Když jsem loni na sklonku zimy uviděla fotografii Báry Prášilové, která nafotila rusovlasou Heleninu dceru jako mořskou pannu sedící u toaletního stolku na hladině zamrzlého rybníka, věděla jsem, že se chci o tomhle příběhu dozvědět víc. Obálky magazínů ale začaly jásat jarními tématy a já pod vlivem dalších vjemů na tu malou mořskou vílu zapomněla. Myšlenka na ni se ale vynořila v pravý čas a já se rozhodla Helenu konečně poznat osobně. Zrovna připravovala na letošní Designblok svůj první kus nábytku pro muže a já měla možnost mezi prvními vidět oto(wo)man, monumentální gauč, či chcete-li, otoman pro velké muže. „Oto(wo)man jsem navrhla jako velký gauč pro velké muže, s tím vědomím, že je třeba udělat gauč vyšší, jako trůn, aby se tak muži na Oto(wo)manu i cítili, jako velcí a důstojní. Protože čím větší budou muži, tím větší se budeme cítit i my ženy. Proto musíme své muže podpořit – to jsou ty Zlaté ženy nesoucí gauč… Apropó, který muž doma nechce Zlatou ženu? Nebo rovnou dvě?“ vysvětluje Helena s úsměvem.
K navrhování nábytku se Helena dostala ve chvíli, kdy potřebovala pro svého klienta pohovku a žádná se jí nezdála dostatečně zajímavá do prostoru, který vytvořila. Transformace z architektky do designérky byla tedy naprosto přirozeným procesem. Na gaučík Momo, který vznikl ve spolupráci s Polstrin design, pak navázala velmi ženská linie nábytku a doplňků do interiéru s poetickými názvy. Její pohovka Lola si dokonce zahrála v mém dětském pořadu a multifunkční Makronky se staly jedním z hlavních aktérů fashion story.
Největší hvězdou však pro mne doposud zůstává ložnice Audrey, která skutečně fyzicky stála na tajícím ledu rybníka, zatímco si zkřehlá mořská panna mnula ploutve.
Text Kateřina Černá
