Při zpětném pohledu na koronavirovou krizi vynikne jedna etapa německé publicistiky: po prvotním šoku následovala vlna esejí, komentářů a analytických článků se společným mottem „všechno zlé je pro něco dobré“.
První vlna: prominenti odpočívají
Jeden z nejvlivnějších německých publicistů současnosti Robin Alexander si ve své knize Rozpad moci všímá, že se toto období dostavilo v dubnu a v květnu 2020. Jinými slovy v době, kdy celá řada prominentních autorů, uzavřených v průběhu prvního německého lockdownu ve svých domovech, začala masově psát o možných pozitivních dopadech pandemie na lidi i lidstvo. Vedle tragických záběrů z italských nemocnic byla najednou řeč o blahodárném dopadu zavřených továren, obchodů a kin, o klidu na sebezpytné rozjímaní, o obrodě rodinného života v situaci, kdy domácnosti nerozptyluje ani škola, ani návštěvy a vlastně ani nic jiného, snad s výjimkou netlixových seriálů.
Ceněná spisovatelka Carolin Emckeová v průběhu prvního nárazu pandemie zveřejňovala svůj Koronavirový deník, z velké části oslavu bukolického klidu, který nucené omezení společenského života přineslo její duši. Nezůstalo ale jen u osobních meditací. „Možná tato strašlivá krize zároveň představuje šokovou terapii, která zpochybní privatizaci a ekonomizaci celého našeho života,“ napsala Emckeová. Začala se rodit naděje, že koronavirus je hrůzným začátkem lepší budoucnosti.
Mimořádně vlivný magazín Der Spiegel této naději věnoval titulní stranu a velkou část svého vydání z poloviny dubna. „V šoku z korony spočívá naděje na lepší svět,“ pravilo se v úvodním komentáři. Zdaleka už nebyla jen řeč o osobnostním rozvoji v době lockdownu či upevnění rodinných vazeb. Šlo o nové přemýšlení, novou organizaci ekonomiky, nové politické směřování. Komentátoři často spojovali téma pandemie s jinou, dlouhodobější krizí: klimatickými změnami a tím, jak obtížně na ně hledá politika odpověď.
Najednou jako by šlo všechno snadno, emise v podmínkách nuceně zastaveného hospodářství pochopitelně klesaly. Jak napsal levicový TAZ, „Korona nás naučila, že politika má moc vypnout ekonomiku.“ V Die Zeit Harmut Rosová propojila virotickou katastrofu dokonce i s rasově-genderovou problematikou a prorokovala, že pandemie otřese zdroji moci „bílých mužů“.
Druhá vlna: úzkosti a alkoholismus
Období chiliastického blouznění německých komentátorů netrvalo dlouho, a není divu. Marné naděje brzy překryly zprávy, které měly k idyle či světlým zítřkům daleko. Možná je opravdu všechno zlé pro něco dobré, ale někdy zkrátka to zlé drtivě převažuje. Namísto vlny meditativního hledání vlastního já přišla spolu s lockdowny vlna alkoholismu. Ekonomickou nejistotu provázel příval chronických úzkostí a psychosomatických problémů. Homeschooling, který měl údajně upevnit pouto mezi rodiči a dětmi, vyústil podle německého Svazu dětských a dorostových lékařů v nezvladatelný nával na dětských psychiatriích.
Je pozoruhodné, že velká část velebně laděných formulací o osobnostním rozvoji v době nucené izolace pochází od levicově orientovaných intelektuálů. Přitom právě sociálně nejslabším mohly znít jako čirá provokace. „Pokud intelektuál pracuje doma a má flexibilní pracovní dobu, pak může samozřejmě homeschooling zvládat lépe než třeba popelář, prodavačka nebo zdravotní sestřička. Ti do práce prostě musí. A v tu chvíli začíná být zle,“ popisuje své zkušenosti Milan Renner z německé Iniciativy pro rodiny.
Ano, emise skutečně klesly a jen díky koroně v roce 2020 spolková vláda naplnil své vlastní klimatické cíle. Byl to ale draze zaplacený úspěch, či přesněji úspěch na dluh, subvencovaný vládní překlenovací pomocí a gigantickými částkami, plynoucími do financování kurzarbeitu.
Třetí fáze: svět mění Biontech
Místo cesty k novému přinesla pandemie opačný výsledek. Svou renesanci zažili „staré“ instituce: stát a věda. A přinejmenším určitou cestu z nekonečného tunelu lockdownů ukázali lidstvu nikoliv meditující filosofové, ale tvrdě pracující vědci. Drosten, Türeciová, Sahin a skutečné naděje lidstva
Na začátku roku se 2020 se svět teprve postupně dozvídal o neznámé chorobě, šířící se čínským vnitrozemím. Převažující reakcí běžných občanů i politiků byla dílem bagatelizace, dílem nezájem. Jinak zareagoval Christian Drosten. Oborník na koronaviry z berlínské nemocnice Charité se spolu se svým týmy zasloužil o to, že svět relativně rychle dostal k dispozici PCR-test na diagnostiku kovidu 19.
A stejně tak si závažnost situace rychle uvědomil hvězdný manželský pár z Porýní. Uhur Sahin a Özlem Türeciová, zakladatelé firmy Biontech, začali už v březnu intenzivně pracovat na mRNA vakcíně proti dosud málo prozkoumanému viru. Byl to sice americký farmaceutický gigant Pfizer, kdo dodal velkou část potřebných peněz pro výzkum, hlavní vědeckou zásluhu za vznik první účinné očkovací látky má však právě německý pár s tureckými kořeny.
Bylo by pozoruhodné pokusit se vyčíslit, kolik životů se trojici Drosten, Türeciová a Sahin podařilo zachránit. A také kolik peněz. Částky za očkování jsou astronomické, ale přece jen směšné v porovnání s cenou, kterou ekonomiky platí za nucený lockdown.
A tímto úspěchem příběh končit nemusí. Technologie, použité při vzniku vakcíny, chtějí její tvůrci nasadit i proti dalším strašákům. Původním plánem zakladatelů Biontechu bylo objevit lék proti rakovině. Do konce příštího roku chce firma z Mohuče zahájit klinické testy vakcíny proti malárii. Jinými slovy, proti největšímu zabijákovi v dějinách lidstva. Jakkoliv je obtížné tento akt vstřebat, podle střízlivých vědeckých odhadů malárie usmrtila polovinu všech lidí, kteří kdy žili na této planetě. Přes veškerou snahu zdravotnických organizací celého světa a miliardové investice zemřelo v roce 2019 na malárii 400 tisíc obětí.
Testy mohou přinést zklamání. V opačném případě by ale Biontech změnil realitu života v rozsáhlých oblastech této planety. Paradoxně by se tak naplnilo fantazírování optimistů, kteří na jaře roku 2020 slibovali, že koronavirus alespoň v něčem zlepší svět, ve kterém žijeme.
Autor je korespondentem České televize v Berlíně
