Rotující hlava Franze Kafky od výtvarníka Davida Černého Foto: Shutterstock
Praha byla odnepaměti pestrým, kosmopolitním a pulzujícím městem, kde pohromadě žilo několik národností, etnik i náboženství. Díky této jedinečné symbióze došlo k tomu, že se na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Praze potkávaly desítky umělců a intelektuálů, jejichž rodným jazykem byla němčina. K těmto osobnostem se řadí mimo jiné světoznámá jména jako Gustav Meyrnik, Franz Werfel, Paul Leppin, Rainer Maria Rilke či Franz Kafka. Jedná se o členy Prager Kreis, literární skupiny, která se volně vytvořila kolem spisovatele a organizátora společenského života Maxe Broda.
Většina autorů ‚Kruhu‘ prožila důležitou část života právě v našem hlavním městě. Narodili se zde, chodili do školy, prožili první lásky, zažili první literární úspěchy i zklamání. Praha se tak neodvratně zapsala do jejich života a díla, stejně jako oni se zapsali do jejích uliček, zákoutí a zapadlých kaváren. Pojďme se na tyto místa společně podívat. A začneme rovnou v samém srdci Prahy.
Příští zastávka Staroměstská
Na ‚Altstädter Ring‘ se nachází hned několik míst, která byla pro pražské německé umělce klíčová. Kafka podle rakouského náboženského filozofa, judaisty a publicisty Friedricha Thiebergera ukázal prstem na čtyři strany tohoto náměstí a prohlásil: „Tento prostor určuje celý můj život.“ A měl koneckonců pravdu.
Kdybychom se vydali ze Staromáku směrem k zastávce metra Staroměstská, přejdeme i přes Náměstí Franze Kafky. Jméno tohoto náměstí odkazuje na nedaleký rodný dům slavného spisovatele, který stál na rohu ulic Maiselova a U Radnice. Ten však vyhořel, a tak se Kafkova rodina přestěhovala do Domu U Minuty, který se nachází přímo na Staroměstském náměstí, u vchodu do radnice.
Náš příští cíl na Staroměstském náměstí je Dům u jednorožce. Na tomto domě s číslem 17 si jen málokdo všimne měděné pamětní desky. Je to ale škoda, stojí na ní totiž, že právě tady se nacházel byt Berty Fanta, která každý čtvrtek pořádala setkání německých intelektuálů. K pravidelným hostům patřili filozofové jako Rudolf Steiner a Christian von Ehrenfels nebo právě Brod s Kafkou. Během svého působení na Karlo-Ferdinandově univerzitě se těchto večerů zúčastňoval také Albert Einstein, který zde hrával na housle.
Dalším významným místem je Palác Kinských, dnešní sídlo Národní galerie. Za dob Prager Kreis se jednalo o německé gymnázium, kde plno mladých pražských Němců plnilo školní docházku, mezi nimi například i Franz Kafka nebo Alfred Meißner.
Ze Staroměstského náměstí je to jen kousek do Josefova, čtvrti, kde žilo židovské obyvatelstvo Prahy. Tam se také nachází naše další zastávka. Stejně jako hodně tehdejších německých obyvatel Prahy byla i většina literátů Prager Kreis židovského vyznání, proto se tedy zastavíme u Staronové synagogy. Ta totiž hrála v kulturním a sociálním životě pražských Němců velkou roli. Franz Kafka v ní podstoupil náboženský obřad zvaný Bar micva, během kterého se z chlapce stává muž.
Poté, kdy Kafkův rodný dům vyhořel, se rodina přestěhovala do Domu U Minuty vedle Staroměstské radnice Foto: Wikipedia, VitVit
Pražská kavárna
Po takovéto procházce by to chtělo dobrou kávu na posilnění. Kavárny byly ideálním místem pro mladé umělce, kteří se zde mohli setkávat a nad kávou nerušeně diskutovat třeba o svých nejnovějších dílech. U Masarykova nádraží, konkrétně v Hybernské ulici, se nachází jedna z tehdejších nejpopulárnějších kaváren. Jmenuje se Café Arco a postupem času se stala místem, kde se pořádaly autorská čtení, výstavy a přednesy. K hostům patřili nejen němečtí, ale také čeští představitelé kulturního života, jmenovitě Franz Werfel, Max Brod, Paul Leppin, Franz Kafka nebo Karel Poláček a Vladislav Vančura. My si tady bohužel ale kávu nedáme, nyní kavárna totiž funguje jako samoobslužná jídelna.
Můžeme ale zkusit štěstí na Národní třídě v Café Louvre, třeba budou mít volno. Prostory této kavárny hojně využívali pražští intelektuálové – Češi i Němci. Mezi hosty se pravidelně objevovaly osobnosti jako Karel Čapek či Franz Kafka, Otto Pick a Franz Werfel tu dokonce měli stálý stůl. Scházel se zde také filozofický spolek Berty Fanta, než se přesunul do jejího bytu na Staroměstském náměstí.
Louvre je ovšem plný, musíme tedy dále. Třeba do Café Montmarte v Řetězové ulici. Tento podnik si pražští bohémové obzvlášť oblíbili, střídali se tu výtvarníci, herci i literáti. Egon Erwin Kisch a Max Brod se tu mohli potkat třeba s Františkem Gellerem nebo Jaroslavem Haškem, kterému byl kvůli nevhodnému chování několikrát udělen zákaz vstupu.
Tahle matička má drápy
Osud pražských Němců se ve 30. letech dramaticky změnil. S nástupem nacismu muselo plno pražských německých intelektuálů emigrovat, ať už kvůli židovskému původu nebo liberálním pacifistickým myšlenkám. Po druhé světové válce pak česká společnost vymazala jakékoliv stopy německého obyvatelstva v Praze, což se během vlády komunistického režimu jen dále upevňovalo. Na dlouhou dobu se tedy raději zapomnělo, že Praha patřila svou multikulturalitou ke společenským centrům Evropy.
Až v posledních letech se Praha pomalu vrací ke své bohaté historii. Byla to koneckonců jen otázka času, než se osudy slavných pražských synů a dcer přihlásí o slovo. Jak řekl sám Kafka: „Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy.“ Nejspíš ale nepočítal s tím, jak moc se ho Praha chytne. A tak si dnes může každý turista koupit hrnek s jeho podobiznou.
