Korespondent televizní stanice ARD v Praze Peter Lange nabídl 1. března ve svém komentáři pro zpravodajskou stanici BR24, která je součástí Bayerischer Rundfunk, shrnutí aktuální koronavirové situace v Česku. Neoperuje jen s čísly a fakty, ale hlavně se zamýšlí nad tím, co či kdo současnou českou krizi způsobil. Jde o zajímavý pohled na to, jak na nás v současnosti západní soused nahlíží.
Německýma očima
Když česká vláda 21. října loňského roku rozhodla o druhém lockdownu, tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula připravil populaci na těžké časy. Netušil ovšem, že nepůjde o týdny, ale minimálně měsíce. Podle údajů z Univerzity Johna Hopkinse měla Česká republika 1. března nejvyšší sedmidenní výskyt koronaviru na světě. Konkrétně to znamená že za týden přibylo 768 nových případů covidu na 100 tisíc obyvatel. Německo v té době bylo na čísle 65,8.
Prymula už ovšem ministrem zdravotnictví není, připomíná v komentáři Peter Lange. Vaz mu zlomila návštěva restaurace poté, co sám vybojoval uzavření podobných podniků. Předseda vlády Andrej Babiš ho tehdy požádal, aby rezignoval. Před několika týdny byl Prymula viděn na tribuně jako divák fotbalového utkání, které bylo běžným divákům nepřístupné. Babiš poté prohlásil, že Prymulovi chybí sociální inteligence, a zřekl se jeho poradních a konzultačních služeb.
Chce to někoho nového
Nový ministr zdravotnictví Jan Blatný si stěžuje, že koronavirová omezení mnoho lidí nedodržuje. Lockdown tedy nepřináší očekávaný efekt. A veřejnost důvěřuje vládě čím dál tím méně. Před rokem, krátce po začátku pandemie, dosáhl stát, tedy vláda a úřady, na stupnici důvěry od 1 do 100 čísla 65. V únoru letošního roku to bylo jen 35. Jednotliví politici jsou hodnoceni ještě hůře. Babiš získal jen sedm bodů. Sám předseda vlády o problému ví. Nedávno řekl, že je zapotřebí nový člověk, který by lidem vysvětlil situaci. Premiér už asi sám dospěl k názoru, že pro to není ta správná osoba.
Ztráta důvěry ovšem není způsobena pouze tím, že autority kážou vodu a pijí víno. Podle Langeho souvisí i s nesprávnými úsudky, polovičatými a opožděnými rozhodnutími vlády a byrokracií, která provádí rozhodnutí pouze napůl a ne způsobem, který by byl k občanům jakkoli vstřícný. To se potom setkává s tradiční mentalitou Čechů, kterou Peter Lange charakterizuje tak, že se „v době krizí a válek stáhneme a nařízení přitom rafinovaně ignorujeme nebo obcházíme“. Zdá se, že redaktor Lange zná Čechy velmi dobře. Švejkovská strategie pro přežití zatím ale nepřináší kýžené ovoce a v pandemii nefunguje.
Šetří tam, kde nemají
Existují hmotné aspekty, které na nedbalost ze strany vlády přímo poukazují, píše dále Lange. Ti, kteří museli jít do karantény, dostali nemocenskou dovolenou a donedávna pobírali pouze 60 % příjmu. Zejména v ekonomicky slabších oblastech Česka, kde jsou mzdy pod již tak nízkým celostátním průměrem, si to mnoho lidí nemůže dovolit. Takže chodí do práce i s příznaky.
Vláda nedávno rozhodla, že lidé v karanténě by měli dostávat příspěvek ve výši necelých 400 korun denně. Předseda Senátu Miloš Vystrčil z ODS přišel s „nádhernou“ myšlenkou, že lidé, kteří mají privilegium pracovat z domova, by se měli ze solidarity vzdát pětiny svých příjmů. Peter Lange to komentuje lapidárně – tohle popularitě vlády a politiků obecně jistě nepřidá. Se ztrátou důvěry se ostatně v Česku podle Langeho potýkají i poslanci a senátoři.
Andrej Babiš každopádně podle Langeho neobvykle sebekriticky přiznal chyby své vlády a požádal o poslední šanci. Je třeba hodně optimismu k tomu předpokládat, že si lidé v České republice budou navzájem pomáhat a bojovat proti pandemii tak směle a důsledně jako před rokem. To mohlo fungovat ještě loni na podzim, kdy měl lockdown přijít. Teď jsou Češi podle Petera Langeho příliš vyčerpaní.
