Berlínský zápisník Veroniky Jonášové: Senior v županu a dívka s podpatky v pánských trenýrkách

„V Berlíně je dovoleno vše. To je asi zkráceně obsah této knihy.“ Tak zní komentář čtenářské recenze na mou knížku Berlíňanka, která pojednává o módě a životním stylu v Berlíně. Když mě před lety oslovilo nakladatelství, zda bych si takovou knížku nenapsala, s nadšením jsem kývla a pustila se do pátrání po tom, co je to tedy ona berlínská móda. Jenže teď si nejsem jistá, zda něco jako berlínská móda vůbec existuje. Je zde prostě dovoleno vše. Fádní i odvážné. Nudné i provokativní. Lidé se tu na ulicích nepozastavují nad ničím, a tak nikoho nevzruší nejrůznější kreace.

A Berlín je tím opravdu svým způsobem výjimečný. Nikdo si tady s oblečením a módou moc hlavu neláme. Přesto anebo právě proto potkávám lidi oblečené tak nějak stejně a dokážu přesně říct, že ten či onen je typický Berlíňan, či Berlíňanka. Móda tady má svá určitá pravidla, která souvisejí s životní filozofií místních a s jejich postoji. Když se nad tím zamyslím, najdeme několik důvodů a typických znaků, proč tomu tak je. V tomhle zápisníku se je pokusím shrnout.

Je tu dovoleno ú-p-l-n-ě vše

Berlín je typický v tom, že místní jsou šetrní, v podstatě skromní a nikdo tu nedává svůj majetek na odiv světu a najevo na první dobrou, tedy skrze oblečení. Ostatně platí to víceméně pro celé Německo, i proto Němci patří mezi národy, které mají doma nejvíc naspořeno z celé Evropy. I proto se za oblečení tolik neutrácí a nikdo vás nebude soudit, když si vyrazíte ven v modelech, za které by vás v Praze soudili pohledem. Tady to tak nefunguje, proto je možné vyrazit opravdu v čemkoli a nikdo se nad tím nepozastaví. Já třeba běžně mívám šatník rozdělený na pražský (ten hezčí) a berlínský, kde se snažím donosit kousky předtím, než je vyhodím do speciální popelnice na oděvy.

Když říkám, že je tu dovoleno vše, tak tím myslím opravdu vše. Proto si dodnes pamatuji, jak jsem si po našem přestěhování do Berlína kdysi mohla hlavu ukroutit nad různými modely místních: na tržišti jsem třeba potkala černocha v etnickém hávu s dívkou na vysokých podpatcích v obtaženém černém oblečku s vlasy nagelovanými dozadu, která se stylizovala do Star Wars. Po cestě do školky v zimě jsem zase potkala seniora v županu a pantoflích s hlavou obarvenou na červeno. Během posezení v kavárně jsem se držela, abych nezírala na slečnu v partnerových trenýrkách a dlouhé oversized košili s vysokými podpatky a podobně. Dnes mě to už nevzrušuje, na tyto modely jsem prostě zvyklá.

Šetrnost a ekologie na prvním místě

Pojďme k dalšímu rysu místní módy, a tím je ekologie. Berlín je hodně „eko a bio“ a místní móda z toho vychází. Je taky hodně antikonzumní. Zaklínadlem pro všechny je pojem „trvalá udržitelnost“. Německý výraz „Nachhaltigkeit“ se tu skloňuje ve všech pádech a především mladí lidé nechtějí utrácet za oblečení z velkých řetězců a podporovat neetické podmínky a nízké platy lidí někde v Bangladéši, Nepálu nebo v Turecku, kde se skoro vše šije. A čím dál více pro ně hraje roli taky obrovská spotřeba vody, která provází vznik každého našeho trička.

Pro mladou uvědomělou generaci je tohle mnohem důležitější, než sledovat nejnovější trendy. Časopis Die Zeit přinesl nedávno velkou fotoreportáž o mladých studentech, kteří si už vůbec nekupují nové oblečení a vše shánějí výhradně v second handech. A firmy na tenhle trend reagují. Například berlínský start-up a dnes největší módní e-shop Zalando si udělal průzkum mezi zákazníky, podle něhož si více než polovina mladých lidí do 25 let před nákupem oblečení zjišťuje informace o značce a zajímá je vznik oblečení a právě udržitelnost. A pak si rozmyslí, než si něco nového koupí. Mimochodem právě Zalando rozjelo na svých stránkách prodej obnošeného oblečení a přidávají se další velké značky. Už před lety byl tohle velký berlínský trend a dnes to začíná být mainstream.

