Naše cesta zahrnuje obojí – dům na ostrově St. Martin a katamarán na BVI. Ty spadají, včetně dalších cca 60 ostrovů ležících v Atlantickém Oceánu před Střední a Jižní Amerikou, do celkem nepochopitelného názvu West Indies. Označení je odvozeno od skutečnosti, že Kolumbus chtěl najít cestu do Indie po západním moři a nikdy si neuvědomil, že na svých čtyřech objevných plavbách našel nový kontinent.
Dostat se na St. Martin z Evropy je možno pouze s KLM/Air France, které mají na tuto trasu monopol. Vše souvisí se zajímavou historií. Miniostrov St. Martin je rozdělen – bez hranice a bez drátu – na polovinu. Jižní část patří Holanďanům, severní Francouzům. Už jen toto rozdělení evokuje, co zde můžete zažít. Dvě telefonní sítě, dvě nemocnice, různé jazyky, různé měny. Na jihu party a noční život, na severu dobré restaurace. Společné mají příjemné teploty, nepříjemné komáry, kouzelné pláže, dech beroucí výhledy a tropické deště. A samozřejmě „cpt“ – coloured people‘s time neboli, co můžeš udělat teď, můžeš udělat i zítra.
Jižní část má však jeden nepřekonatelný unikát; letiště, kde mohou přistát i velká letadla. Jít se sem podívat na odlety a přílety je zážitek, který by si neměl nechat uniknout nikdo s výjimkou poseroutků. Oblíbený „planespotting“ skrývá totiž i vysoké riziko; přistávací a odletová plocha začíná jen pár metrů od pláže Mahi beach. Letadla usedají na ranvej necelých 30 metrů nad hlavami a když startuje Airbus, nejednou jsou zvědavci silou větru, který proudí z motorů, odfouknutí jak kousek papíru až do moře. Však jsme si to také vyzkoušeli…
Letecká společnost WIN Air (West Indies Airline), nás po pěti změnách odletového času (nutno zakalkulovat do navazujících letů!) v zážitkovém letu přenesla do Tortoly na BVI. V letadýlku DHC-6 seděli dva piloti, naše desetičlenná partička plus jeden anglický daňař z BVI. Jejich kancelář stále hledá další právníky a daňové poradce. Kdyby měl někdo zájem (adresa v redakci), o práci má postaráno. Na BVI je oficiálně nahlášeno okolo jednoho milionu schránkových firem, z jejichž činnosti plyne do státního rozpočtu
50 % příjmu. Dalších 35 % činí turismus, hlavně charter lodí. Smutný příběh hurikánu Irma ze září 2017 má i jedno pozitivum. Jelikož nejen domy, ale také téměř všechny lodě byly během čtyřhodinové spouště zničeny, cca jeden tisíc lodí, které jsou zde k dispozici k pronájmu, jsou nové.
Jiné možnosti dostat se na okolní ostrovy moc nejsou. Ledaže by na nás čekal jeden ze soukromých tryskáčů, kterých nám nad hlavami létá víc než dost. Není divu. British Virgin Islands jsou oblíbeným místem miliardářů z celého světa, včetně toho českého. BVI patří k nejlepším destinacím, které nabízí spojit plachtění a dobrodružství do jedné epické exkurze. Ostrůvky leží vedle sebe jak korálky a jen se předbíhají uchvátit svou krásou. Tyrkysové moře s ještě žijícími korály, mnohabarevnými rybami, plachtícími rejnoky, zvědavými želvami a k tomu opuštěné pohádkové pláže evokují to, čemu by se dalo říkat ráj na zemi. Zázračná ruka v 10 h spustí vítr a bezpečně nás dopraví do další zátoky, které jsou skvělým místem ke plavání, šnorchlování, potápění nebo jednoduše k relaxaci. A když vyrazíme na obydlený břeh, vítají nás restaurace s humry na všechny způsoby, bary s rumovými koktejly a reggae music, na kterou se tancuje s bosýma nohama v písku; při divokých „full moon party“ až do rána.
Soggy Dollar Bar je legendární, stejně jako příběhy kanibalů a pirátů v Karibiku. Ale postupně. Nemálo původních slov domorodců bylo přeneseno i do evropských jazyků – např. kánoe, tabák, barbecue, notorik, hurikán, ale také kanibal. Historky o nich jsou stejně hororové jako ty pirátské, s tím rozdílem, že ty o pirátech jsou dokumentované. Piráti byli často „sponzorováni“ anglickými a španělskými králi, kteří za odměnu dostali „zdravý podíl ze zisku“. Zvykem bývalo zaplatit ještě 10 % guvernérům, kteří povolili pirátům usadit se v jejich městě. Tak se stalo, že v 18. století se z pirátského zlata stal Port Royal na Jamajce jedním z nejbohatších měst hemisféry, ale zároveň byl označen za „nejhorší město na světě“. Pirátství se rychle stalo vitální součástí celého společenství ostrovů od Trinidadu až po Floridu. Panenské Ostrovy, které leží přímo na cestě z Jižní Ameriky do Evropy byly s jejich nesčetnými ostrůvky, jeskyněmi a pasážemi excelentním pirátským územím. Mnozí z pirátů poté, co ostrovy začali mít vlastní samosprávu a ochraňovaly se vzájemně, se nakonec usadili v Severní Americe, kam přišli jako noví kolonizátoři a ze svého majetku založili často prosperující firmy.
Soggy Dollar Bar na ostrově Jost Van Dyke je instituce, která by ve sbírce plnokrevných plachtařů neměla chybět. Pověst začala v 70. letech, kdy byl v zátoce White Bay otevřen bar, který byl pojmenován po pirátovi z Nizozemska. Van Dyke se na ostrově usadil v roce 1615 a vytvořil zde osadu nizozemských, francouzských a anglických pirátů, kteří vyráběli tabák, bavlnu a surový cukr, aby destilovali svůj vlastní rum.
Soggy dollar znamená „mokrý dolar“. Je to velmi příznačný název. Protože se do baru nedalo dostat přes molo, ale muselo se z lodi doplavat, platilo se u baru s mokrými bankovkami. Jeden drink stál jeden dolar. Ten se zavěsil v baru klamerkou na pověstnou šňůru, aby uschnul. Ačkoliv legenda mokrého dolaru převládá dodnes, hotovost je již dávno nahrazena kreditními kartami, které se rychleji usuší a více vydají. Nostalgici říkají, že dokud tady nebylo tolik (amerických) turistů, bývalo zde lépe. Může to být pravda, ale přesto se na bílé písečné pláži zpívá, slaví a tančí dodnes. Nálada je dobrá, starosti jsme nechali velmi daleko a po několika koktejlech uvidíme na obzoru i piráta, který – jak se zdá – míří do zátoky. Na konci nám, moderním pirátům dnešního světa, zůstane jen Ahoj! Ale ani to není definitivní, protože sem se rozhodně někdy znovu vrátíme.
Slunce jde spát a obzor zrudne dokrvava. Vesmír otevře noční vrátka. Lehnu si na příď a pozoruji ty miliony hvězd. Hrdý meteorit pohladí nebe a vlny nás ukolébají do snů. Čeká nás další den, kdy svítá o něco dřív…
Článek byl napsán pro Ona Dnes.
