Tato hradní zřícenina se může pyšnit jedním z nejvyspělejších obranných systémů své doby v Evropě. Sídlo jednoho z nejmocnějších rodů pozdně gotických Čech, pánů z Rýzmberka. Určitě je vám známo, že v těchto místech přišel nejznámější husitský vojevůdce, Jan Žižka z Trocnova, o svoje jediné zdravé oko.
Hrad Rabí, který vzniknul na počátku 13. století, je králem všech českých hradů. Kdybyste pečlivě odměřili délku jeho budov a hradeb s dělovými baštami, napočítali byste neuvěřitelné tři kilometry.
Zřícenina hradu a obec leží 9 km severovýchodně od Sušice na skalnatém vrchu nedaleko řeky Otavy, ve výšce 478 m n. m. Přívětivě shlíží z nevysokého kopce a přímo vybízí k návštěvě.
Středověký hrad s románskými základy hrál v minulosti Čech důležitou roli. Chránil obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Kvůli tomu se hrad stával často terčem útoků. Husitský válečník Jan Žižka se ho pokusil dobýt dokonce dvakrát – a zaplatil za to svým druhým okem. O prvních majitelích hradu neexistují žádné písemné zmínky. Podle nejnovějšího předpokladu historiků byl hrad založen pravděpodobně německými hrabaty z Bogenu a později užíván rodem Wittelsbachů, protože území Sušicka patřilo od roku 1124 do roku 1273 Bavorsku. Koncem 13. století se toto území pravděpodobně stalo opět součástí českého státu. Usuzuje se, že v této době hrad získali páni z Velhartic. Prvními písemně doloženými majiteli (soudním spisem z roku 1380) byli Švihovští z Rýzmberka. Tento rod vlastnil Rabí skoro 200 let, během nichž byl hrad vybudován do své konečné podoby.
Pod mohutnými rabskými hradbami se rozkládá poklidné městečko. Jeho náměstí obklopují domy s pestrobarevnými štíty ve stylu selského baroka a malebná zákoutí se objevují přímo pod hradem, na takzvaných Hradčanech.
Součástí „Hradčan“ jsou místa, připomínající zdejší izraelitskou komunitu. Na tu upomíná židovský hřbitov, na kterém stojí bílé, vápencové náhrobky s rostlinnými dekory a nápisy v hebrejském či německém jazyce.
Z centra městečka se můžete vydat několika směry na příjemné, nenáročné procházky:
Na východním okraji Rabí stojí barokní kostel svatého Jana Nepomuckého, od něhož se otevírají jedny z nejhezčích pohledů na hradní areál.
Na severu se nad městem zvedá vrch Šibeník. Na jeho úbočí (asi sto metrů od silnice, vedoucí do Budětic) se nachází vodárna – půvabná novogotická stavba připomínající hrádek.
Na západním okraji Rabí se zvedá vrch Líšná. V jeho lesích (přibližně po dvaceti pěti minutách pěší chůze z centra obce) narazíte na pozůstatky gotického kostelíka Všech Svatých. Na úpatí Líšné (asi čtyřicet minut pěší chůze z náměstí) se ukrývá také Vintířova studánka s léčivou vodou.
Naší další zastávkou bylo pravěké hradiště, kterému se říká Obří hrad a nachází se asi 6 km jihovýchodně od Kašperských Hor. Údajně jde o zbytky keltského kultovního místa, oppida, které je opředené řadou záhad a tajemství. Bývá považováno za nejvýznamnější keltské kultovní místo na území naší republiky. Svým umístěním, přibližně 980 metrů nadmořské výšky, je Obří hrad nejen nejvýše položené keltské hradiště u nás, ale jde o vůbec nejvýše umístěnou archeologickou památku České republiky.
Až stanete v cíli mezi místy překvapivě zachovalými kamennými valy Obřího hradu, dolehne na vás podivná, až tajemná atmosféra nejen onoho místa, ale i okolní krajiny. Na mysli vám vyvstane i řada otázek. Proč si dal někdo tolik námahy, aby opevňoval místo uprostřed divokých hor, kde široko daleko nic není? Proč stojí hradiště v místech, která nemají ze strategického hlediska vůbec žádný význam? A z třetí otázky až mrazí. Na mnoha místech jsou totiž patrné stopy katastrofy, které nemohla způsobit žádná lidská ruka. Kdo tyto výjevy způsobil?
Výčet všech záhad Obřího hradu je však ještě širší, včetně podivných nálezů mezi jeho zdmi. Místní lidé tu prý kdysi vykopali obrovskou 3 metry dlouhou kost, která ve tmě světélkovala. Podle jiné pověsti jich zde prý bylo dokonce několik a místní lidé z nich postavili můstek přes nedalekou říčku Losenici.
Lávka z obřích kostí však nevydržela zdejší drsné klima a časem se rozpadla. Světélkující kosti nejsou ve skutečnosti až takový nesmysl, světélkováním se vyznačují například bakterie rodu Pseudomonas, Aeromonas a další, jde o poměrně běžný jev. Svítit může i fosfor, který tvoří podstatnou část kostí, větší záhadu budí rozměry nalezených kostí.
Vůbec největší zatím nalezená stehenní kost tvora, vědeckým jménem nazvaného Bruhatkayosaurus, byla nalezena v Indii a k oněm třem metrům daleko neměla. Ovšem v Evropě největší objevený dinosaurus Turiasaurus riodevensis měl pažní kost dlouhou asi „jen“ 1.7 metru. Nález dinosauřích ostatků na Šumavě je velmi nepravděpodobný, ne-li nemožný. Horniny z času dinosaurů se zde nevyskytují. Lidové pověsti si však tuto záhadu vysvětlily po svém. Kdysi dávno tu prý žil národ obrů, kteří pro sebe vystavěli Obří hrad. Později jich část odešla jinam, ale devět z nich ve svém sídle zůstalo. S lidmi nechtěli mít nic společného. Pověst vypráví, že když si obří žena donesla na hrad jen tak na hraní jednoho sedláka z okolí i s jeho volským spřežením a pluhem, manžel obr jí přikázal, aby ho okamžitě vrátila zpátky, protože z lidí nevzejde nikdy nic dobrého.
Měli jsme štěstí. Nikoho jsme za celou dobu naší túry nepotkali a mohli si tak vychutnat opravdu neskutečně silnou a zvláštní atmosféru tohoto místa.
Další díly seriálu Naší krajinou najdete zde.
