebyly třídy uzavřené tak dlouho jako v Česku. U nás se děti nedostaly kromě prvňáků a druháků do škol už půl roku. To je pro Čechy další rekord a pro Němce nepředstavitelné. Jak vypadal návrat do školy v Berlíně pro jedenáctiletého syna Kryštofa, přibližuje česká novinářka a berlínská korespondentka N&N Veronika Jonášová. Syna se pak vyptá také na to, jaké vidí rozdíly mezi učením v Česku a Německu.

15. 3. 2021

V úterý 9. března nastal v Berlíně den, který jsme v rodině napjatě očekávali. Starší školáci ze základních škol od 3. do 6. třídy se mohli konečně naplno vrátit do lavic. Mezi nimi i náš jedenáctiletý syn Kryštof. U něj ve třídě jsou děti rozdělené do dvou skupin. Kryštof tak zatím chodí do školy jen na necelé tři hodiny denně dopoledne, bez oběda, s rouškami a s pravidelným větráním. Děti navíc o přestávkách hlídá dozor, aby se k sobě nepřibližovaly. Do budoucna jsou v plánu i pravidelné testy na koronavirus.

Bez ohledu na lockdown

Německo školy hromadně otevřelo ještě před skončením lockdownu, který má zatím trvat minimálně do 28. března. Každá spolková země k tomu ovšem přistoupila trochu jinak. Sasko třeba pustilo děti do školy už na začátku února. Sousední Braniborsko pak otevřelo pro všechny děti ze základních škol 22. února. Berlín nejprve školu umožnil jen těm nejmladším od 1. do 3. třídy. Teď tedy otevřel zbytek základek, které v Berlíně fungují jen do 6. třídy. Navazující stupně škol jsou tu zatím zavřené.

Školství je podle kancléřky Angely Merkelové v zemi absolutní prioritou. Uzavření škol má i podle dalších odborníků vliv nejen na samotné děti a rodiče, ale na celou společnost a její ekonomiku. Vláda proto k hromadnému uzavření škol přistoupila až týden před Vánoci, a to po dohodě se všemi spolkovými zeměmi. Uzavření škol tak přišlo jako poslední v řadě opatření proti šíření koronaviru, tedy po zavřených restauracích, obchodech a službách. V Německu ovšem částečný lockdown a s ním spojené uzavření podniků trvá už od začátku listopadu.

Koronaviroví záškoláci

V České republice, kde politici a odborníci mluví o nutnosti vzdělávání během pandemie také, se školy uzavřely už v říjnu. Děti jsou zde tedy kromě prvňáků doma už téměř půl roku, což je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi ojedinělé. Česká republika patří zkrátka mezi země, které děti doma drží nejdéle. Proto se zde také už objevily diskuse o tom, jaký má tento režim neblahý vliv na dětskou psychiku i fyzickou kondici.

Děti obecně podle odborníků tloustnou, na druhou stranu se u nich ale častěji objevují i případy anorexie, roste počet telefonátů na linky bezpečí, děti častěji uvažují o sebevraždách a jsou taky často svědky domácího násilí.

Do školy všema deseti

Málokdy a málokde se každopádně dovíme, jaké jsou pocity samotných dětí. Proto mě napadlo se zeptat našeho Kryštofa, který v Berlíně chodí už dva roky do Anne-Frank Grundschule, a může tak situaci srovnávat i s českou školou.

Jaký je tedy podle jedenáctiletého žáka největší rozdíl mezi českým a německým vzdělávacím systémem? To se dozvíte v rozhovoru níže. Já osobně jsem ráda za možnost, kterou nám Berlín teď dal. Školní docházku vítám všema deseti. I se všemi omezeními.

Jedenáctiletý Kryštof Jonáš.

V úterý 9. března jste se po dlouhé pauze vrátili do školy. Jaká tam máte opatření a jak na to reagují děti?

Teď je to hodně přísné, je to extrém. Těch opatření je víc než na začátku roku. Je nás ve třídě jen devět, učíme se necelé tři hodiny. Větrá se každých deset minut, takže hodně dětí má na sobě bundu. Už se nesmí nosit látkové roušky, většina dětí má tedy respirátory.

Taky nemáme přestávky venku na dvoře jako dřív, učíme se v podstatě v kuse dvě a půl hodiny jen s krátkými pauzami. Je to trochu nuda, ale je to pořád lepší než online škola. Trochu se mi ale pořád stýská po životě před koronavirem.

Ve škole jsi nebyl od půlky prosince. Jak jsi to snášel?

Trvalo to moc dlouho a vadilo mi to. S uzavřením školy na tak dlouhou dobu jsem nepočítal. Původně bylo totiž v plánu, že se vrátíme do škol už 10. ledna a pak se to pořád prodlužovalo. A po každém dalším prodloužení jsem byl zklamaný.

Když si ale vzpomenu na první uzavření škol loni v březnu, tak jsi měl radost, že budeš mít prázdniny….

Jo, to jsem měl radost, ale nečekal jsem, že to bude tak dlouhé. A už je to dlouhé pro všechny. I děti na internetu, které sleduju, už se teď chtěly vrátit do škol. Hodně se to tam probíralo.

Co ti nejvíc vadilo na online výuce?

Asi to, že jsem dostával pořád hodně úkolů, mnoha věcem jsem nerozuměl a nebyl čas to probrat s učiteli. Vadil mi i chaos. Měli jsme hodně konferencí a každá učitelka nám zadávala úkoly trochu jinak nebo v jiném programu…

Naučíš se stejně při online výuce jako ve škole?

Ne, online výuka je, jako když pes venčí sám sebe. Nejde se nic pořádně naučit. Třeba jsem něčemu nerozuměl v biologii, tak jsem napsal učitelce, ale ona mi neodepsala. Tak jsem ten úkol neudělal.

A jak ten režim zvládají tví kamarádi v Praze?

Ti by taky chtěli jít mezi kamarády do školy, ale prý mají zase díky online výuce lepší známky. A moji kamarádi milují hraní na písíčku, takže jsou v podstatě celý den u počítače.

Když srovnáš českou a německou školu, v čem se nejvíc liší?

V německé škole děláme hodně samostatné projekty, pořád děláme nějaké referáty, na kterých pracuji se spolužáky. Teď jsem dělal třeba v zeměpise takový projekt, že jsem měl sepsat cestovního průvodce po Římu, a musel jsem si proto o tom městě zjistit informace… Jinak v Německu jsou taky učitelé přísní ohledně domácích úkolů. Když ho neodevzdáme, dostaneme automaticky šestku, to je nejhorší známka. Česká škola tak přísná nebyla.

V německé škole jsi dostal dobré vysvědčení a doporučení na gymnázium. Přesto bys rád zpět do Prahy, do české školy. Je něco, co si ze života v Německu odneseš?

Asi němčinu, to je výhoda. Už teď radím českým kamarádům s německými úkoly. A až se vrátíme do Prahy, budu chodit ve škole na němčinu a budu v ní nejlepší…