S adventem asociované baletní představení má v Berlíně utrum. Podle intendantky je čínský a orientální tanec ukázkou rasizmu Ilustrační foto: Shutterstock
Podle prozatímní intendantky Christiane Theobaldové jsou čínský a orientální tanec jasné případy rasizmu. Vyjadřují stereotypy, kterými se v době vzniku choreografie Mariuse Petipy v roce 1892 nikdo kriticky nezabýval. To se musí změnit a začít debatovat o tom, jaký repertoár je v postkoloniální době přijatelný. Divák musí znát dobový kontext, proto bude přepracován i bulletin.
Theobaldová, která je vedením souboru pověřena do roku 2023, také poukázala na to, že již v roce 2015 řešil Berlínský státní balet stížnosti na tzv. blackfacing, tedy líčení načerno, a to u dvou dětských účinkujících ve druhém dějství. Proto od toho upustili, což ruští choreografové těžce nesli vzhledem k tomu, že šlo o zásah do autorského zákona a originálu. Za problematické označila Theobaldová i tělové líčení harémových dam a sólisty, nahnědo.
Mezi německými komentátory vyvolala kauza různé reakce. Zatímco jedni stažení baletu, který se opírá o 129 let starou verzi, kritizovali, našli se i tací, kteří naopak tento krok vítali s tím, že doba je někde jinde. Zrušení představení pobouřilo velvyslance Ruské federace v Německu Sergeje Něčajeva, který to označil za čistku a příklad tzv. cancel culture.
Tmavá labuť a bílé punčocháče
Situace v Berlínském státním baletu je nicméně složitější a vyškrtnutí Louskáčka je pokračováním či spíše vyústěním loňského skandálu. V listopadu 2020 totiž z rasizmu nařkla divadlo francouzská tanečnice Chloe Lopes Gomes. Vedení jí nechtělo prodloužit termínovanou smlouvu, a to z uměleckých důvodů. Mladá baletka, vůbec první černoška v souboru, to ovšem přičítala barvě své pleti a médiím popsala, jak si na zkouškách musela od baletní mistryně opakovaně vyslechnout poznámky typu, že černoška v ansámblu není estetická a že skupina není homogenní. Velice se jí dotkl tzv. whitefacing, když se například kvůli představení Labutího jezera musela „maskovat“ na bílo. Obě strany se nakonec dohodly na odškodnění ve výši 16 tisíc eur. Vedení, které se rázně distancovalo od rasové diskriminace, okamžitě rovněž slíbilo, že prozkoumá kompletní repertoár, aby v jednotlivých provedeních odhalilo případné diskriminující momenty. Zavedlo také diskusní cyklus.
Blackfacing je ve světě baletu předmětem velkých diskusí, například hvězdná Misty Copeland, první afroamerická prima balerína American Ballet Theatre zveřejnila na Instagramu fotky dvou načerno nalíčených baletek ruského Velkého divadla s titulkem „Realita baletního světa”. Ve Francii zase loni pět slavných tanečníků pařížské Opery vydalo manifest proti rasizmu. Jedním z požadavků bylo, aby umělci tmavé pleti měli k dispozici punčocháče a další doplňky v odstínech odpovídajících odstínu jejich pleti.
Na rasové a etnické stereotypy jsou v Německu mimořádně citliví. Od roku 2019 existuje možnost zapracovat do uměleckých smluv tzv. antirasistickou klauzuli. Spoluiniciátorkou je režisérka Julia Wissert, první intendantka tmavé pleti v Německu.
Cvrček zeleného čaje
Vyškrtnutí berlínského Louskáčka v ansámblu, který vznikl v roce 2004 sloučením baletních souborů tří operních scén v metropoli, je nutné vidět v kontextu jak interní kauzy, tak celosvětového trendu. Některé pasáže jsou sporné již léta. Především exotická klišé v druhém dějství, která si choreograf „originálu“ Marius Petipa v podstatě vycucal z prstu, protože na Dálném ani na Blízkém východě nikdy nebyl.
K přepracování historického pojetí, zejména co se zobrazování Asiatů a Arabů týče, již přistoupily a přistupují různé renomované soubory, Ve Spojených státech, Kanadě, Velké Británii či ve Francii. Proti stereotypům v zobrazování čínské kultury v Louskáčkovi přišli v Seattlu, v Pacific Northwest Ballet dokonce s novou postavičkou. Se cvrčkem zeleného čaje. Zástupce hmyzí říše je v Číně považován za symbol štěstí a populární nápoj zajisté také nikoho neurazí.
V Berlíně místo Louskáčka uvádějí balet Don Quixote. Původní choreografii pro Carské velké divadlo vytvořil v roce 1869 Marius Petipa. Ani ten se však neobešel bez kontroverzí. Tančí v něm totiž Gitanos. V překladu Cikáni. Podle intendantky Theobaldové ovšem tento název nemá ve Španělsku negativní konotace. Raději ale povolala ke konzultaci zástupce Sinti a Roma a připravuje i revizi bulletinu k představení.
