Fontána “Kalich” Františka Paška. V pozadí Hotel Don Giovanni.
Dalo by se říci, že interiér této typické trojlodní, ražené stanice s pilíři, snad přímo definuje celý designový koncept linky A, a to i přestože obklady – hliníkové eloxované výlisky v hnědožluté barvě jsou zde pojaty netradičně a jejich tvar je plochý.
Obklady v hnědožluté barvě jsou zde pojaty netradičně a jejich tvar je plochý.
Ve stanici Želivského můžeme také vidět původní zabudované stropní osvětlení a vizuálně zestárlý obklad eskalátorů v hnědé barvě připomínající dřevo. Umělecké vybavení interiéru a vestibulu se dochovalo kompletní, a tak se můžeme dnes kochat bronzovým reliéfem Husitství od Jana Simoty, jehož hlavním oborem byl design a náměty bankovek a mincí a jeho nejspíš nejznámější realizací je Socha básníka Jana Nerudy na Petříně.
Jan Simota: Husitství – bronzový reliéf.
Nepřehlédnutelným uměleckým prvkem stanice je také nástěnná kamenná mozaika Jan Želivský a jeho doba od Jiřiny Adamcové, významné malířky a grafičky, která jen v rámci pražské architektury realizovala přes třicet děl. Mozaika o rozměru 3×17 metrů má dle některých ideologický přesah, dle známé teorie tehdejší marxistické historiografie o interpretaci husitů jako marxistického revolučního hnutí.
Kamenná mozaika J. Adamcové “Jan Želivský a jeho doba”.
J. Adamcová: Jan Želivský a jeho doba – detail.
V exteriérech stanice, kde se nachází zastávky autobusů, nalezneme u východu směrem ke křižovatce Vinohradské a Jana Želivského fontánu Františka Paška pod označením Kalich. Tento objekt se tematicky přidává k ostatním dílům ve stanici a završuje tak výsledný obraz husitství na Želivárně, nebo Želvě – jak se lidově stanici říká.
Centrální část stanice s původním osvětlením.
Jiří z Kunštátu a Poděbrad, který je v českých dějinách znám jako Jiří z Poděbrad či „husitský král“ byla postava našich dějin, která proslula zejména svým vztahem k husitům či svým pokusům o mírové sjednocení Evropy. Stejně jako persona kazatele Želivského zapadal i český král Jiří do revolučního pojetí historiografie. To však i přes svojí značnou lichost historické postavy interpretovalo jen dočasně, takže dnes nemusíme tyto pozůstatky ve formě estetizovaných tematických interiérů vnímat s despektem i přestože stanice neprošly žádnou výraznou změnou v tomto smyslu.
Eskalátorový tunel stále v původní podobě.
Stanice Jiřího z Poděbrad (původně zamýšlená pod názvem Jiřího náměstí) je jednou ze dvou stanice propojující Královské Vinohrady se sítí podzemní dopravy. Je to typická stanice nejstaršího konstrukčního úseku Linky A – Ražená, trojlodní.
Interiér prostřední lodě stanice.
Pro obklad pilířů a vestibulu stanice vybrala architekta Anna Hübschmannová jugoslávský mramor. Obkladem stanice samotné je opět eloxovaný hliník v barvě champagne a modrozelené.
Typické hliníkové obklady a dvojí světla – stará nefunkční a nová.
O umělecké objekty a prvky tu opět není nouze – v podchodu je kamenný reliéf Jiří z Poděbrad od Jiřího Duška, který střídají reliéfní stěny od Lubomíra Šilara odkazující na události a podobu města v době husitství.
Reliéf “Jiří z Poděbrad” od Jiřího Duška.
Na povrchu se v blízkosti stanice nachází kromě kostela Nejsvětějšího srdce Páně, který je zářným příkladem modernistické sakrální architektury, a nedalekého Žižkovského televizního vysílače také krásná fontána Sjednocená Evropa sochaře Petra Šedivého, který mimo jiné realizoval také o několik desítek metrů dál stojící „výdech.“
Exteriér stanice a fontána Petra Šedivého “Sjednocená Evropa”.
Fontána “Sjednocená Evropa” – detail.
Další díly seriálu o pražském metru najdete zde.
