Minutové projekty, které změní váš život

Minuta je dostatek času na to, abyste získali zpětnou vazbu a zjistili slabiny ve svém mluveném projevu. Čím více těch minut bude, tím budete lepším řečníkem.

7. 9. 2020 | Barbora Langer

Se zakladatelem projektu Minutový řečník Petrem Krejčím jsme si povídali mnohem déle než pár minut, nakonec z toho bylo skoro dvouhodinové povídání. Povídali bychom dále, ale Petr měl lekci Bachaty, které se teď věnuje a k tomu se učí i salsu. Na mou otázku, proč se pustil do tance mi řekl „Tančit jsem nikdy moc neuměl a jakmile něco neumím, tak se to chci naučit. Tanec je i společenský a díky němu jsem se poznal se skvělými lidmi.“ Jeho životní cesta se odehrává v podobném duchu, kdy, jakmile se před Petrem objeví něco, co mu nejde, nebo to neumí, s elánem a pozitivním odhodláním se do toho pustí a setrvá, dokud se to nenaučí.

Petr Krejčí.

To byl taky jeden z důvodů, proč jeho cesta vedla k založení projektu Minutový řečník, který je nejenom úspěšný, ale především efektivní a zábavný. Mnozí by si možná mysleli, že podobný projekt bude zakládat někdo, kdo se přímo vyžívá v prezentování a je to jeho celoživotní koníček, ale opak je pravdou. Pro Petra to byla jistá forma traumatu už od dětství, nebylo mu příjemné mluvit před kamarády, rodinou natož pak před cizími lidmi. K tomu se navíc potýkal s ráčkováním, a to mu na sebevědomí při mluveném projevu moc nepřidalo. Až v dospělosti, kdy začal vznikat větší tlak od firem na četnost Petrových přednášek o marketingu a networkingu, se rozhodl se svou výslovností něco udělat a pod vedením zkušené logopedky napravil hlavní nedostatky.

Pojďme ale zpět na gymnázium, kde si Petr všiml, že podobně na tom jsou s projevem i další spolužáci a jakékoliv zkoušení je pro ně noční můra. Ne kvůli tomu, že by danou látku neuměli, ale stresovali je pohledy spolužáků a jistá forma trapnosti, kdy stojíte před celou třídou a něco říkáte. Každý z nás projevuje nervozitu jinak, někdo chodí pořád sem a tam, jiní zase divoce hází rukama, někdo si pomáhá opakujícími se slovy vlastně, prostě, jakoby nebo to nešťastné dlouhé éééé mezi větami. Petr na tyto doby vzpomíná s odstupem času jako na nutnou cestu, kterou si musel projít, ale skrze projekt Minutový řečník chtěl těchto traumat ušetřit ostatní. Petr bojoval se silnou trémou a někdy si dokonce na pár hodin předtím vlezl do postele, aby se uklidnil. Bohužel, nebo možná bohudík, se Petr potkal s hercem a komikem Danielem Čechem a ten mu dal klíčovou zpětnou vazbu. To Petra motivovalo k tomu, aby na svých prezentačních dovednostech začal pracovat a pokusil se zbavit trémy a nervozity.

Minutový řečník ale není první projekt, do kterého se Petr pustil, vše začalo trochu jinak, můžeme říci – za vším hledej ženu. Petr chtěl lidem pomoci se seznamováním a založil projekt Minutové rande, kdy se v příjemném prostředí kavárny sejdete s dalšími lidmi a za pomoci moderátora se během večera společně seznamujete.

Na to navázal ještě jedním projektem opět nesoucím jméno související s 60 vteřinami, a to Minutový networking. Cílem tohoto projektu bylo propojit lidi z různých byznysových odvětví, a právě zde si Petr všiml, že ne všichni účastníci jsou si jisti v projevu, a tak se zrodila myšlenka jim s tímto pomoci skrze školení a vznikl projekt Minutový řečník.

Mě osobně to, co Petr dělá velmi zaujalo hned z mnoha důvodů a vím, že nejsem jediná. Ohlasy na kurzy a veškeré akce uspořádané Petrem a jeho týmem jsou vždy perfektní, člověk si odnese přesně to, co potřebuje, a navíc potká skvělou partu lidí.

Rozhovor s Petrem mě motivoval natolik, že jsem se před pár dny také kurzu Minutový řečník zúčastnila a mohu jen potvrdit, co opěvují účastníci předešlých kurzů. Sešlo se nás celkem 6, každého přivádělo něco jiného, ale všechny nás spojovala touha se zdokonalit v prezentování. Po prvním cvičení jsem si uvědomila, že je pro mě mnohem jednodušší mluvit před lidmi které neznám, nespojuje mě s nimi žádná předešlá zkušenost, nevím, co si o mě myslí a nemohu si tak v hlavě vytvářet katastrofální scénáře, jaká to bude hrůza. Všichni jsme byli na jedné lodi, navzájem jsme se podporovali, dávaly si relevantní a upřímnou zpětnou vazbu a při jednom cvičení jsem se zasmála tak, jak už dlouho ne. Po kurzu jsem odcházela s osobním to do listem, na co si mám dát při prezentování pozor, v čem jsou mé silné a slabé stránky a dodalo mi to odvahu, že se nemám čeho bát.

Ne nadarmo mají v mottu heslo, že kamarádi tě na chyby neupozorní. Já bych k tomu dodala, že kolegové a většina šéfů taky ne. Už teď přemýšlím nad dalším kurzem a jsem zvědavá, jaký bude příští Petrův projekt:
Minutový ………………?

S instruktorem Davidem Přibylem.