Nová kuchařka Surové dcerky jako druhá barva trikolory

Kuchařku Nikolety Kovács alias Surové dcérky si zamilují všichni, co mají rádi kromě chutného veganského jídla i nápaditý design

4. 10. 2020 | Kateřina Černá

Právě vyšla druhá kuchařka SLOVEGÁN v nádherně červeném kabátku, což je druhá barva trikolory. Třetí bude bílá, nebo plánuješ jiný směr?

Modrotisková modrá a vínová společně svádějí k trikoloře, ale vytvořit ji nechceme. Musím říct, že bílá obálka s modrým vzorem vypadá jako grafický návrh opravdu dokonale. Už minulý rok nás to lákalo, ale odolali jsme. Bílou barvu jsme pro kuchařku vyloučili jako první. Bílé plátno je nepraktické a v kuchyni se zašpiní a zničí daleko rychleji než tmavé barvy, které záměrně vybíráme. Sama mám několik světlých kuchařek a zašpinily se mi hned při prvním vaření. A nechci si ani představovat, jak by vypadaly knihy, které by přišly z tiskárny, protože už samotná tiskárna je docela špinavé místo. Mám už vybrané další barvy plátna, které budou krásné. Další si ale bude muset počkat. Po dvou intenzivních rocích teď potřebuji alespoň dva roky pauzu. 

Nikoleta Kovács.

Setkání s tvými veganskými recepty prostřednictvím tvé knihy je skutečně výjimečný estetický zážitek. Kdo stojí za grafickým designem?

To nás těší. Přesně o to se od začátku snažíme. Chtěli jsme vytvořit kus designu, který bude mít hodnotu pro všechny, co milují knihy. Spojili jsme se s Ester a Jakubem z Bratislavského studia Hungry a podařilo se nám na obálku přenést naši představu inspirovanou modrotiskem.

Jsi autorkou fotografií a sama se věnuješ nejen vaření, ale i foodstylingu. Prozradíš nám nějaký fígl, který používáš při focení jídel?

Fotky jídel se vždy snažím doplnit ingrediencemi, které jsem při vaření jídla použila. Ať už jde o koření, nebo přímo suroviny. Při stylování jídla mi nejvíce pomáhá pravidlo trojic, takže předměty skládám do pomyslného trojúhelníku, aby vypadaly na fotce přirozeně uspořádané. Lichý počet předmětů a trojice se dají uplatnit při hledání správné pozice pro talíře i doplňky.

Jak dlouho kniha vznikala?

Knihu jsem začala připravovat v lednu 2019 v době, kdy jsem pekla první vánoční recepty. Nejvíc se práce rozběhla na jaře tohoto roku. Všechno jsem musela mít hotové na začátku srpna, kdy šla kniha do tisku.

Který klasický recept bylo nejnáročnější převést do veganské verze?

Určitě piškotová roláda. Udělat veganské piškotové těsto, které by se dalo srolovat, je opravdu větší oříšek, než by si člověk mohl představit. Naštěstí se to nakonec podařilo a chuťově také stojí za to.

Měla jsem to štěstí ochutnat několik jídel, které jsi osobně uvařila. Musím přiznat, že chutnají ještě lépe, než v kuchařce vypadají. Co mě ale fascinuje nejvíce, jsou vaječná jídla bez vajec…

Vajíčka jsou pro mě skvělá zábava. V knihách máme už téměř vše. Veganskou smaženici, omeletu, vajíčko natvrdo, volské oko a letos i tekutý žloutek, který se krásně rozteče po veganském tataráku. Vaječnou chuť všem jídlům dodá černá sůl, která obsahuje síru, a proto chutná a voní po vejcích. Je to skvělý trik, jak z tofu udělat vajíčko.

Jaký je tvůj nejoblíbenější recept a jak často si jej připravuješ?

Moje oblíbené recepty se naštěstí rychle mění. V poslední době to byly veganské kremeše, smetanový dort s piškoty, a už ta zmiňovaná piškotová roláda. Vždycky, když mám v týdnu chuť na něco sladkého, připravím si některý z nich.

Co pro tebe znamená jídlo?

Jídlo, které vařím, je u mě vždy úzce spojené se vzpomínkami na dětství. Je to takový stroj času, který mě umí přenést do momentu v minulosti. Myslím, že právě tohle je ta největší hodnota jídla, kterou si možná někdy neuvědomujeme. Jsme s ním emocionálně spojení a je to součást naší rodinné kultury.

Recepty testuješ na svém příteli. Co má z nové kuchařky nejraději on?

Janko naštěstí nemá stejně sladký jazyk jako já a koláčky mi neujídá. Zato mu nejvíc chutná veganská treska v majonéze, tatarák se žloutkem, houbová tlačenka a stroganoff.

Jaké máš ohlasy od svých fanoušků? Co je na tvých kuchařkách nejvíce baví?

Ohlasy jsou zatím skvělé. Některým se kniha líbí ještě víc než ta první, protože je ještě více oslovily recepty. Nejčastěji říkají, že by chtěli uvařit všechno, protože jim každý recept něco připomíná. Baví je samozřejmě design, kvalitní papír a samotné recepty, které jsem se snažila napsat co nejpodrobněji.

Plánuješ i nějaké jiné aktivity, například kurzy vaření?

Budu mít soukromé kurzy vaření, ale v současné situaci žádné větší kurzy neplánuji. Už na jaře jsme chtěli připravit náš první slovegánský merch nebo vyzkoušet prodávat naše jídlo na festivalu. To vše jsme museli odložit. Nápadů máme hodně a postupně budeme připravovat nové a úplně jiné věci do kuchařky.

Co se stane, až vyčerpáš inspiraci ze slovenské kuchyně? Dovedeš si představit, že se vydáš úplně jiným směrem? Která země je ti z kulinářského hlediska nejblíže?

Když vyčerpám slovenské recepty, asi už knihy psát nebudu. V psaní o jiných kuchyních světa pro sebe nevidím velký význam, ale možné je všechno. Když dostanu impulz od fanoušků, že by se jim něco takového líbilo… Miluji asijskou a italskou kuchyni. Cestovala jsem po Mexiku a delší dobu žila v Číně. Takže světová kuchyně je mi také blízká a vařím ji doma často.

Jaký je tvůj sen do budoucna?

Chtěla bych se naplno věnovat naší rozvíjející se firmě a přinést lidem veganské potraviny, které by si mohli koupit kdekoli v obchodě, ale víc zatím nechci prozrazovat.

Více najdete zde.