Top 5 letních pražských výstav: Retrospektiva, experimenty i ozvěny pandemie

Pražská galerijní scéna se po nucené pauze opět probudila a na letní měsíce dobrými výstavami rozhodně nešetří. S vidinou parného léta mohou být právě prostory muzeí a galerií ideálním místem, kam se schovat před tropy a zároveň dohnat to, co nám v kulturním světě v posledních měsících uteklo. Zajít můžete na velké retrospektivní výstavy, experimentální ilustrace, fotky i audiovizuální instalace určené k rozjímání. Záleží, na co budete mít letos v létě chuť.

Viktor Pivovarov, Dlouhá dlouhá ruka. Zdroj: Státní ruské muzeum, NGP.

Vstupte do krabičky od sirek

O Národní galerii se v poslední době mluví hlavně v souvislosti s veleúspěšnou retrospektivní výstavou Toyen, která stále běží ve Valdštejnské jízdárně. Bylo by ale škoda, kdyby na úkor toho zapadla jiná retrospektiva, kterou galerie otevřela v květnu v prostorách Veletržního paláce. Jedná se o celoživotní dílo malíře a ilustrátora Viktora Pivovarova (*1937), které zahrnuje tvorbu od 70. let minulého století, kdy autor působil v rámci neoficiální moskevské umělecké scény, až po současné práce vzniklé v Praze. Velký vliv na jeho tvorbu mělo dětství v Sovětském svazu, které se v obrazech a ilustracích objevuje většinou formou hesel psaných azbukou. Inspiraci každodenním životem reprezentuje třeba obří replika krabičky od sirek, do které na výstavě můžete dokonce vstoupit a přesunout se tak do vlastního mikro-výstavního prostoru.

To, co se v počátku může jevit jako hravost a naivita, ale často vyjadřuje závažná a osobní témata, pocity vyhoštění a nostalgie. Souvisí to také s tím, jak se autor dívá na svět a na způsob lidského vnímání. „Strašně bych si chtěl uříznout hlavu a vidět věci něčím jiným,“ říká v medailonku pro NGP, a vyzývá nás, abychom na svět koukali jinýma očima. Nejlépe očima, které by byly schopné vidět duši, aby ji pak člověk mohl zachytit třeba formou geometrických obrazců. „Myslím si, že duši lze zobrazit, ale pouze ‚dětsky‘. Musíme se domluvit, že tento knoflík je Bůh, tohle kolečko je duše, tahle vlnovka pohyb a tenhle čtvereček člověk,“ říká k tomu Pivovarov. Duši podle něj nemají jen lidé, v expozici proto najdeme i zobrazení duší šneků nebo medúz.

Viktor Pivovarov, foto: Serghei Gherciu.

Výstava Viktor Pivovarov: Moskevská gotika poběží ve Veletržním paláci do 21. listopadu 2021.

Ilustrace na lampionu přání

Ilustracím se věnuje i jedna z aktuálních výstav Galerie hlavního města Prahy, která retrospektivně zpracovává méně známou tvorbu výtvarníka Františka Skály. Výstava je ideální příležitostí poznat vedle Skálovy malířské a sochařské roviny i rovinu knižně ilustrační, která je právě volnou tvorbou výrazně ovlivněna. Ilustracím knih nejrůznějších žánrů se autor věnuje už od 80. let minulého století a vzhledem ke své umělecké všestrannosti využívá různorodé výtvarné postupy.

František Skála, Baba Jaga Kostlivá noha. Zdroj: GHMP.

Například v knize Bratři lví srdce pracuje Skála s originální technikou „scurografie“, která je vhodná ke ztvárnění nočních a makabrózních scén, a hodila se tak pro ilustrace k dětské knize, jejíž příběh se odehrává po smrti hlavních hrdinů. Technika funguje tak, že negativ kreslený tužkou naslepo na pauzák se vyvolá fotografickou cestou, což vytváří zvláštní atmosféru. K dalším podobným technikám patří termokresby, dělané dotykem teplocitlivého faxového papíru o kovovou teplou desku, nebo kresby vytvořené tužkou na základě obrazců samovolně vzniklých jemnou lampovou černí na papíře „lampionů přání“. 

Výstava František Skála a jiné práce poběží v domě U Kamenného zvonu do 29. srpna 2021.

