V odívání dávají němečtí gentlemani Čechům “na frak”. Ale sami také páchají módní zvěrstva

V prvním díle našeho seriálu o rozdílech odívání mužů v Česku a Německu se zaměříme na to, jak se na stylu dnešních gentlemanů projevila čtyřicetiletá izolace Česka od zbytku světa. Položíme si otázku, proč ani po třiceti letech Češi tuto propast nepřeklenuli. Ovšem pro její hloubku často není vidět, že i dnešní Němci mají k moderním gentlemanům daleko.

Německo patří mezi naše nejvýznamnější sousedy. Není týdne, kdy by nebyla v médiích zmíněna německo-česká vzájemnost, obchodní bilance a kulturní či historické propojení obou národů. Často se též setkávám s technologickými divy, jejichž obaly zdobí trikolora zlaté, červené a černé, doplněná hrdým prohlášením o výrobě v Německu. V angličtině. 

Měla izolace vliv na styl v oblékání?

Přestože z pohledu historie bylo tehdejší Československo od západního Německa hermeticky uzavřeno jen relativně krátce, nelze si nevšimnout, jak propastné rozdíly železná opona v tak (na první pohled) banální oblasti, jako je odívání mužů, nakonec vyvolala. Nutno dodat, že stejný osud potkal také NDR. Po válce se obě části Německa vyvíjely odlišně též v oblékání a pánské módě. Začátky byly nenápadné – ale v 60. a v 70. letech jsou již rozdíly docela patrné. 

Na západní straně v 50. letech začíná obroda předválečné úrovně a elegance, historické oděvní firmy navazují na předválečné úspěchy. Na východě se centrálně řízené hospodářství a jeho smutné centrální plánování podepisují na vzhledu mužů. Absence kvalitních materiálů, destrukce a nucené zavírání krejčovských salonů a odklon od všeho, co mohlo připomínat americkou kulturu, byly jen některými z důvodů. 

Občané NDR se jaksi neměli kde inspirovat. Jediným časopisem, který až do 80. let odíváním zabýval, byl magazín o dámské módě „Sybille“, který vycházel v nákladech kolem 200 tisíc kusů, avšak četly jej miliony žen. Elegantní pánský oděv byl degradován na buržoazní přežitek, od kterého je nanejvýš moudré dát viditelně ruce pryč. Stejný oděvní osud jako východní Němce potkává také muže v tehdejším Československu. 

Nošení džínů je zakázané i přesto, že je téměř nemožné je koupit. Socialisticky orientovaná výroba se věnuje produkci těžkého strojírenství, včetně šicích a pletacích strojů. Ty však na domácím trhu nezůstávají, jsou úspěšné exportovány téměř do celého světa. Nákup oděvů, které by byly nějakým způsobem atraktivní není žádoucí, které by zvýraznily individualitu muže, není v souladu s proletářskými prohlášeními o jednotě a síle pracujícího muže a dělníka. 

Avšak tehdejší elita, bezpáteřní komunisté, si nechávají oděvy, převážně obleky a kabáty, šít na míru z materiálů dovezených ze zahraničí nebo vyrobených na vývoz. Většina otců nemůže svým synům, narozeným v 70. letech, předat ani hrstku „módní inteligence“. Naši muži, současní padesátníci a starší, vyrůstali v teplácích, v dederonových bleděmodrých košilích s červeným šátkem, na nohách nosili kecky. Jejich otcové nosili rádiovky, kostkované košile a staré, ucintané kalhoty a boty.

Daniel Šmíd. Foto: Joli Halalová.

Je 30 let svobody nějak znát?

Západní Německo v minulém století díky masivní podpoře zvenčí a úžasné trpělivosti a pracovitosti svých občanů prošlo hospodářským zázrakem a východním Evropanům se stalo nedostižným vzorem téměř ve všech oblastech. Německé oděvní firmy nejprve uspěly na domácí scéně, později začaly dobývat trhy v Evropě a právem – mnohdy ovšem s daní externí výroby v Asii – také ve světě. Zářivým příkladem může být příběh Bernda Freiera (skvělé jméno pro odborníka na oděvy, nemyslíte?), který z malého butiku ve Würzburgu vybudoval značku s.Oliver s globálním dosahem. Jedna čtvrtina Němců, tedy přibližně 20 milionů mužů, má ve svém šatníku oděv s tímto labelem. 

