Titul Evropské hlavní město kultury uděluje Rada ministrů Evropské unie od roku 1985, kdy jako první město takto ocenila řecké Athény. V minulosti byla města vybírána hlavně na základě jejich kulturní historie, v současné době slouží titul spíš jako podnět ke kulturnímu rozvoji a ke strukturálním změnám v daném regionu. Kromě ekonomických a společenských přínosů je titul pro město také příležitostí, jak se zviditelnit na mezinárodní úrovni.
Zapojit tichý střed
V roce 2025 obdrží titul dvě evropská města, jedno z Německa a jedno ze Slovinska. Ze slovinských kandidátů komise nakonec vybrala město Nova Gorica, německým vítězem je město Chemnitz, které se po Berlínu, Výmaru a Essenu stane čtvrtým německým držitelem tohoto titulu. Jeho konkurenty byla v úzkém výběru města Hannover, Hildesheim, Magdeburg a Norimberk.
O výsledcích rozhodovalo 12 nezávislých expertů, kteří v žádosti města Chemnitz ocenili zejména to, že navrhovaný kulturní program aktivně řeší výzvy města a má potenciál budovat evropské společenství kreativních profesionálů. V oficiálním prohlášení komise také odborníci vyzdvihli záměr plánovaných projektů oslovit tzv. „tichý střed“, tedy skupinu obyvatel, která se ve veřejném dění spíše neangažuje. K výsledku pomohla i podoba strategie kulturního rozvoje města a regionu a také konzistentní podpora této koncepce na různých územních úrovních.
Oznámení vítěze Evropského hlavního města kultury. Zdroj: Chemnitz2025.
Ve jménu Marxe
Město Chemnitz je v česku známé jako Saská Kamenice. Najdou se však i tací, kteří si ho pamatují ještě pod jiným názvem. Během druhé světové války byl Chemnitz významnou průmyslovou oblastí, což se východoněmecká vláda rozhodla v roce 1953 „ocenit“, a přejmenovala proto Chemnitz na Karl-Marx-Stadt. Tento krok byl součástí tzv. Roku Karla Marxe, tedy oslav, které tehdy Německá demokratická republika na Marxovu počest pořádala. V témže roce totiž tento německý filozof a teoretik socialismu a komunismu zaznamenal hned dvě výročí, 135 let od narození a 70 let od úmrtí.
Otto Grotewohl, tehdejší předseda vlády NDR, při slavnostním přejmenování města označil Marxe za „největšího syna německého lidu“. Výročí a slávu města připomíná i obří Marxova busta, dodnes umístěná před jednou z administrativních budov v Chemnitzu. Busta je vyrobená z bronzu, váží asi 40 tun a měří víc než sedm metrů. Kdybychom počítali i podstavec, sahá do výšky 13 metrů. S těmito rozměry se mimochodem jedná o druhou největší bustu na světě. Prvenství v této kategorii drží busta V. I. Lenina v ruském městě Ulan-Ude.
Lev Kerbel – busta Karla Marxe.
Po znovusjednocení Německa v roce 1990 rozhodli občané tehdejšího Karl-Marx-Stadtu v referendu o navrácení jména Chemnitz. Bývalá primátorka města Barbara Ludwigová v dokumentech projektu Chemnitz2025 uvádí, že Chemnitz v minulosti překonal řadu výzev, dokázal, že se nebojí změn a je „ideálním místem pro experimentování a objevování nových věcí“. Proto je podle ní také vhodným kandidátem na Evropské hlavní město kultury.
Česká města už se hlásí
Titul Evropské město kultury se za několik let vrátí i do jednoho z českých měst. V roce 2000 byl propůjčen Praze a o 15 let později Plzni, kde v rámci příprav vznikla například kreativní zóna DEPO2015. Další české město bude vybráno pro rok 2028, zatím se však objevují jen spekulace o tom, která města se výběru zúčastní. Zájem zatím projevily Brno, Broumov, České Budějovice nebo Liberec. Oproti tomu Ostrava, která o titul usilovala ve stejném roce jako Plzeň, se už podle slov primátora Tomáše Macury výběrového řízení nezúčastní.