Berlínská móda je anti-chic a anti-sexy 

A jaké jsou další znaky berlínské módy? Je hravá, odvážná a pestrá. Je úplně uvolněná. Berlín nikdy nebyl Mekkou módy jako třeba Paříž nebo Milán, v posledních letech se ale dostává do popředí. Tato metropole hipsterů totiž začíná světovou módu inspirovat. Pravý berlínský styl definují pojmy jako anti-chic, anti-sexy, unisex, funkčnost nebo genderová fluidita. Nejde o nic nového. Specifika berlínské módy mají kořeny v historii. Jsou to výrazy spojované s trendy, které pocházejí už z 20. let minulého století.

Pramení z tehdejších uměleckých směrů jako například Bauhaus: pod jeho vlivem je berlínská móda především funkcionalistická a minimalistická. Ovlivnila ji rovněž německá vlna zvaná Neue Sachlichkeit, která vznikla jako reakce na tehdy rozšířený expresionismus. Umělci se vyhraňovali proti expresionistickému romantismu a snažili se svět zobrazovat realisticky a být věrným zrcadlem nového Berlína, který okolo nich vznikal. Současná berlínská móda je kromě bohaté historie silných ženských vzorů také úzce provázaná s životními postoji, filozofií a politikou. Nikdy není povrchní. Nejde jen o to, co máte právě na sobě, ale také o to, z čeho je vaše oblečení vyrobené a za jakých podmínek vznikalo. Zda jedete do práce na kole či autem, zda cvičíte jógu nebo aerobik, a také kde nakupujete a v jakých restauracích se stravujete – to vše je dnes určitou součástí módy, tedy alespoň té berlínské.

Móda je tu hodně antikapitalistická a nese se v duchu hesla „proč bych si kupovala něco drahého, když to můžu mít za pakatel z druhé ruky“. I proto místní módu vystihují blešáky a vintage. Je různorodá a odvážná, protože se v ní projevuje vliv mnoha kultur a národností, které v této kosmopolitní metropoli žijí. Inspiruje se neustálou nedokončeností. Stejně jako je Berlín neustále rozestavěné město, kde se pořád něco buduje a něco nového vzniká, i móda je tu stále v pohybu a v každodenním přerodu. Z toho vyplývá vlastní estetika módy: je tak trochu nedokonalá, neuhlazená, prostě trochu „unfertig“ – účesy jsou vždy malinko rozcuchané, punčocháče mohou být roztrhané, lak na nehtech oprýskaný. Berlín není načančaný, móda je tu tedy skutečně anti-šik. Stejně tak pravá Berlíňanka není líbivě nafintěná, ale je to sebevědomá a emancipovaná žena, která ráda provokuje.

Jak změnil Berlín mě?

A jak místní móda ovlivnila mě samotnou? Ne, zatím nenosím partnerovy trenýrky a k nim jehlové podpatky, ani jsem si neobarvila hlavu na růžovou. Nejedu ani v trendu „unfertig“, chodím učesaná a většinou i upravená. Oprýskaný lak na nehtech nesnáším a nepřijde mi to ani trochu cool. Stejně jako ony roztrhané punčocháče. Nejsem ani náhodou typická Berlíňanka a většinou všichni poznají, že jsem cizinka.

Ale přesto mě město v něčem změnilo. Možná právě v tom konzumu a ekologii. Už rozhodně nevyrážím na bezhlavé nákupy, kdy si chci prostě pořídit „něco na sebe“. Nepořizuji si věci, které mi leží ve skříni. Nakupuji jen to, co opravdu potřebuju a dělám to s rozmyslem. Klidně za věc utratím víc peněz, ale chci, aby mi vydržela déle. Oblečení pravidelně třídím a nikdy nevyhazuji. Pokaždé ho posílám dál kamarádkám nebo do rodiny, případně ho dávám do speciálních kontejnerů.

S radostí taky přijímám oblečení po někom na své děti. A stala jsem se v podstatě minimalistkou. Vím, že méně je více. Jsem šťastnější, když mám míň věcí a uvědomila jsem si, že toho vlastně ani tak moc nepotřebuji. A myslím, že právě v tomhle mě změnil Berlín.

14. 7. 2021