Za kouzelníkem Zababou: Smíchovské nádraží (Sympatická návaznost na vlakové nádraží)

Stanice metra Smíchovské nádraží je součástí budovy Nádraží Praha – Smíchov. To se nachází v čtvrti se stejným názvem, která byla v době vzniku nádraží ještě samostatným městem pouze se statutem pražského předměstí. Komplex Smíchovského nádraží dnes obsluhuje vlakovou, tramvajovou, autobusovou (příměstské i městské linky) dopravu a je také jednou z nejatraktivněji vypadajících stanic na nejmladší lince pražského metra.

22. 11. 2020 | Jakub Mašek

Kolejiště ve směru Černý most.

Samotný podoba interiéru a architektura dvoupodlažní stanice je určována ochozem, který kolem části stanice svádí cestujících po schodech na/z nástupiště a ven/na Nádraží – Praha Smíchov. Cestující si tak mohou užít netradiční výhled na soupravy jedoucí ve směru Černý Most.

Pohled z ochozu na nástupiště stanice Smíchovské nádraží.

Zde také – na typickém obkladu z béžových keramických desek – vzniklo při natáčení filmu Tomáš Vorla „Vejška“ graffiti (jako filmová dekorace). Tímto zásahem však došlo k poničení původního obkladu. Vzniklou a vizuálně rušivou škodu bohužel dodnes dopravní podnik nenapravil.

Obklad z glazovaných keramických desek od P. Svobody s názvem stanice.

Stanice, která původně fungovala jako konečná je vybavena také odstavnými a prohlížecími kolejemi s výhybištěm a garážemi v druhém podlaží, těsně před prostorem nástupiště. Smíchovské nádraží, tehdy ještě jako samotná drážní stanice, figuruje také jako místo ve známé dětské literatuře – Pohádkách o mašinkách od Pavla Naumana.

Vestibul ústí na autobusový terminál.

Eskalátory spojující budovu nádraží a podzemní prostor stanice metra.

Stanice, která vznikla z návrhu Josefa Davida, skýtá kromě svého atypického členění také množství postranních východů a dva vestibuly, které jsou spojeny s nádražím. I zde bylo samozřejmě v rámci umělecké vybavenosti a dekorace instalováno několik děl. Již zmíněné poničené obklady z glazovaných keramických desek za kolejištěm jsou z dílny sochaře Petra Svobody. Jsou dnes však jedinou dochovanou instalací. Keramický reliéf Pohled do krajiny od Marty Taberyové, plastika od Aleše Vašíčka a fontány od Jana Hendrycha byly odstraněny, takže je dnes známe pouze z dobové dokumentace. Vzhledem k jinak četné výzdobě nádraží, která z původní honosné estetiky nádražní budovy dělá budovatelskou galerii socialistického realismu, je to v tomto případě věčná škoda.

Odstraněný keramický reliéf Pohled do krajiny od Marty Taberyové (zdroj. Vetřelci a Volavky).

Pamětní deska.

Ikonickým prvkem Smíchovského nádraží je tzv. výdech z metra, rovněž pocházející z návrhu Josefa Davida. Výdech se vzpíná vysoko nad autobusový terminál. Podoba komplexu celého Nádraží Praha – Smíchov se v následujících letech dočká velkých změn v podobě avizovaných rozsáhlých rekonstrukcí a přestaveb celého konceptu.

Ikonický „Výdech“ Josefa Davida.

Atypický východ z metra, esteticky připomínající některé stanice ve Stockholmu.

Další díly seriálu o pražském metru si můžete přečíst tady.