Jsem si jistý, že stále přetrvává nápadný rozdíl mezi oblékáním českých turistů a těch domácích v Německu. Obráceně to neplatí vždy, jelikož mnoho „styluplných“ Němců do Česka nejezdí. Lákají je jiné destinace. Výjimky však potvrzují pravidlo. Zvláště starší generace německých měšťanů se umí oblékat elegantně a zároveň s ležérním vkusem. 

Oděv je pro Němce důležitý, je součástí jejich osobní identity, společenské integrity a sounáležitosti. Nevnímají jej sice jako nejdůležitější prostředek k vyjádření společenského statutu, hraje však pro ně mnohem významnější roli než pro Čechy. Většina českých mužů ve středním a starším středním věku se oblékají výrazně hůře než jejich němečtí, často geneticky příbuzní sousedé.

Co nosí Němci? Džíny a sako

S německým oblékáním to však také není žádná „hitparáda“, pokud bychom jej měli srovnávat například s oděvním stylem ve Švédsku nebo Itálii. Velká část Němců kombinuje sportovní značky, případně je (mnohdy nevkusně) doplňuje džínovinou. Nesoulad mezi „sportswear“ a „workwear“ je obrovský. Zde je obliba oděvních značek německých mužů seřazena od těch nejoblíbenějších: 1. Adidas, 2. Levi’s, 3. Nike, 4. Wrangler, 5. Puma, 6. H&M, 7. Diesel, 8. s.Oliver, 9. Reebok a 10. Peek & Cloppenburg. 

Jak vidno, desítka nejoblíbenějších oděvních značek přímo definuje většinový styl Němců. Signifikantním pro německé muže, zvláště mezi obchodníky, je kombinace džínů, mnohdy i hodně obnošených, s tmavým oblekovým sakem a světlou košilí. Nemyslím si, že se jedná o dobrou volbu. Naopak, jsem přesvědčen, že jde o nedorozumění, případně oděvní zvěrstvo. 

Vynikají tedy v oblékaní Češi?

Nebojím se říci, že nikoli. Bylo by jistě vhodné srovnávat jednotlivé věkové i sociální skupiny, myslím si ale, že by Češi dostali ve většině kategorií „na frak“. Jsem si ovšem jist, že by to “natřeli” Němcům v oblékání na kole. Každý Čech na svém drátěném (i elektrickém) oslovi vypadá, jako by se právě vrátil z etapy Giro d’Italia. Dresy se známými brandy sponzorů prestižních závodů těsně obepínají i „krásná“ těla charakteristická pro pivní národ, bleďoučké nohy trčí z upnutých cyklo kalhot, aby končily v tretrách, v nichž se poté závodníci potácejí po hospodských terasách. 

Čeští politikové, umělci i představitelé inteligence se na mezinárodních akcích v Německu nezapřou. Ne že by jim Němci nějak výrazně konkurovali, stačí se podívat na detaily. Oba národy svorně trpí tím, že odmítají vnímat oděv jako způsob, jak dát najevo vnitřní hodnoty a postoje. Neumí kouzlo oblékání využít chytře ve svůj prospěch. Společně si vybírají chybný střih, svorně dávají svým ženám příležitost, aby jim oděvy vybíraly, radily v oblékání a nakupovaly nevhodné košile, svetry i ponožky k narozeninám i k vánocům. 

Je na čase, aby se mužské tváře obou národů obrátily směrem k odborníkům na odívání a muži se naučili lépe oblékat.


O autorovi: 

Daniel Šmíd je expertem na společenskou etiketu a odívání. Jeho vášní jsou pánské oděvy a moderní gentlemanství. Je aktivním publicistou, napsal desítky časopisových článků, a je také autorem publikace Smart Casual, první české knihy o oblékání mužů, do které napsal úvodní slovo Bernhard Roetzel z Německa, autor světoznámého bestselleru Gentleman. 

Více informací: www.danielsmid.cz

Tento článek si můžete přečíst také v němčině.

27. 6. 2021