Říkáte si, že je to nesolidní jednání, že někomu takhle vyfouknou byt těsně před podpisem smlouvy. Ale tohle je prostě Berlín a v tomhle městě je taková zkušenost běžná. Bytů je tu zoufale málo, zato zájemců mnoho. Poptávka převyšuje nabídku, a tak si samozřejmě majitelé mohou vybírat a diktovat podmínky často ad absurdum. A také to dělají.
Nakonec jsme našli v Berlíně jiný byt a jsme tu spokojení, ale kdyby mi někdo řekl, jak strašně těžké to bude a jak dlouho to bude trvat, nikdy bych se sem nestěhovala. Asi bych do tohoto dobrodružství nešla. Hledání bytu v Berlíně je peklo, které nikdo nechce zažít dvakrát. Ale když slyším historky od známých, uvědomuji si, že patříme mezi ty šťastnější, kteří to měli s hledáním bytu ještě relativně jednoduché. Bylo to částečně i díky tomu, že jsme byt nepronajímali na fyzickou osobu, ale na manželova zaměstnavatele, tedy velkou organizaci s velkým rozpočtem. Ano a paní majitelka, jak je v Německu zvykem, chtěla vidět i účetní uzávěrku firmy, pak byla spokojená, že jsme dost solidní nájemníci a byt nám přiklepla.
Testují nás jako ve škole!
Ale pojďme se teď vydat na malou exkurzi, kde vše popíšu a shrnu příběhy lidí, kteří neměli takové štěstí jako my a kteří mi své zážitky s hledáním bytu vyprávěli. Tak třeba moje známá Mara, o které jsem už psala v minulém díle. Američanka, která s rodinou podlehla jako mnozí další cizinci kouzlu Berlína a vybrala si tuto evropskou metropoli za místo, kde chtějí žít a vychovávat své tři děti. Její rodina neváhala od základů změnit život a přesunout se sem až z americké Philadelphie. Byt však nakonec hledali přes půl roku, zatímco prodlužovali svůj krátkodobý, původně „prázdninový přechodný pronájem“ u nás v ulici.
Do toho doma tři děti, které potřebovali přihlásit do školy, což nejde bez trvalého bydliště. Prostě zoufalá situace. Pamatuju si, jak jsem potkala manžela Mary – Davida – jeden den k večeru u nás na pískovišti ve dvoře. V ruce držel nejmladší tříletou dceru a v očích měl slzy. „My někam přijdeme a majitelé si nás testují jako ve škole. Zajímá je, co máme za vzdělání a jak umíme německy. Netušil jsem, že to bude tak strašné!“ stěžoval si.
Čtyřicátníci Mara a David jsou současně stejně jako další expati důvodem, proč je bytová situace v Berlíně tak neútěšná. Patří totiž mezi statisíce lidí, kteří se nechali zlákat a odstěhovali se do německé metropole, kterou zvolili v celosvětové konkurenci jako ideální místo k životu: kosmopolitní město, kde se domluvíte anglicky, které je oproti Londýnu nebo Paříži stále levné, kde je plno zeleně, kde jsou všichni přátelští k dětem, kde je kvalitní státní vzdělání a taky dobrá a dostupná lékařská péče.
Většině lidem už však nedochází, že jde zároveň o město, jehož pověst se už tak moc rozkřikla, že doplácí na svou popularitu a že mu zoufale nestačí kapacity. Jde o město, kde není téměř možné sehnat dostupné bydlení. A to se nezměnilo ani během koronavirové krize.
Pokus zastropovat nájmy – fiasko
Statistiky mluví jasně. V posledních letech přibývalo obyvatel Berlína skoro o 50 tisíc za rok. Zároveň od roku 2017 nepřetržitě klesá počet postavených bytů, asi o deset procent ročně. A průměrné ceny nájmů se za posledních deset let zdvojnásobily! V některých atraktivních oblastech narostly ještě více. Po mnoha demonstracích berlínská radnice nájmy v určitých lokalitách „zastropovala“ a majitelé museli loni na základě nového zákona povinně slevit. Nájem v bytech postavených před rokem 2014 měl zůstat na úrovni roku 2019.
