Danuše Siering: Chtěli bychom z ulice Na Poříčí udělat artový boulevard

Více zeleně, laviček, restauračních zahrádek, prvky umění nebo třeba nevšední osvětlení – to jsou nejdůležitější změny, které čekají ulici Na Poříčí v příštích letech. Místním totiž podle průzkumu iniciativy GoFlorenc vadí přetíženost dopravou a nedostatek příležitostí pro setkávání. „Původní ideou bylo zkrotit dopravu,“ říká zakladatelka projektu Danuše Siering.

Danuše Siering před Černou labutí. Foto: Jaroslav Tatek.

Jedním z vašich projektů je také Černá labuť v ulici Na Poříčí. Naplňuje život domu vaší původní vizi?

Na začátku jsem vlastně netušila, do čeho jdu. Vize a současný „duch“ domu vznikaly postupně. Po dokončení rekonstrukce jsem dům pronajala jedné velké pojišťovně. Převládl rozum, který mi říkal, že je to dobré rozhodnutí. Vždyť mít jednoho spolehlivého nájemníka je pro majitele nemovitosti to nejlepší. Vnímala jsem ale, že domu chybí „duše“, že je statický, jako by v něm neproudila energie.

V roce 2014 se pojišťovna odstěhovala a vytvořil se tak prostor pro změnu. Přemýšlela jsem, jak další osud domu uchopit. Vše se dalo do pohybu a přirozeně na sebe navazovalo. A tak se v Černé labuti ocitla veganská restaurace, baletní studio, prostor na jógu, centrum zubní péče, Art & Event Gallery. Postupně přicházejí další nájemci, kteří genius loci doplňují. Cítím, že teď je to dobré, že v domě je to, co jsem si v něm vlastně přála mít. Na webových stránkách Černé labutě je napsáno – Dům, kde energie proudí tím správným směrem. A tak to je…

Jste zakladatelkou iniciativy GoFlorenc, jejímž smyslem je revitalizace právě lokality Na Poříčí. Proč jste si vybrala tuto ulici?

I když tady nebydlím, jezdím sem pravidelně mnoho let a mám dobrý vztah k nájemníkům. Bavíme se spolu nejen o byznysu, ale i o věcech, které je v lokalitě trápí. Stěžují si, jak rychle tady jezdí tramvaje, nelíbí se jim, jak ulice vypadá. Jednou jsem potkala před vchodem do Černé labutě jednoho z nájemníků, který byl v šoku. Po chvíli mi byl schopen říct, že v ulici Na Poříčí právě viděl, jak tramvaj přejela člověka. A to byl pro mě hlavní impuls – o tři dny později jsem založila GoFlorenc.

Jak se ulice změní?

První a původní ideou bylo především zklidnit dopravu. Až pak jsme přemýšleli o revitalizaci a zkrášlení. Chtěli bychom, aby ulice nabídla více zeleně, laviček, restauračních zahrádek, prvky umění nebo třeba nevšední osvětlení. Máme představu, že z ulice by se mohl stát artový boulevard, kde by byl maximálně rozšířen prostor pro chodce. Přáli jsme si, aby se na všem podíleli občané a návrhy řešení přicházely také od nich. Připravili jsme dotazník a odezva nás překvapila. Dostali jsme přes 500 odpovědí, z nichž jsme zjistili, že 86 % lidí si myslí, že lokalita Na Poříčí je přetížena dopravou, 85 % lidí chybí zeleň, 58 % lidí si myslí, že zde chybějí příležitosti pro setkávání. To všechno bereme v úvahu s tím, že participace bude pokračovat i nadále, obzvláště při návrhu zkrášlování ulice.Na podzim chceme představit ve spolupráci s úřadem MČ Praha 1 všechny názory na setkání v Černé labuti, kde se občané budou moci ptát odborníků na všechno, co je v souvislosti s revitalizací bude zajímat. Na projektu úzce spolupracujeme s architektem Markem Tichým z architektonické kanceláře TAK, podporou je nám i Hospodářská komora Prahy 1. A samozřejmě opět oslovíme majitele jednotlivých nemovitostí. Pokud vše půjde dobře, revitalizace by mohla být uskutečněna příští rok.

Jednou z vašich aktivit je i vydávání česko-německého magazínu N&N. Co vás vedlo k myšlence vydávat takový formát a co v něm čtenáři najdou?

V Berlíně bydlím, v Praze pracuji. Obě metropole znám velmi dobře. Magazín je mé stavění mostů mezi Českem a Německem. Snažím se propojit sousedy, které spojuje historie, ale zároveň je často rozdělují příkopy. V magazínu a v našich newslettrech „Volá Berlín“ a „Volá Praha“ lidé najdou novinky obou hlavních měst z oblastí byznysu, cestování, gastronomie, umění, společenského života. Nevyhýbáme se kritickému pohledu z obou stran. Zahájili jsme také Česko-Německý Salon, který by se měl stát bezprostředním a důvěrným fórem osobností obou zemí. Podle mne renesance salonů, které měly v Praze slavnou tradici už počátkem minulého století, může významně přispět k mezinárodnímu porozumění.

Slyšela jsem, že se zajímáte o ájurvédu.

Na ájurvédě se mi líbí, že vám nic nezakazuje a nepřikazuje. Je postavená na principu kyvadla a učí nás rovnováze. Když se jeden den hodně unavíte, druhý den odpočíváte. Pokud si dáte večer víno, další den ho nepijte. Každopádně ať sníte či vypijete cokoli, nikdy nemějte špatné svědomí, ale vychutnejte si všechno s láskou. V Černé labuti jsme před pandemií pořádali ájurvédské snídaně. Spojila jsem se s Garym Wrightem, který je génius na vaření pokrmů této kuchyně. Nakonec se ze snídaní staly večeře s přednáškami a hosty. Těším se, že v nich budeme po pandemii pokračovat.

Text původně vyšel v červencovém vydání časopisu JEDNA (magazínu Městské části Praha 1).

Danuše Siering s Magazínem JEDNA. Foto: Jaroslav Tatek.

12. 7. 2021