Hejno vrabců. Foto: Wikipedia – Jimmy Palma Gil
„Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš a zázemí?“ ptá se Karel Gott ve známé písni. Málokdo si uvědomuje, jak je tato otázka v současnosti aktuální. Lidská společnost totiž ptákům potřebné zázemí již dlouhou dobu vytrvale ničí. To se stále více projevuje ve vymírání mnoha ptačích druhů. Organizace BirdLife International pravidelně sestavuje takzvaný Červený seznam ptáků Evropy, kde uvádí míru rizika vyhynutí pro všechny druhy ptáků na našem kontinentu.
Jak píše ornitoložka Alena Klvaňová v časopisu Ptačí svět (4/2021), vydávaném Českou společností ornitologickou (ČSO): „Červený seznam jasně dokládá, že rychlost, s jakou člověk využívá zdroje a ničí životní prostředí, přivádí řadu druhů na pokraj vyhynutí.“ Často diskutovaným tématem je například úbytek vrabců domácích, kteří dříve byli považováni za celkem běžné, dnes se však stali vzácností. Jak uvádí ČSO na svém webu, vrabci přišli v Evropě od roku 1980 do roku 2017 o polovinu své populace, což je asi 247 milionů ptáků. Mezi další druhy, které výrazným způsobem ubývají, patří i vrabec polní, konipas luční, špaček obecný a skřivan polní.
Samá chemie, málo útočišť a nic do zobáku
Vrabci domácí mizí nejen z venkova, odkud je stejně jako jiné ptáky vyhání invazivní zemědělství, například pesticidy, ale i z velkých měst, kde se předtím hojně vyskytovali. Z metropolí se vytratili kvůli nedostatku potravy a hnízdních příležitostí i znečištěnému ovzduší. Nemusí tomu tak ale být všude. V článku s názvem Der kleine Spatz erobert die Gärten zurück („Malý vrabec opět dobývá zahrady“), publikovaném na webu veřejnoprávní bavorské rozhlasové stanice BR24, se dočítáme, že v Berlíně například není situace tak špatná. Ekoložka Diana Gevers k tomu říká: „Stali jsme se téměř hlavním městem vrabců. Máme tu dost zeleně, všude jsou předzahrádky, které se dost rozrostly. Naštěstí tu také stále zůstávají volné travnaté plochy, o něž se nikdo nestará. A přijíždí sem samozřejmě velmi mnoho turistů, kteří v ulicích jedí a nechávají na zemi drobky.“
Dostatek zeleně a parků ve městech i kolem nich je pro ptáky zásadní. Jak uvádí Vladimír Bejček z České zemědělské univerzity v Praze v rozhovoru o úbytku vrabců (Science World, 2003): „Vrabci v zimním období, v mimohnízdní době, potřebují obilné lány nebo pole, kam masově ve velkých hejnech zaletují a sbírají potravu. Pokud si všimnete konkrétně třeba severních Čech, vidíte, že právě obilných lánů ubylo. I to může být tedy jeden z důvodů, proč vrabci hůře přežívají.“ Dodejme, že od roku 2003, kdy byl rozhovor publikován, se v tomto směru situace značně změnila k horšímu, a to nejen ve zmiňovaných severních Čechách. Stačí se podívat na okolí Prahy či jiných měst, a nyní již i některých vesnic, kde velkou rychlostí vyrůstají obří betonové sklady jeden vedle druhého. Životní prostor ptáků, ale nakonec paradoxně i lidí samotných, se tím stále více zužuje.
Vrabec domácí. Foto: Shutterstock
Vrabec jako indikátor problému
Úbytek dříve běžných vrabců je podle ČSO znepokojivý hlavně proto, že poukazuje na poškození celých ekosystémů a jejich funkcí. S každým vyhynulým druhem ptactva (ale i jiných živočichů) klesá tzv. biodiverzita, neboli biologická rozmanitost přírody, která je pro správné fungování ekosystémů nepostradatelná. Narušené ekosystémy potom vedou k poruchám tzv. ekosystémových služeb, které člověku zajišťuje příroda. Patří mezi ně například poskytování vody a potravy, regulace klimatu, ale třeba i možnost rekreace v přírodě.
Tento fakt zdůrazňuje i Christoph Sudfeldt z německého ornitologického sdružení Dachverband Deutscher Avifaunisten(DDA): „Čím větší jsou ztráty, tím těžší je zachovat řetězec života. Nevíme, kdy se dostaneme do bodu zvratu, za nímž se škody způsobené lidstvu i přírodě stanou nevratnými – víme ale, že se tomuto bodu v případě ptáků blížíme stále rychleji.“ („Europa verliert seine Vögel“, Süddeutsche Zeitung, 2021) Ornitolog Tomáš Diviš celou problematiku výstižně shrnuje jednou otázkou: „Jak dlouho se ještě bude dobře žít člověku v krajině, kde se stále většímu počtu ostatních organismů žije špatně?“ (Ptačí svět, 2/2021)
Položme si na závěr otázku, co můžeme pro vrabce i ostatní ptáky udělat my sami. To nejsnazší je koupit si krmítko a přes zimu je přikrmovat. Podle ČSO vrabcům obzvláště chutnají slunečnicová semena, vlašské ořechy či lojové koule s příměsí semínek. Ideální je pořídit ptákům pítko, ve kterém jim po celý rok poskytneme vodu. Kdo má zahradu anebo dostatek prostoru na balkóně, může si pořídit hnízdní budku a doslova tak „dát ptáčku náruč svou a skrýš“. Kdo nabídne ptákům pomoc, může si pak říct stejně jako Karel Gott na konci své písně: „Já pak můžu jít a v duši klid můžu pak mít…“
