Časosběrný dokument Prezidentka podobně jako četné dokumenty o Václavu Havlovi divákům odhaluje rozhodování prezidentského týmu během zvratů ve slovenské politice, a nejen v ní. Zaznamenává situaci Zuzany Čaputové, již těsně před inaugurací stihne zpráva o onkologické diagnóze její dcery a v reálném čase i to, jak se později vyrovnává se ztrátou jednoho z rodičů.
Autor snímku Prezidentka Marek Šulík nabízí divákovi možnost udělat si představu o tom, jaké to pro ženu v čele státu bylo, nedat na sobě znát problémy ze soukromí. Zuzana Čaputová, která zároveň s tím čelila pomluvám a vulgárním nadávkám opozice i výhružkám smrtí, během svého mandátu i nadále vycházela z hesla o tom, že ve slušnosti je síla. Filmař, který se nejvíc obával toho, aby protagonistku neadoroval, si během diskuze po jedné z projekcí vysloužil uznání za věcnost i za to, že se vystříhal kýči, který u příběhu spirituálně založené ženy konfrontované se zlem hrozil.
Časosběrnou charakterovou studii Štěstí a dobro všem natáčel Filip Remunda mezi lety 2016 a 2024. Na příkladu jednoho z Putinových voličů, rekordmanovi v extrémním otužování z Novosibirska a vystudovaném jaderném fyzikovi Vitalijovi, který se ale živí manuálně betonáží, ilustruje stav ruské společnosti. Zatímco Vitalijovi rodiče, prominentní vědci, velebí jistoty z dob kremelského impéria, jejich do ústraní odsunutý syn přechází od oslavování putinského režimu k volání po převratu. Podle autorů dokument vyobrazuje, jak dlouhodobá frustrace a deziluze vede k tomu, že se celé generace a společenské třídy přiklání k radikálním řešením a hlasují pro autoritářské lídry typu Putina, Trumpa nebo Le Penové.
Při návštěvě festivalu v Jihlavě lze jen doporučit občasná odlehčení od těžkých témat. Příležitostí k tomu byl například návrat hudebnice Anny Hokešové, která se v červnu po osmi letech odmlčela s projektem Metastavy, ale u vstupu do hudebního stanu v Jihlavě se osobně přivítala s každým z návštěvníků své ambientní hudební performance o přátelství a pospolitosti.
Spolu s divadelní režisérkou Klárou Voseckou s úsměvem a soustředěním šplouchaly vodou, trhaly či muchlaly papír a cinkaly sklem, aby od následného kombinování zaznamenaných zvuků přešly k minimalistické hlasové pasáži, již následně rozšířily i o jednotlivé projevy z publika.
Reportáž Válečný reportér o práci válečného zpravodaje Českého rozhlasu Martina Dorazína na Ukrajině přibližuje význam svědectví o konkrétních válečných zločinech v době působení dezinformační mašinerie Kremlu.
Novinář na svých cestách s humanitárními dobrovolníky i bez povolení ukrajinské správy navštěvuje poslední obyvatele okupovaných měst, kteří odmítají opustit své domovy. Ruští okupanti ho při tom sledují z dronů a k místu doléhají zvuky střelby. Dorazín zaznamenává čerstvě zasažené domy i s obyvateli a vraky hasičských aut z následného cíleného útoku agresora. Situace, ve kterou, jak říká, vyústily nedávné naivní představy Západu o Rusku.
Odolným zprostředkovává festival obtížná témata i s využitím virtuální reality. S brýlemi pro tzv. smíšenou virtuální realitu chodí návštěvník po místnosti domu na ukrajinském venkově, kde si může sednout na gauč vedle animované kočky nebo ke stolu plného tradičních ukrajinských pokrmů. Idylický exkurz ovšem utne rána, po níž místnost mizí v rozvalinách. Návštěvník, který zároveň zhlédne i virtuální instalaci, která jej přenese před bránu Osvětimi či ho nechává postávat v Terezíně s mrtvou krysou u nohou, by měl před ulehnutím absolvovat i vlídnější část programové nabídky.
28. ročník Festivalu dokumentárních filmů Jihlava potrvá do 3. listopadu 2024.
