Já mám ale raději hit Einmal um die ganze Welt und die Taschen voller Geld (v češtině Hej hej baby). I když pan Gott měl talent „sjednocovat“ svým hlasem Východní a Západní Německo, tuto písničku zpívat v bývalem NDR mu dovolené nebylo. Přece se neslučovalo „vydat se na cestu kolem světa a k tomu ještě s kapsami plných peněz“ se zásadami socialismu. Jaký byl asi jeho pocit, když byl před několika lety pozván do Německé Ambasády v Praze zazpívat tuto píseň na místě, kde tisíce utečenců z bývalé NDR zažilo čekání na povolení výjezdu na Západ v rámci pádu Berlínské Zdi? Jeho darem byla nekonformnost, kterou dnešní politici nezvládají — být uznávaný v Rusku i v Evropě. Česko, jako hudební most mezi východem a západem, vzácný fenomén, který trvá již 60 let a jehož historie se ode dneška bude zpívat jinak.
Karel Gott vystupoval v mnoha německých TV shows. Europarty, Rudi Carrell Show, Peter Frankenfeld Show, James Last show, Peter Alexander Show, Ein Kessel Buntes, Carmen Nebel Show a v řadě dalších. Jeho oblíbenost mu přinesla přes milóny prodaných desek a význačných ocenění. Gottovými fanynkami byly a jsou hlavně ženy. Na této image pečlivě pracoval a pro berlínské noviny „taz” v roce 2006 přiznal: „Od začátku jsem si přál být úspěšný, protože jsem chtěl být obdivován ženami. Tak to přece bývá: Když chci dobýt dobřevypadající ženu, musím být úspěšný muž.“
Byl vítaným talk show hostem. Jeho bohatá německá slovní zásoba, opepřená špetkou exotiky s nezaměnitelným českým akcentem, hluboký rozhled a zdravé názory někdy až udivovaly. Nikdy nezklamal. A já se v duchu často ptala, zda se tento distingovaný pán umí i rozčílit. Netušila jsem, že jednou budu mit příležitost poznat, že ano…
Již téměř 30 let létam či jezdím z Berlína, kde bydlím, do Prahy, kde pracuji. Mému prvnímu synovi byly tehdy tři čtyři roky, když mne často doprovázel. V té době přišlo období jednoho roku, kdy Karel Gott létal do Berlína velmi pravidelně; téměř každý týden jako my. Seznámili jsme se netradičně — u bezpečnostní kontroly. „Tak pojď dál holčičko,” ozvalo se, když jsem se synem přistoupila k detektoru. Oslovení mě až tak moc nezaskočilo. Rezavé kudrnaté vlasy má syn dodnes, ale tehdy je měl dlouhé po ramena. V tom za námi téměř zahřmělo: „Sehen sie nicht, dass es ein Junge ist!! Nevidíte, že to je chlapec!!“ Ten hlas mi byl povědomý. A skutečně, za námi stál rozlícený Karel Gott. Toto byl začátek zajímavých létajících setkání a rozhovorů. Jan si párkrat mohl k Mistrovi přisednout, vždyť s tímto pánem bylo vždy o čem povídat. Často nás z letiště vyzvedával manžel a nejednou jsme pana Gotta cestou domů vysadili v jeho oblíbeném hotelu Savoy ve Fasanenstrassse. Tento výběr neudivuje. Hotel Savoy už hostil hodně prominentních umělců jako např. Maria Callas, Romy Schneider, Greta Garbo, Henry Miller, Thomas Mann nebo Helmut Newton. Karel Gott se ale obzvlášť těšíval do tamního kultovního baru Timeles, který patří ke klasikům berlínské barové scény s vlastní knihovnou a bohatou nabídkou kubánských cigár.
Obdivovala jsem jeho odvážný krok nazpívat s berlínským rapperem Bushidem Alphaville-Hit „Forever young”. I zde byl Karel Gott mostem, s nóblesou propojil dvě generace lidí, které snad ani nemůžou být rozdíinější. Že se nejednalo o jednostranný obdiv dokazuje Bushidův vzkaz krátce poté, co se o odchodu svého kolegy a přítele dozvěděl: „Lieber Karel, richte bitte meiner Mama Grüße aus — Milý Karle, pozdrav prosím moji maminku.”
Karel Gott odešel na druhý břeh v předvečer svátku narození Mahatma Gándiho. Lide se rodí, lidé umírají. Velikáni zůstávají.
Text Danuše Siering napsala tento článek pro speciální vydání magazínu MF DNES, který vyšel 5. října.
