Berlínský zápisník Veroniky Jonášové: Pozor, ať vás nesmete cyklistka na jehlách ve vánici

Nedávno jsem se sešla se svou známou Marou, Američankou, která se do Berlína nastěhovala se třemi dětmi a patří mezi velké množství kosmopolitních lidí, kteří si německou metropoli zvolili v celosvětové konkurenci jako ideální místo ke svému životu. A víte, co byla jedna z prvních věcí, kterou Mara udělala, aby zapadla do místní kultury? Pořídila si kolo!

14. 6. 2021

„Ale ne jen tak ledajaké! Potřebuji tam naložit všechny děti. To budeš koukat, už jsem úplná Berlíňanka,“ vypráví mi nadšeně, když se máme sejít, abych jí předala nějaké oblečení po dětech. Mara za mnou cestuje z druhého konce Berlína na svém kole asi hodinu a dorazí v něčem, co vypadá jako rikša. Je to bicykl spojený u předních kol s velkým vozíkem, kam skutečně pohodlně naloží všechny děti i nákupy. Její dopravní prostředek mě nijak nepřekvapuje. Takových „kol“ tu totiž denně potkávám desítky, ostatně je to zcela obvyklý způsob dopravy v Berlíně.

„Víš, kolik jsem za to dala?“ protočí Mara panenky a sdělí mi sumu, která v přepočtu odpovídá 150 tisícům korun. Ani toto pro mě není žádná novinka. Zatímco berlínští hipsteři rádi jezdí na starých ojetých kolech často opatřených ještě klasickými „beraními řídítky“, místní rodiny na těchto kolovozících vůbec nešetří. Jejich nákup vyjde zhruba nastejno jako ojeté auto. Zbavovat se aut je ostatně dalším velkým trendem ve městě, mnoho lidí auta nemá mimo jiné z ekologických důvodů. A takoví pak rádi naopak investují právě do pořádných kol. Stejně jako Mara a její rodina.

Tisíc kilometrů cyklostezek

Cyklistika k Berlínu patří stejně jako třeba Braniborská brána nebo slavný medvěd, tedy symbol města. Není divu, Berlín má totiž pro cyklistiku ideální podmínky i proto, že je to prostě velká placka a nehrozí vám, že budete někde muset šlapat do kopců a dorazíte tak třeba na kole do práce upocení a strhaní. Statistiky ukazují, že bicykl vlastní ve městě celých 77 procent obyvatel a pětina lidí kolo používá denně.

Síť cyklostezek je nebývale hustá a rozsáhlá, dohromady měří 1000 kilometrů! Na kole se tady dostanete pohodlně kamkoli, stezky jsou prostě všude. A pro fajnšmekry jsou tu k dispozici i různé speciální zážitkové trasy. Mezi ně patří třeba stezka Mauerweg, kde se můžete projet místy, kudy vedla dříve berlínská zeď. Mauerweg přesně kopíruje její klikatou polohu a měří celkem 160 kilometrů. 

Berlínská radnice cyklistiku všemožně podporuje, zelené město bez aut je její prioritou a jeden z vytyčených cílů budoucnosti. Idea hezká, ale taky jde o třaskavé politické téma. To se potvrdilo třeba i letos na jaře, kdy Berlín zavedl ve městě čtrnáct nových cyklistických pruhů a oddělil je od zbytku silnice zábranami. Řidičům se to nelíbí a o možném odstranění překážek nyní rozhodují v táhlém procesu místní soudy. Bezpečnosti totiž podle kritiků zábrany příliš nepomohly.

Berlínská rudo – rudo – zelená koalice chce však ve městě transformovat dopravu a pracuje na tom intenzivně už od roku 2017, kdy se dostala k moci. Kromě nových cyklistických pruhů jsou v plánu zóny bez aut a velké investice do metra, elektrobusů a tramvají. Pandemii koronaviru koalice využila k vytvoření pěších zón na některých hlavních dopravních tepnách. Jsou to často kontroverzní kroky, které vyvolávají napětí nejen mezi cyklisty a řidiči aut. Radikálové prosazují ideu zcela ekologického města bez aut. Umírněnější vize počítá do budoucna s omezením automobilů v některých částech města a s kombinací aut, veřejné dopravy, sdílených vozidel a elektrické mobility.

V každém případě je cyklistika v Berlíně tématem, kde jsou nespokojené obě strany, tedy i cyklisti. O tom jsme se mohli přesvědčit sami i letos v průběhu jara, kdy se ve městě konaly jejich velké demonstrace. Dlouhé kolony kol doprovázené houkáním, hvízdáním, zvoněním a hudební produkcí vyjížděly na své pravidelné demonstrace i kolem našeho domu. Protestovali mimo jiné proti výstavbě rychlostní silnice A100.

