🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Kassettenband-Collagen von Gregor Hildebrandt
Výchozím materiálem Gregora Hildebrandta pro jeho deskové obrazy, fotografická díla, koláže nebo instalace jsou analogové nosiče dat. Pomocí malých útržků hudebních kazet, vyrobených z deformovaných vinylových desek nebo VHS s nahranou hudební skladbou nebo filmovou scénou, vznikají minimalistická umělecká díla, z nichž vytváří vizuální kompozice. Fragmenty z rozebraných audiokazet nebo videokazet již nejdou přehrát. Prostřednictvím této umělecké transformace se konkrétní hudební a filmový obsah stává neviditelným a neslyšitelným.
Kazety jako umělecká díla
Hildebrandt ve svých dílech často tematizuje paměť, zvuk a pomíjivost. Hraje si s myšlenkou superpozice ve vizuální i akustické dimenzi. Fascinace diváka spočívá stejnou měrou v představivosti obsahu i v křehké proměně černého, matného nebo lesklého materiálu. Teprve při bližším pohledu se pásky, zlomy, spoje nebo praskliny stávají rozpoznatelnými a spojují se v abstraktní umělecké dílo. Hildebrandt svým uměním zpochybňuje konvenční pojetí času a prostoru a vybízí k zamyšlení nad vzpomínkami a významem médií.
foto: Dario Lasagni
Gregor Hildebrandt vystavoval po celém světě, mj. v renomovaných institucích jako Kunsthalle Düsseldorf a Muzeum moderního umění v New Yorku. Zastupují ho významné galerie jako Perrotin v Paříži a Wentrup v Berlíně. Pro svoje inovativní způsoby reinterpretace tradičních médií se řadí mezi významné představitele současné umělecké scény.
Od počátku roku 2000 jsi známý především svými kolážemi z magnetofonových kazet. Odkud pramení tvoje fascinace analogovými zvukovými nosiči? Kdy tě napadlo, že umělecky využiješ analogové hudební a filmové technologie v podobě audiokazet, videokazet a gramofonových desek?
Na konci 90. let, když jsem ještě studoval hudbu v Mohuči, jsem vytvořil své první koláže z magnetofonových pásek. Tehdy jsem se pokusil zakomponovat píseň Falschgeld od skupiny Einstürzende Neubauten do obrazu v konceptuální knize. Stál jsem před otázkou, jak mám do knihy dostat píseň. Všichni jsme tenkrát měli kazetové magnetofony a neustále jsme natáčeli mixážní pásky. Samozřejmé by bylo, abych jednoduše nahrál tuto skladbu na kazetu a pak nalepil na stránky knihy. Jako první vznikla série Tönende Jugend. Později se přidaly mini-DV a VHS kazety, desky i CD.
Z audiokazet a disků „skládáš“ velkoformátové koláže, obrazy a sochy. Je pro tebe důležité, aby divák věděl, která hudba odpovídá tvému konkrétnímu obrazu?
Hudba je výchozí bod a motivace pro danou práci. Na kazetách se přehrává jedna hudba stále dokola v tzv. opakovacím režimu. Název obrazu odkazuje na název skladby. Pro koláže z desek používám pouze desky kapel z vydavatelství Grzegorzki Records.
Jak důležitá je hudba ve tvém životě? Jaké jsou tvoje oblíbené hudební skladby? A jakou hudbu posloucháš při práci?
Hudbu poslouchám opravdu moc rád. Kromě kapel, které jsme vydali, se rád znovu a znovu zaposlouchám do Stephana Eichera Rosina, The Cure a Neubauten. Nejsem zrovna muzikální, takže žádnou písničku zrovna nijak zvlášť neprožívám. Musím si ji poslechnout opakovaně. Je to tedy něco téměř mantrického, což může být pro moje okolí i trochu otravné.
Můžeš stručně popsat, jak z hudebních nosičů vytváříš kolážový obraz?
Rád, i když se to liší u různých druhů práce. Asi nejklasičtější jsou nyní moje Rip Offs. Tento termín pochází od Jana Wentrupa. K dispozici mám dva formáty stejné velikosti, obvykle jsou nalakované bílou barvou. Jeden je potažený filmoplastem, což si lze představit jako lepicí fólii, takže celá plocha tohoto jednoho plátna lepí. Toto plátno pak natírám průhledným fixativem, který v místech, kde je nanesen, naruší přilnavost podkladu. Zatím však není nic vidět. Nyní mám dvě bílá plátna. Na dříve zpracovaný formát se nalepí například nahraná kazeta s písní Grauschleier od skupiny Fehlfarben. Přitom se musí dbát na to, aby potažená strana kazety směřovala k filmoplastu. Nyní mám bílý a černý formát. Černé kazety postupně zleva doprava přenesu na bílý formát. Povlak pásky ulpí na černém obrazu v místě, kde nebyl fixační prostředek. V místech, kde už filmový plast nelepí, zůstává na filmu nebo kazetovém pásku černý povrch. Výsledkem procesu je negativ a pozitiv.
V roce 2021 tě Louis Vuitton pověřil mj. redesignem své nadčasové klasické kabelky pro třetí speciální edici Artycapucines. Chtěl jsi vždycky navrhnout luxusní výrobek? Jak se tato kabelka líbila tvojí životní partnerce, renomované výtvarnici Alicji Kwade?
Artycapucines pro mě byla skvělá příležitost, abych vytvořil umělecké dílo pro veřejný prostor. Alicja měla z kabelky velkou radost.
V roce 2022 ses s přibližně osmdesáti díly úspěšně představil na samostatné výstavě v tehdy právě otevřené Kunsthalle Praha. Pro Prahu jsi vytvořil speciální koláž nazvanou Malá Strana. Co si s Prahou spojuješ?
Malá Strana vznikla ze série mých dlažeb terazzo. Na této obsáhlé výstavě jsem chtěl ukázat opravdu celý svůj pracovní záběr, přičemž to byla náhoda, že jsem si pro ni vybral právě pražskou předlohu. Všimli jsme si toho, až když jsme výstavu opatřovali titulky, ale nakonec se to dobře hodilo. Většina dlažeb terazzo pochází z Benátek.
Tento článek vyšel v osmém čísle tištěného magazínu N&N – Noble Notes
