Kurýři Gorillas, zdroj: gorillas.io
V Německu sídlící Gorillas jsou jen jednou z mnoha ultrarychlých rozvážkových prodejen zaměřených na potraviny a základní potřeby. Tím, že působí výhradně v hustě osídlených oblastech, nabízejí užší sortiment zboží než supermarkety a nákupy rozvážejí vždy jen v malém okruhu kolem dané pobočky, doručují nákup v bleskovém tempu. Děje se tak za zpravidla mírný poplatek (kolem 50 Kč) a bez dolní hranice hodnoty nákupu. Zákazníci na to slyší – takže rozvážkových služeb rychle přibývá a stejně tak roste i ochota investorů financovat jejich rozmach.
Britský Weezy, turecký Getir nebo španělský Glovo letos mocně investovaly. Snad nejoptimističtější investory si zajistil výše zmíněný startup Gorillas, který letos navýšil investice na 335 milionů dolarů. Tento hit ale ani tak nemá budoucnost vůbec jistou. Právě v Berlíně se totiž naplno ukazuje extrémní zátěž, kterou daná služba pro město představuje; v plné nahotě vyskakují devastující dopady, které má na své okolí. Gorillas čelí obrovské kritice, která může být varováním i pražským úřadům.
Černá fólie a ohyzdné logo
Hlavní potíž Gorillas ilustruje německý novinář Gabor Steingart vlastnící vydavatelství The Pioneer na příkladu úpadku rušné módní ulice Torstraße v berlínské čtvrti Mitte, na jejímž širokém chodníku už kolem provozovny zmíněného startupu ani nelze po většinu času volně projít. Kolem se roztahují desítky čekajících kurýrů posedávajících na bednách v kruzích či postávajících vedle vyskládaných přepravek. Další stojí před vchodem frontu na zakázku.
Městu tyto provozovny nic dobrého nevěstí. Přirozené prodejny přeplácejí v nájmech, výklady někdejších voňavých a pohledných květinářství nebo pekáren zalepují černou fólií a domy hyzdí svým rozměrným, křiklavě červeným logem. Namísto nakupujících zákazníků či hostů na zahrádkách restaurací přicházejí hrozny čekajících kurýrů. V podstatě jde o nádeníky pracující pro neutěšený potemnělý sklad, čekající na objednávku.
Karel Marx by to nepopsal lépe
Zefektivnit výjezd dodávkou nákupů na více blízko ležících adres nepřipadá v úvahu. Pokud by totiž objednávky jen chvíli čekaly, hlavní lákadlo tohoto konceptu v podobě desetiminutové lhůty by bylo neudržitelné. Steingart tento despekt k lidské práci přirovnává k situaci nádeníků z poloviny 19. století a dovozuje, že ti z doby průmyslové revoluce měli alespoň na den zajištěnou práci, zatímco dotyční kurýři jsou zaměstnaní vždy jen na několik hodin či po minutách, přičemž riziko v podobě dlouhých prostojů padá na jejich bedra.
Méně viditelné, ale o nic méně závažné jsou vedlejší dopady na okolí bydlišť samotných zákazníků. Ti za zdánlivou výhodu okamžitého nasycení rychle dodanými polotovary obětují společenský život, který tím pádem i mizí z okolních ulic. Vytrácejí se drobné restaurace s čerstvou mezinárodní kuchyní a nahrazují je průmyslově vyráběné polotovary konzumované o samotě před počítačem. Gorillas tedy navzdory své „inovátorské“ image kromě mantry rychlosti nepřinášejí nic, co by přispělo k rozvoji města a zlepšilo život v něm.