Demonstrace cyklistů proti výstavbě dálnice A100 z 24. května 2021.

Místní cyklisti jsou neskutečně otužilí

Nechme teď ale politiku stranou, berlínští cyklisti jsou zajímaví z mnoha jiných důvodů. Za tu dobu, co tady žiji, jsem už vysledovala, že mají několik typických znaků, kterými se zásadně liší od cyklistů jinde na světě. Na ulicích třeba právě potkáte mnoho těchto zvláštních rodinných kolo vozíků a pojízdných rikš, které má Mara a které jsem nikde jinde neviděla. Taky se tady téměř vůbec nejezdí na kolech ve sportovním.

Žádné značkové lesklé oblečky jako v Praze tady nečekejte. Naopak jsem i dnes často překvapená, v čem se dá na kole jezdit: v botách s jehlovými podpatky, v montérkách s bednou nářadí v ruce, v dlouhých šatech, v minisukních, v pantoflích nebo dokonce v žabkách a nezřídka taky naboso. Fantazii se meze nekladou.

Dalším rysem místních cyklistů je, že jsou neskutečně otužilí. Tady se jezdí na kole za každého počasí a během letošní opravdu dlouhé a chladné zimy jsem se o tom znovu přesvědčila. Největší nadšenci svůj bicykl neopouští ani v hustém dešti, nebo ve sněhové vánici. Místní cyklisti jsou zároveň neskutečně odvážní a sebevědomí, někdy to hraničí až s hazardem se zdravím. Jako řidič vím, o čem mluvím. Ostatně už jen to umět se proplétat na kole hustým berlínským provozem chce jistou dávku odvahy.

Cyklostezky tady často vedou i prostředkem silnice, takže řidiči musí být velmi pozorní. Když odbočují, musí se neustále ohlížet na cyklostezky, kde mají cyklisti přednost, chce to zvyk a trénink. Nebezpečné je cyklisty předjíždět. Mimochodem podle nového zákona mohou auta předjet cyklisty jen s odstupem metr a půl. Já se do předjíždění cyklistů nepouštím vůbec a radši zpomalím. Vím, že by taková srážka byla fatální.

Jsem z cyklistické rodiny, ale tady se bojím

Nezřídka mi však nervy způsobí sami cyklisti svým nevypočitatelným chováním. Už se mi několikrát stalo, že se mi majitel kola pletl nebezpečně kolem auta během parkování, případně mě zničehonic začal předjíždět ve chvíli, kdy jsem čekala na odbočení a podobně. Někteří ohrožují často i chodce. Když jsem ještě měla malé děti, které se kolem mě batolily na koloběžce, byl to velký stres uhlídat je, aby nepronikly náhodou do cyklistického pruhu. Ten je totiž pro mnohé cyklisty zcela posvátným a neváhají se nijak omezovat ve své rychlosti ani ve chvíli, kdy hrozí srážka s dítětem. Mnozí pak taky rádi vyjíždějí se stejnou rychlostí ze svých pruhů na chodník, což je zakázané.

Jedna mladá cyklistka jen na poslední chvíli stačila ubrzdit rozjeté kolo asi centimetr od mojí tříleté dcery, když jsme šly po chodníku. Byla pak v šoku a omlouvala se mi a já jsem byla tak vyděšená, že jsem ani nic neřekla. Ani jsem nechtěla domyslet, co by bylo, kdyby nedobrzdila. To se stalo mým známým, kterým cyklista srazil dítě tak nešťastně, že skončilo v nemocnici se zlomeninami stehenních kostí.

Proč to píšu? Cyklistika je fajn, ale není to zdaleka taková idyla, jak se o ní básní v průvodcích. Stejně jako řidiči, jsou i cyklisti, kteří jsou velmi špatní a nebezpeční. A mnozí se chovají jako by jim město patřilo a jsou bezohlední. Když tady žijete déle, může vás to štvát, stejně jako nás. Souhlasím však s názorem, že každý by si měl aspoň jednou projet Berlín na kole a poznat město úplně jinak.

A jak to mám s kolem já? Na kole jsem strávila dětství a pocházím z rodiny vášnivých cyklistů. Ale přiznám se, že jezdit na kole v Berlíně mezi auty v prachu a smogu mě prostě nezlákalo. Občas mi totiž přijde, že Berlín je pro cyklisty spíš peklem, než rájem…