Slavný polský tenorista Piotr Beczała v inscenaci Lohengrin na Bayreuthských slavnostech 2018 v titulní roli Lohengrina. Autorem scény laděné do modra je slavný německý umělec Neo Rauch. Foto: © Filmwelt
Egocentrik, genius a buřty
Wagner byl nesympatický muž, který podváděl své ženy a byl antisemita, který psal pamflety proti židovským umělcům. Přesto jeho hudbě propadnete, konstatuje bez servítek Brüggemann, který na snímku Wagner, Bayreuth a zbytek světa, spolufinancovaném Bavorským rozhlasem, pracoval tři roky. Tvoří ho pestré spektrum rozhovorů a výpovědí mnoha respondentů v různých částech světa, od Německa přes Lotyšsko až po Japonsko.
K Wagnerovi se vyjadřuje například židovský Wagnerian v Tel Avivu, muslimský obdivovatel v Abú Zabí či Američan Alex Ross, renomovaný specialista na dílo tohoto skladatele. Autor zpovídá také izraelského právníka a příznivce Wagnerova díla Jonathana Livnyho, syna židovských emigrantů z Německa. Jeho otec v roce 1933 stihl prchnout před nacisty do Izraele a v kufru měl přitom 78 desek s Wagnerem. Jiný obdivovatel zase odpověděl, že se při poslechu jeho hudby cítí fantasticky jako ve vaně plné pěny. Tajemství kultu okomentoval i manželský pár Ulrike a Georg Rauchovi, který v Bayreuthu vlastní řeznictví a svými buřty zásobují i občerstvení festivalového divadla na Zeleném vršku. V době konání letního Wagnerovského festivalu Bayreuther Festspiele také pronajímají pokoje jeho spolupracovníkům. „Buď ho prostě milujete či nikoli“, konstatuje paní Ulrike, kterou doplnil choť Georg: „Složit taková díla, jako Wagner, to prostě nemůžete mít v hlavě až tak úplně v pořádku, nicméně tato hudba mne fascinuje.“
Vášeň pro Wagnerovu hudbu mají i japonské soubory a návštěvníci koncertů Foto: © Filmwelt
Mýtus a magická jáma
Alex Brüggemann se snažil rovněž zjistit, proč se právě Bayreuth stal poutním místem Wagneriánů, kterých tam každoročně zavítá na festival přes šedesát tisíc. Se skladatelem jsou totiž v Německu spjata i další autentická místa, ať už jeho rodné Lipsko, Drážďany, kde působil jako dvorní kapelník nebo víska Graupa nedaleko saské metropole, kde strávil deset týdnů a kde má hned dvě působivá muzea. Lohengrinhaus, dům, ve kterém bydlel a kde naskicoval operu Lohengrin, velkolepou expozici má také v jen několik metrů vzdáleném renovovaném Loveckém zámku.
Filmový štáb se v Bayreuthu podíval také do „mystické jámy“, jak se říká proslulému orchestřišti divadla a přihlížel práci slavného dirigenta Christiana Thielemanna, vyhledávaného znalce Richarda Wagnera. Divákovi se naskytl docela netradiční pohled na Thielemanna v polokošili, jak se z „jámy“ domlouvá po telefonu s asistentem, který je v těchto specifických technických podmínkách divadla takříkajíc jeho druhé ucho.
Zakryté orchestřiště se totiž nachází pod jevištěm a pouze velice zkušený dirigent a jen za pomoci zkušeného asistenta nahoře dokáže dostat z hráčů teN&Nbsp;správný zvuk. Slovo pochopitelně dostala i zástupkyně Wagnerovského klanu – pravnučka Katharina Wagner, umělecká ředitelka slavností, která si mimo jiné posteskla, že musí stále bojovat s předsudky a klišé. Autor dokumentu přiznává, že se s Katharinou Wagner zná léta a že jeho úzké pracovní vztahy novináře by na někoho mohly působit ambivalentně, ujišťuje však, že nikdo z vedení festivalu nesměl vidět snímek před oficiální premiérou.
Nejenom francký Bayreuth, který doufá v další ročník slavností na Zeleném vršku je oblíbeným místem wagneriánů, ale také italské Benátky. Wagner tam přijel, aby našel klid. Netušil však, že půjde o klid věčný. Když tam 13. února 1883 naposledy vydechl, jeho velký obdivoval, fenomenální Giuseppe Verdi vykřikl „Triste, triste, triste !“ Už 25 let připomíná skladatele v Palazzo Vendramin malé muzeum. Ve vitrínách jsou například jeho domácí pantofle i posmrtná maska Wagnera.
“K tomu, abys psal takovouto muziku, nemůžeš být v hlavě zcela zdráv,” komentují v dokumentu skladatelovo dílo manželé Ulrike a Georg Rauchovi, kteří v Bayreuthu vlastní řeznictví a svými buřty zásobují i občerstvení festivalového divadla na Zeleném vršku Foto: © Filmmwelt
Dodnes je předmětem sporů, zda antisemitizmus Richarda Wagnera ovlivnil i jeho hudbu a zda jsou v jeho operách postavy, ve kterých karikuje Židy. Odpověď na tyto otázky nedal ani dokument. Jeho autor i respondenti v podstatě shodně dospěli k závěru, že Richard Wagner je více, než jenom hudba. Je to fenomén, který oslovuje nejrůznější lidi, nejširší publikum a navzdory jeho kontroverzním názorům je vliv Wagnera na vývoj dějin hudby neoddiskutovatelný.
