Čert a Mikuláš dorazí i letos. Kam se ovšem ztratili Perchta, Ambrož nebo Laufři?

Křesťanské náboženství po staletí určovalo duchovní směr a tradici evropského obyvatelstva. Ve svých raných stádiích ovšem adaptovalo většinu svátků a zvyklostí z původního pohanského světa. A není tomu jinak ani u takzvané obřadní obchůzky, která se dodnes dochovala v podobě návštěv čerta s Mikulášem. Postav, které se do předvánočních obchůzek zapojovaly, bylo ovšem mnohem víc.

Foto: Pavlína Blahotová.

Postava Svatého Mikuláše z Myry, který je dnešním předobrazem Mikuláše, který chodí v českých zemích na tradičních předvánoční kontrolu zlobivých a hodných dětí, má sice jasně křesťanský původ, nicméně v samotné činnosti obchůzky a dramatické obřadnosti, personifikaci, která se k tradici váže, můžeme dodnes pocítit ozvěny římských Saturnálií, či svátků „krále kozy“, který se údajně ještě dnes v některých vesnicích na Moravě drží.

Účelem těchto pochůzek nebylo jen strašení či moralizování dětí a mládeže, ale jakési zhmotnění duchovnosti světa tehdejších lidí, které v sobě snoubí nejen připomenutí jejich duchovního stavu, ale i tehdejší sociální život a události společenství, které se vázaly na určité období, což bylo významné zejména z pohledu zemědělství a hospodaření.

Dnešní česká tradice v podobě Mikuláše, čerta a anděla všechny tyto původní tradice, vlivy a smysly redukuje a někdy se zdá, že je jen nepatrnou ozvěnou minulosti. Svět našich předků byl mnohem pestřejší, a tak například v období adventním nepatřily obřadní obchůzky pouze Mikulášům a koledníkům, ale například Luckám, Ambrožům či Perchtám. Postavy buď navštěvovaly domácnosti osamoceně, ve skupinkách či přímo s celým mikulášským průvodem, který v některých místech údajně čítal až sedmdesát živých masek. Zde se vedle postav křesťanského panteonu svatých setkáváme také s bytostmi magickými, antropomorfními a v mnoha případy i velmi děsivými.

Barbora

Dva dny před dnem sv. Mikuláše chodívaly Barborky. V jedné ruce metličku, v druhé uzlík s dárky pro hodné děti. Barborky nebo Báry chodívaly samotné či ve skupinkách. Někdy měla některá z Barborek místo hlavy vyřezanou tykev. Barborky kromě kolovrátkového „Modli se, modli se“ pronášeného tlumeným hlasem, které zlidovělo jako „muli-si,muli-si“ vůbec nemluvily. Jejich předobrazem je sv. Barbora.

Lucka

13. prosince na sv. Lucii, chodívala po domech postava oblečená celá v bílém a dle dobových pramenů způsobovala posvátnou hrůzu. Někdy měla vyřezané zuby z řepy a na hlavě bílý talíř. V některých krajích měla postava Lůcy nebo Lucky až morbidní charakter, příznačný pro svět minulosti – v ruce svírala dřevěný nůž, kterým hrozila zlobivým dětem, že jim rozpáře břicho a naplní ho hrachovinou.

Matička

Postava, která již v lidové tradici splývá s ostatními – podle pramenů nosily podobné oblečení jako Lucky či barborky. V dramatické části obřadnosti vykonávaly funkci matky sv. Mikuláše – chodily společně s Mikulášským průvodem a dodávaly sv. Mikulášovi autoritu.

Ometačka / Ometač

Ženy v bílých šatech zakrývajících obličej, dekorované červenou stužkou s metličkami v rukou či v mužské podobě v kožíškové čepici či s pozlacenou korunkou na hlavě. Ometačky ometají plotny a žehnají hospodářství a ometači ometají metličkami světnice a zpívají náboženské písně.

Perchta

Ježibaba s obličejem načerněným uhlem, černým cylindrem s pérem, v mužské košili. Zpravidla se objevovala v doprovodu další Perchty v bílém provedení, s obličejem od mouky. Ohlašovala se klepáním na okno a trestala nestřídmé děti. I její oblíbenou metodou trestu bylo vycpávání bříšek hrachovinou.

Klovcová

Klovavá bába, Vrtibába či Štědrá bába je postava zahalená do bílého, s maskou čápa na obličeji. Tajně naděluje za dveřmi, jindy škádlí zlobivé děti a trestá je metličkou.

Ambrož

Se špičatou čepicí, obličejem zakrytým plátnem, bílou košilí a bílými rukavicemi, museli vypadat Ambrožové, jako postavy z hororů o Slandermanovi. Jejich obchůzková činnost však měla dobrácký charakter
– lákali děti na cukrovinky, aby je poté mohli honit s koštětem kolem kostela.

Klempera

V obličeji bílý závoj z prostěradla, omotaný jako larva. V některých krajích nosil v průvodu necky pobité hřebíky, do kterých při návštěvě světnice bušil kladivem a strašil nehodné děti průpovídkou o tom, že jim okuje rohy.

Laufři

Laufři neboli běžci zajišťovali plynulý průběh koledy a obchůzkové činnosti, či organizačně obsluhovali celý mikulášský průvod procházející vesnicí. Vždy šli jako předvoj průvodu a zjišťovali v hospodářstvích a chalupách stav náklonnosti místních obyvatel ke koledě a možnosti jejího provedení. Kromě Laufrů, jako civilních osob bez vyššího duchovního obsahu, se v průvodech objevovali také husaři, dragouni, Turci, sedláci, pacholata, či samotná smrt.

Tradice společenských, náboženských či slavnostních průvodů, obřadních obchůzek a koled je samozřejmě spjata s celou evropskou kulturou, takže i dnes můžeme v období adventu vidět mimo tradiční trhy a atributy hojnosti také Tyrolské průvody čertů Krampuslauf či Mikulášskou tradici Sinterklaase v Nizozemsku. Odtud nejspíš pochází synkreze postav sv. Mikuláše a Santa Clause, který naděluje den po narození páně dárky dětem za oceánem, a jehož tradice, stejně jako ta vánoční, je dnes rozšířena do rozmanitých koutů celého světa.

4. 12. 2020