Ještě před rokem pověstnou německou výkonnost nikdo moc nezpochybňoval, ale všechno změnila koronakrize. Najednou nic nešlo. Testování se rozbíhalo pomalu a trasování taky vázlo. Korunu tomu nasadila vakcinace. Abyste si sjednali termín, museli jste nejprve dostat dopis s pozvánkou. Ta obsahovala kód, bez něhož nešlo vyplnit online žádost. Jenže spousta důchodců pozvánku neobdržela, protože je nešlo kontaktovat poštou kvůli striktním zákonům na ochranu soukromí. A když už dopis dostali, systém je často kvůli nějaké banální chybě poslal domů.
“Kam zmizela opěvovaná německá výkonnost?” ptal se v březnu v dlouhém komentáři švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Od té chvíle se na adresu německé zkostnatělosti vyjadřuje kdekdo. “Jsme světoví mistři. Ale ne ve fotbale. Nýbrž ve výši daní, sociálních dávek a v ceně elektrického proudu,” napsal třeba list Thüringer Allgemeine.
Posedlost pravidly
Tvrzení doložil statistickou z OECD, podle nichž je daňové zatížení podniků v Německu nejvyšší na světě. Němci kralují s 31,3 procenty nad Japonskem (29,7 %), Itálií (27,8 %) a vysoko ční nad USA (25,9 %). Se 17 centy za kilowatthodinu jsou rovněž zemí s nejdražší elektřinou v Evropské unii. V průměrné rychlosti stahování na internetu – 58 Mbps) podle Speedtest Global Indexu zaostávají i za takovými zeměmi, jako je Bulharsko (82 Mbps).
Když list Local srovnával rychlost vakcinace v Británii a Německu, poukázal na skutečnost, že britský zdravotnický systém dokázal najmout množství dobrovolníků, kteří sice nejsou experty ve svém oboru, ale rychle se zaškolili a pomohli proces zrychlit.
“Kdyby nějaký německý politik navrhl, abychom k podávání vakcín vycvičili letušky nebo bankovní úředníky v penzi, vyprovodili by jej se smíchem z místnosti. Jsme tak posedlí pravidly a regulacemi, že nás postihla slepota k pragmatickým řešením, která nesou mnohem lepší výsledky,” tvítoval německý bezpečnostní expert Marcel Dirsus.
Zaplatili jste Einkommensteuervorauszahlungen?
Tématu se před časem věnoval server BBC, který došel ke stejnému závěru. První dojem z Německa je často oslnivý. Vyleštěné dálnice, po nichž se prohánějí auta rychlostí blesku, a přesto jejich řidiči způsobují méně nehod než jinde. Chodci na přechodu poctivě čekají, než se rozsvítí zelená. “Jenže to, čemu se říká německá výkonnost, je pouze německá příchylnost k dodržování pravidel,” konstatuje autor.
A německá pravidla dokáží člověka umořit, píše Emily Schultheisová pro Institute of Current World Affairs. Dokládá své tvrzení mnoha příklady. Cizinci se ocitají v kafkovských situacích, kdy je všemocní státní úředníci (Beamten) zahánějí do kouta žádostmi o nová a nová potvrzení, samozřejmě na papíře. Ta nesou názvy svědčící o existenci svérázného jazyka zvaného Amtsprache (cosi jako ptydepe). Žádají nejen o Aufenthaltserlaubnis (povolení k pobytu) opatřené mnoha kolky, jež nejsou vždy k sehnání, ale také o doklad o zaplacení Einkommensteuervorauszahlungen (čtvrtletní zálohy na daně).
Kdo chce v Německu získat řidičský průkaz, podstupuje písemné testy skládající se vesměs z dopravních situací, které v reálném světě nemohou nastat. Nezbývá než memorovat. “Všude vládne systém tak rigidní, až to přestává být systém”, píše autorka. Spolu s mnoha dalšími cizinci si klade otázku, kde se vlastně pověst o německé výkonnosti vzala a proč tak úpěnlivě přežívá. Na to mají němečtí historici jednoduchou odpověď: jedná se o reziduum tzv. preussische Tugenden, čili pruských ctností.
Série zázraků
Až do poloviny 19. století bývalo dnešní Německo pro návštěvníka z Británie nebo Holandska v podstatě zaostalou zemí, píše James Hawes v knize Nejkratší dějiny Německa (2017). Byl to kraj vína, filozofů a romantických básníků, hlubokých lesů v kopcovité krajině, jimiž se toulali osamělí poutníci – takto zemi zpodobnil například malíř Caspar David Friedrich. Potom se během pouhých dvou let (1870-71) odehrál první z řady zázraků – Prusové porazili armádu Napoleona III. “Najednou jsme měli co do činění s prvotřídní vojenskou mocností. Vyvolávalo to dojem nějakého temného kouzla,” píše James Hawes.