Minulé století à la Pasta Oner

Po čtyřleté pauze se v Praze samostatně představí také Pasta Oner, jehož výstava v bubenečské Galerii Villa Pellé představuje šest desítek nových děl, které Oner za poslední dva roky vytvořil. „Výstavu ve Ville Pellé vidím jako zásadní milník. Cítím velký respekt a musím se přiznat, že mám po těch čtyřech letech v Praze i velkou trému,” svěřuje se umělec. Jak je u Pasty Onera zvykem, díla se liší technikou i námětem. Spojuje je však téma 20. století, které Oner považuje za vrchol současné civilizace. Čekat můžete klasické velkoformátové olejomalby i popartovou estetiku, experimentální polohu potom zastupují dvě zbrusu nové, nikdy nevystavené techniky: barevné pastelové kresby na plátně a monochromatické lepty odlévané do umělého kamene.

Pasta Oner, The Birth of Venus. Zdroj: Facebook / Villa Pellé.

Poslední patro výstavy je pojato jako muzeální reminiscence na nedalekou autorovu intervenci ve veřejném prostoru, velkoformátovou nástěnnou malbu Choose to be Happy, která je již deset let charakteristickou dominantou nezastavěné proluky na dejvickém Vítězném náměstí. Návštěvníci se zde mohou seznámit nejen s historií realizace slavného Pastova muralu, ale také s jeho několika nejnovějšími obrazovými adaptacemi.

Výstava 20th Century Cabinet poběží v Galerii Villa Pallé do 25. července 2021.

Unavuje vás soucit?

Naší dobou hýbou (převážně negativní) informace, zpravodajské relace a aktuality, které se snažíme vnímat, abychom byli v obraze, a na které do určité míry reagujeme. Naše vnímání má ale své hranice, nemáme nekonečnou mentální kapacitu. Proto mnoho lidí hovoří o tzv. únavě ze soucitu, tedy stavu mysli, kdy každou další palčivou zprávu vnímáme už jen s vyčerpanou rezignací.

Galerie Rudolfinum prodloužilo výstavu, která se právě této problematice věnuje. Série narativních videí a filmů několika mezinárodních umělců pracuje s tématy rasové nesnášenlivosti, pracovního vykořisťování, přehodnocení historických narativů, sexuality, genderu, padlých i znovu nalezených utopií, nebo abstraktního myšlení coby nutné podmínky pro jakoukoli racionální soudnost. Výstava má být klidným místem pro vlastní interpretaci těchto témat, která nám za normálních okolností poměrně agresivně servírují média. Je zde prostor pro úplně jiný typ pozornosti a pomalejší vnímání, kam se můžete za rozjímáním vracet opakovaně (nejen proto, že vstup na výstavu je zdarma).

Výstava Compassion Fatigue Is Over poběží v Galerii Rudolfinum do 8. srpna 2021.

Muž, který prošel dezinfekční bránou

V září loňského roku byla vyhlášena soutěž Czech Press Photo, kterou pandemie poznamenala jak organizačně, tak tematicky. Snímkem roku se stala fotografie Romana Vondrouše z ČTK, který zachytil muže procházejícího dezinfekční bránou. Velkoformátový snímek se stal symbolem boje s pandemií a nejspíš by se našlo jen málo z nás, kteří ho nikdy nezahlédli. Teď je konečně možné fotografii vidět naživo. Spolu s vítězi dalších fotografických kategorií je totiž vystavená v Národním muzeu, kde výstava Czech Press Photo probíhá vůbec poprvé.

Roman Vondrouš, Muž procházející dezinfekční bránou. Foto: Roman Vondrouš, ČTK.

Muž v dezinfekční bráně ale samozřejmě nebyl jediný snímek, který pracoval s problematikou koronaviru. Jedním z vystavených souborů je také cyklus Pražské panoptikum od Jana Rasche, který s ním zvítězil v kategorii Grant Prahy v roce 2019. Autor dokumentoval centrum přeplněně turisty, poté s příchodem pandemie koronaviru dostal jedinečnou možnost zaznamenat naprosto opačnou situaci. Za zmínku stojí také přidružená výstava Tři pohledy, kde je ke zhlédnutí výběr snímků zahraničních porotců. Jedná se o světově uznávané fotografy, kteří byli ve své kariéře přítomni zásadním okamžikům novodobých dějin a tyto momenty se jim podařilo fotograficky zachytit.

Výstava Czech Press Photo poběží v Historické budově Národního muzea do 31. října 2021.

Tento článek si můžete přečíst také v němčině.

22. 6. 2021