Tenhle pokus o regulaci však, jak se dalo očekávat, skončil fiaskem. Německý ústavní soud letos v dubnu zmrazení cen nájmů zrušil a v jeden z největších experimentů města, který měl trvat pět let, skončil ze dne na den. Většina nájemníků teď musí doplatit rozdíl v nájemném zpětně, na což je mnozí majitelé upozorňovali. Ústavní soud dal za pravdu majitelům nemovitostí, že zastropování nájemného bylo protiústavní. Vedení města prý nemělo na regulaci nájemného právo, protože vztahy nájemníka a nájemce, včetně cen, velmi rozsáhle upravuje občanský zákoník.
Experiment radnice navíc nezabral, nájemníci na něm spíše tratili. Klesla výrazně nabídka volných bytů a někteří majitelé realit odešli z Berlína podnikat úplně do jiných měst. Navíc nájem v neregulovaných nemovitostech v reakci na zastropování ještě vystřelil – zvýšil se průměrně o 17 procent. Bytová situace ve městě je dramatická a někteří politici nabízejí ještě kontroverznější řešení. Protokomunistická „Die Linke“, která je spolu s SPD a Zelenými ve vládnoucí berlínské koalici, podporuje iniciativu za vyvlastnění velkých bytových fondů. Momentálně sbírají podpisy obyvatel, které by umožnily vyhlásit referendum. Ale není pravděpodobné, že by takhle divoký nápad skutečně prošel. Je tedy jasné, že trhu se asi nedá bránit a všichni, kteří si v Berlíně budou chtít najít byt si budou muset nachystat pevné nervy. Co všechno můžete zažít?
Humanitní vzdělání? Neberu
Na byty se tu běžně čekají fronty. U střední cenové kategorie je běžné, že prohlídky probíhají jen jeden den v týdnu a v určitou hodinu. Jde často o ponižující proceduru. Majitele nezajímá jen finanční ručení budoucích nájemníků, ale často i všechno ostatní: vzdělání, věk, počet dětí nebo znalost němčiny. Někteří majitelé svá kritéria výběru dohání ad absurdum. Má kamarádka, vystudovaná politoložka, se už už měla do vysněného bytu stěhovat, když jim majitel oznámil, že si to rozmyslel. Důvod? „Víte, přihlásil se mi jiný mladý pár, oba jsou to chemici. Mají exaktní vzdělání a to mi přijde jako takový zajímavý mix, který se bude více hodit do našeho domu. Už tam máme mnoho lidí s humanitním zaměřením,“ znělo vysvětlení.
Je jasné, že bydlení v Berlíně bude stále méně dostupné. Z Berlína je dnes stejně populární metropole jako Paříž nebo Londýn. Nejde už o levné a dostupné “punkové” město, na něž mnozí s nostalgií vzpomínají. Dávno už neplatí, že Berlín je chudý, ale sexy, což je legendární věta bývalého starosty Klause Wowereita. Teď lze spíš říci, že Berlín je zatraceně drahý, a právě proto, že je sexy, se do něj stěhuje stále více lidí z celého světa.
Získat v Berlíně byt je však jen jedna z mála výher, boj čeká přistěhovalce i na dalších frontách. Město kupříkladu bojuje s naprosto katastrofálním nedostatkem míst ve školkách, kam rodiče děti nahlašují běžně už v prenatálním věku, aby si pojistili místo. Stejná rvačka je pak o dobré (soukromé) základní školy, na které se dělají přijímací zkoušky a platí se drahé zápisné. Ano, už takhle malé děti si tu pečlivě testují. A to nemluvím o takové maličkosti, jako jsou volnočasové kroužky. Pokud bydlíte v centru, všude narazíte na slovo „Warteliste“ (čekací listina). Když jsem dceru už po jednom roce dostala na gymnastiku, chtělo se mi samým štěstím bouchnout šampaňské.
Chudý, ale sexy – to zní dneska jako vtip. Dnes platí, že Berlín je metropole pro bohaté, kteří mají silné nervy k tomu. Z města se pomalu ale jistě stává druhá Paříž nebo druhý Londýn: drahá metropole přecpaná lidmi. Němci mají dokonce pro tento jev výstižný termín: „Überhitzte Stadt“. Přehřáté město.