Prusové spojili značně rozdílná německá knížectví do jednoho celku a vtiskli jim své ctnosti – přesnost, šetrnost, smysl pro povinnost a pečlivost. Nad tím vším čněla disciplína. S touto image pracovali Němci úspěšně i za první světové války – na jednom propagandistickém plakátu byla hlava císaře Viléma zpodobněna na pavoučím těle. “Němci jsou vševědoucí a všudypřítomní,” sděloval obraz. V roce 1934 zpodobnil časopis Time tehdejšího prezidenta Paula von Hindenburga s nápisem Ordnung muss sein (pořádek musí být). Slovo Ordnung vstoupilo do světových jazyků.
Nacisté jsou autory temného zázraku, kdy stát udolaný vysokými splátkami starých válečných dluhů za pár let změnili na vojenskou supermocnost. “Pruské ctnosti” přitom přetvořili do zrůdné podoby: “Sebevědomí se změnilo v aroganci, pořádkumilovnost v pedanterii, plnění povinností v nelidskost,” píše historik Julius Schoeps.
Po válce přišel další zázrak, tentokrát hospodářský: Wirtchaftswunder. Ohromující míra produktivity dlouho zakrývala, co za ní stojí – relativně nízké mzdy a mohutné subvence z USA. I po pádu berlínské zdi zůstala Německu páteř jeho produktivity, tzv. Mittelstand. Ekonomika založená na vysoce specializovaných výrobcích strojírenského a průmyslového charakteru. Jenže jakmile dojde na služby, nové technologie, inovace a státní správu, celá rovnice o zázračné produktivitě přestane fungovat.
Propadající se gigant
“V žebříčku největších technologických koncernů světa podle míry tržní kapitalizace z května 2019 nebyla v první desítce jediná německá firma,” píše berlínský spolupracovník N&N magazínu Martin Jonáš. “SAP byl až na 18. místě, Microsoft jej předčí osminásobně, čínský online obchod Alibaba trojnásobně. Tzv. jednorožců, mladých start-upů, bylo v roce 2019 v USA 172, v Německu pouze 8. Ve většině žebříčků, které měří výkon inovativních odvětví a digitalizace, se Německo propadá. Může se pochlubit špičkovými hospodářskými výkony v odvětvích z minulého století. Naprosto ale nedokáže držet krok se Silicon Valley.”
Státní správa dodnes spoléhá hlavně na papír a v mnoha případech dokonce na fax. O efektivitě státního sektoru se zde pochybuje už od počátku minulé dekády, kdy stavba nového berlínského letiště nabrala devítileté zpoždění. Podobně dopadlo nádraží ve Stuttgartu, státní opera v Berlíně nebo budova filharmonie v Hamburku. Dálnice, železnice, mosty a kanály stárnou a objevují se v nich praskliny. Proč tedy svět neustále opěvuje německou výkonnost? “Stereotypy mají dlouhou životnost. Mnohem delší než skutečnost, na níž se zakládají,” říká Andreas von Schumann z německé rozvojové agentury GIZ.
German Angst
Co je však příčinou toho, že dávný mýtus přestává platit? Neue Zürcher Zeitung jich našlo hned několik:
1. Přeregulovanost a úřední šiml. Stěžuje si na něj Elon Musk, který buduje u Berlína největší továrnu na elektroauta i baterie na světě, a jehož stavba vázne. Ale i lékaři, kteří k poskytnutí vakcíny potřebují šest až sedm podpisů na různých formulářích.
2. Fatální láska k papíru. Německo často požaduje digitální formulář a ručně psaný podací lístek současně.
3. “Německý Angst”. Čili averze k riziku a skepse vůči novým věcem. Stovky až tisíce námitek proti velkým projektům jsou na denním pořádku a musí být všechny zpracovány, dokud se nevyjasní osud poslední ještěrky z písku na staveništi. Není divu, že angličtina zná germanismus German Angst.
4. Epická láska k diskusím. Kde je třeba rychlých a pragmatických řešení, se Německo často ztrácí v debatách. O důsledcích očkování i o klimatické politice se vedou smrtelně vážné a nesmiřitelné spory.
“Vyplýtvaný papír, vyplýtvaný čas,” shrnuje své dojmy ze současného Německa dopisovatel listu Local James Jackson. “Zastaralé pracovní postupy a zastaralý software. Spousta procedur. Vím to z vlastní zkušenosti. Můj první job v Německu byla práce na jistém newsletteru. Ten vzápětí zrušili. Zůstala mi mzda a nic na práci.”
Článek si můžete také přečíst v německém jazyce.
