Foto: Spreepublik.
„Chci mít život, který stojí za to žít,“ popisuje na stránkách německého levicového deníku Neues Deutschland devětatřicetiletý učitel Jan Ebel, který je ale známý spíše pod přezdívkou „Rockfish“.
Soběstačná kocábka
Již deset let totiž žije v zátoce jezera Rummelsburg v centru Berlína, svou vlastní loď sdílí i s partnerkou a synem. Jejich hausbót je přitom zcela soběstačný. Má speciální systém úpravy pitné vody a na střeše solární panely pro její ohřev, v zimě se tu topí recyklovaným dřevem z okolních stavenišť. Protože je loď dobře izolovaná, je v ní útulně a teplo. A ani s likvidací odpadu z toalet nemá Ebel problém, jednou za měsíc zajede do přístavu, kde mu z pětsetlitrové nádrže odpadní vodu se vším, co k ní patří, odčerpají.
Život na vodě rodině zcela vyhovuje. Do práce jezdí Ebel na kajaku a potom na kole, dojíždí do školy ve čtvrti Prenzlauer Berg. Na stránkách Neues Deutschsland popisuje, jak mu jeho životní styl vůbec nepřipadá náročný, naopak. Naplňuje ho radostí. „Vždycky, když se ráno vzbudím a sleduji, jak nás na vodě míjí roje lodí, tak jsem šťastný.“ Obývací pokoj skýtá výhled na starý trajekt, který vytváří jakousi chodbu, v níž v létě kotví lodě Ebelových známých a přátel.
Jan Ebel. Foto: nd / Ulli Winkler.
Jako na vesnici
Ebel je aktivním členem Spreepublik, což je skupina iniciativ, které se zavázaly k demokratizaci vodních a hraničních břehů Berlína. Jejich cílem je dosáhnout toho, aby byly i vodní plochy vnímány jako sociokulturní zdroje a chápány jako další prostor pro zapojení občanské společnosti.
V podstatě se ovšem jedná o organizaci, která sdružuje milovníky hausbótingu, již vytváří jakousi vesničku, kde společně žijí a koexistují. „Funguje to tady jako na vesnici,“ vysvětluje Claudius Schulze, Ebelův soused, kolega ze Spreepublik a fotograf se zaměřením na ochranu životního prostředí, který svou loď používá hlavně jako fotografický ateliér. „Se všemi se znáte, s někým se přátelíte, s někým zase hádáte,“ pokračuje. Pro usnadnění komunikace mimochodem místní hausbótéři používají whatsappovou skupinu.
Idyla v ohrožení
Podle Ebela i Schulze si místní dávají dobrý pozor na to, aby jakkoli neohrožovali životní prostředí, chovají se „slušně“ a samozřejmostí je, že bezpečně likvidují veškerý odpad. I přesto se zdá, že je jejich idyla nyní v ohrožení.
V polovině roku má být totiž část zátoky, kde jeho plavidlo kotví, uzavřeno kvůli obnově jezera, z něhož mají být vytěženy toxické sedimenty. S tím související omezení se vlastně objevují již od února, kdy je možné zátokou projíždět pouze v omezené míře. Podle deníku Neues Deutchsland chtějí místní zástupci berlínské politické strany Die Linke zneužít celou akci jako příležitost, aby zde úřady trvale další kotvení zakázaly.
Vyžene Berlín hausbóty?
Státní ani městská správa se každopádně nemohou rozhodnout, jak s hausbóty a jejich majiteli naložit. Jezero Rummelsburg je federální vodní cestou, kde je kotvení mimo plavební dráhu obecně vzato povoleno. Berlínský senát pro životní prostředí ale před dvěma lety podal žádost o zákaz kotvení v této oblasti, ten byl však německou obdobou naší Státní plavební správy (Wasserstraßen und Schifffahrtsamt des Bundes, GDWS) zamítnut.
Mnoho místních „suchozemských“ obyvatel a hlavně investorů, kteří by zde chtěli stavět, otevřený prostor pro bydlení na vodě trápí. Podle místní policie chodí řada stížností na znečišťování ovzduší výfukovými plyny z hausbótů, na nesprávnou likvidaci odpadků i neudržované lodě. Právě z toho důvodu si místní zástupci levicové strany Die Linke přejí schválení zákazu kotvení, jejich záměrem je, jak tvrdí, ochránit životní prostředí.
Na Vltavě se žije, ale nebydlí
K úniku od ruchu velkoměsta využívají hausbóty i Pražané, a to zejména ve slepých ramenech Vltavy. Těch k trvalému bydlení je tu zatím málo, i když i ty se staví. Většina hausbótů, které k bydlení slouží, jsou ale obývány načerno. Úřady tyto hausbóty totiž vnímají pouze jako „garáže pro lodě“, kde není možné se přihlásit k trvalému bydlení.
Mnozí se snaží toto pravidlo všemožně obcházet, aby směl být hausbót k bydlení užíván oficiálně, ale i kdyby se to povedlo (kolaudace hausbótu k bydlení není možná, něco jiného je ovšem dům na vodě), velmi by se zvedly poplatky za pronájem místa. I když se tedy bydlení stává v Berlíně a Praze „trendy záležitostí“, která navíc může být i velmi ekologická, úřady mu zatím ani v jednom z měst moc nepřejí. Možná to ale bude jen tím, že úřady jsou, co se týče trendů, vždycky lehce pozadu.
