Osudy porcelánek v Česku a Německu jsou si tedy v lecčem podobné. Právě durynská Kahla měla přitom největší problémy v současnosti. Kvůli zmařené objednávce v kombinaci s koronavirem se ocitla na pokraji existence. V insolvenčním řízení ji nakonec zachránil podnikatel a inovátor Daniel Jeschonowski. “Byla to láska na první pohled,” řekl v listopadu 2020 německým médiím.
Ona láska ho prý zasáhla, když byl poprvé na prohlídce porcelánky. Nový majitel převzal v krátké době celou společnost a má s ní ambiciózní cíle. Zisku chce dosáhnout už letos. Jeschonowski očekává, že společnost v roce 2021 vygeneruje tržby kolem dvanácti milionů eur. Ve společnosti s původně více než 200 zaměstnanci bylo nakonec díky novému majiteli zachráněno 150 pracovních míst.
Míšeňské tenisky
Zcela jiné “starosti” má nejstarší evropská porcelánka Meissner Porzellan, tedy Míšeňský porcelán. Ta zakončila úspěšný loňský rok prodejem svých tenisek, které vytvořila spolu se společností Adidas. V prosinci se tento pár porcelánových sportovních bot prodal na newyorské aukci za 126 tisíc dolarů, tedy za více než 2,6 milionu korun. Výtěžek z aukce poputuje do Brooklynského muzea v New Yorku.
Magazín Sächsische, který se věnuje dění v Sasku, připomíná, že rok 2020 byl pro “bílé zlato” ideální. Na aukcích se prodávaly nejvíce právě výrobky z Míšně a jejich ceny dosahovaly v předkrizovém období rekordních hodnot.
Thun přežil, Haas & Czjzek nikoli
V Míšni se začal první evropský porcelán vyrábět v roce 1708. Kontinentem se tento “objev” šířil celé století. Do českého pohraničí se dostal až na jeho konci. Nejstarší česká porcelánka tak vznikla v Horním Slavkově v dnešním Karlovarském kraji až v roce 1792. Úspěch ale začala mít až na začátku 19. století pod značkou Lippert a Haas. V roce 1867 předal August Haas svůj podíl svému synovi a synovci. Tak vznikla společnost Haas a Czjzek, která zažívala zlaté časy za první republiky a fungovala až do znárodnění v roce 1945. Poté se stala součástí národního podniku Karlovarský porcelán.
Na slávu porcelánky Haas a Czjzek se po revoluci snažila navázat řada podnikatelů a firem. Porcelánka se střídavými úspěchy fungovala do roku 2011, kdy byla výroba zastavena. Rok nato byla částečně obnovena, ale provoz vydržel jen do roku 2017. Dnes už na stránkách firmy najdeme jen informace o “výprodejích”.
Bílé zlato v Česku
Z národního podniku Karlovarský porcelán se po revoluci vydělila i druhá nejstarší česká porcelánka Thun, která vznikla v roce 1794 nedaleko od Slavkova, konkrétně v Klášterci nad Ohří. Značce se po revoluci dařilo mnohem lépe než její “starší české konkurenci”, ovšem největší krizí si prošla během roku 2008, kdy firma vyhlásila bankrot. O dva roky později už ale s novým investorem zaměstnávala přes 650 lidí. Dnes firma pod názvem Thun 1794 vyrábí porcelán ve dvou závodech, kromě Klášterce také v Nové Roli.
Z porcelánky Thun 1794 se tak stal největší výrobce “bílého zlata” v Česku. Stále si drží kolem šesti stovek zaměstnanců. A firmě se dařilo i v roce 2020 „Máme zakázky až do konce roku, musíme tedy jet na plný výkon,“ řekl v listopadu serveru iDnes generální ředitel společnosti Vlastimil Argman. Ten také dodal, že do výroby občas musejí místo zaměstnanců nakažených koronavirem chodit vypomáhat číšníci i hospodští, tedy lidé, kteří by měli porcelán naopak z továrny odebírat a plnit jídlem v restauracích. Tak snad “bílé zlato” zase brzy poputuje správným směrem.
Z Berlína Danuše Siering, z Prahy Jaromír Hasoň
