Hudební intermezzo v Tanzanii

John Magufuli, prezident Tanzanie, nechal na koronavirus mimo jiné otestovat papáju. Pozitivní. Takový byl výsledek. „Měli bychom teď otestovat všechny papáji v zemi a izolovat je v karanténě?“ ptal se prezident provokativně. Přesto nyní dostal od EU 27 milionů eur na prosazení přísných bezpečnostních opatření, roušek a hromadného očkování. Peníze s poděkováním přijal a poté prohlásil, že Tanzanie je bez korony. A tak už se netestuje, a pandemie tím tedy skončila. Obyvatelé se potutelně usmívají a žijí svůj život bez korony, roušek a špatných zpráv. A co je lepší, než si přitom užívat hudby a tance?

Dar es Salaam – Bongo

Bongo flava je hudba tanzanské mládeže. Soft rap, taneční beaty a nádech hip-hopu – to vše výhradně ve svahilštině. Styl, který se označuje jako bongo (stejně zní také domácí přezdívka pro Dar es Salaam) není klasický bum-rap-beat. Muzikanti do něj nechávají proniknout vlivy z celého světa od dance hall a reggae přes karibský zouk až po tanzanský folk.

Výsledkem je bongo flava, který se v Tanzanii stal synonymem pro pop music. Touto hudbou ožívá bezpočet klubů, a to hlavně v Masaki – zelené čtvrti osázené vilami hned u moře. „Lepší společnost v Dar es Salaam“ tu tancuje venku u restaurace Cape Town Fish Market bezprostředně u vody a vychutnává si přitom vynikající lahůdky inspirované převážně Asií.

O krátkou jízdu taxíkem později se nacházíme v sousední Oyster Bay a užíváme si nejbouřlivější noční život v celém okolí, Q-Bar Club Next Door, živé kapely a DJe až do rozednění. Také pláž Kidimbvi (20 minut taxíkem odsud) nás o víkendu očekává s open air zábavou u vody s typickými uvolněnými skupinami hrajícími bongo flava, jako je třeba Noel Band nebo Inafrica Band.

Ten, kdo to rád horké, se vydá na předměstí třímilionové metropole. Tam vypadá jinak nejen rap, ale i publikum. Je lepší se tam vydat v doprovodu místních, protože o bělocha tu člověk jen tak nezavadí. 

Zanzibar

Střih, změna scény. Stone Town na Zanzibaru je vzdáleno dvě hodiny jízdy od Dar es Salaam a patří mezi světové kulturní dědictví. Mezi chátrajícími domy najdeme rodný dům jedné hudební legendy – Freddieho Mercuryho, frontmana Queen. Dnes je tu muzeum, do něhož proudí zpěvákovi fanoušci. A jak mě ujistila ředitelka muzea, často přitom mají slzy v očích. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl absolvovat soukromou prohlídku v domě sponzorovaném Queen Production/UK prezentujícím životní osudy Farrokha Bulsary, který se již za svého života chtěl stát nejen hvězdou, ale přímo legendou… a jako Freddie Mercury se opravdu legendou stal. 

„When I am dead, I want to be remembered as a musician of some worth and substance.“ To bylo jeho přání, které se mu opravdu splnilo.

Za vrchol jeho kariéry můžeme nejspíš považovat koncert Live Aid 1985 na londýnském stadionu ve Wembley, který sledovalo 72 000 diváků a u televizních obrazovek další 2 miliardy fanoušků ve 150 zemích světa. Vystupovali zde všichni známí muzikanti té doby, kteří vůči Freddiemu neskrývali svůj obdiv. Následovala Magic Tour 1986, poslední turné s Queen po celkem 700 společně odehraných koncertech.

Pak už byla jeho nemoc v příliš pokročilém stádiu, než aby se mohl vydat na další tour. Před svou smrtí 24. listopadu 1991 nestihl dokončit píseň Mother Love. Z jejího srdcervoucího textu je patrné, že si byl blížící se smrti vědom. Jeho hudba také doprovází prohlídku tohoto malého klenotu ve Stone Town, kam se Freddie po svém útěku před zanzibarskou násilnou revolucí roku 1964 už nikdy nevrátil.

Tento článek si můžete přečíst i v němčině.

18. 2. 2021