🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Michael Krüger: Ein Mann, der die tschechische Literatur nach Deutschland brachte
Michael Krüger po desetiletí formoval literární svět a stal se jedním z nejvýznamnějších prostředníků mezi literaturou obou zemí. Do povědomí ji uváděl v době, kdy byla střední Evropa sevřená ideologiemi i cenzurou. Fascinovala ho schopnost autorů z Československa spojit tragédii s humorem, ironii s existenciální hloubkou a absurditu s obyčejným lidským životem.
Po vyučení knihkupcem odešel na několik let do Londýna. Na konci šedesátých let nastoupil do mnichovského nakladatelství Carl Hanser Verlag, které později téměř tři desetiletí vedl a proměnil v jednu z nejrespektovanějších evropských vydavatelských institucí. Současně stál v čele Bayerische Akademie der Schönen Künste, vedl prestižní literární časopis Akzente a sám publikoval básně, eseje i prózy. Za své dílo získal řadu významných ocenění včetně Peter-Huchel-Preis, Mörike-Preis či Joseph-Breitbach-Preis.
„Kundera přinesl do literatury lehkost myšlení.“
Po roce 1968, kdy byli mnozí čeští autoři umlčeni cenzurou nebo donuceni k exilu, patřil k těm, kteří dávali prostor jejich hlasům za hranicemi Československa. S jeho jménem je nejčastěji spojován Milan Kundera. Krüger patřil k jeho nejbližším německým nakladatelům a výrazně přispěl k tomu, že se Kundera zařadil mezi nejčtenější středoevropské autory v Německu. Čtenářům představil také Josefa Škvoreckého, který ve svých románech zachycoval střet osobní svobody s totalitní mocí, stejně jako Ivana Klímu, jehož existenciálně laděné prózy vypovídaly o životě v nesvobodě.
Silný vztah měl i k dílu Ludvíka Vaculíka, jednoho z nejvýraznějších hlasů českého disentu. Dlouhodobě vydavatelsky podporoval také Jiřího Grušu, Pavla Kohouta, Arnošta Lustiga nebo Danielu Hodrovou.
„U Hrabala není tragické nikdy těžké.“
Zcela mimořádné místo však v jeho literárním světě zaujímal Bohumil Hrabal. Krüger jako jeden z prvních pochopil, že poetika hospodských vypravěčů, outsiderů a obyčejných podivínů může silně oslovit i západní publikum. A měl pravdu. Pro mnoho Němců se Hrabal stal symbolem Prahy — města ironie, melancholie a absurdního humoru.
Praha pro něj navíc nikdy nebyla jen kulisou literárních příběhů. Ve svých esejích ji popisoval jako zvláštní duchovní prostor, v němž se středoevropská kultura prolíná s pamětí, historií i pocitem ztráty.
Ve své nejnovější básnické sbírce Die Wiedereinführung der Sanduhr se Krüger vrací do dětství, do berlínské čtvrti Wilmersdorf. Knihu osobně představil v berlínské galerii Friese a znovu potvrdil, že jeho celoživotní vztah ke střední Evropě není jen literární fascinací, ale hluboce osobní zkušeností. „Básně jsou výsledkem života, určité zkušenosti, akumulace dojmů,“ píše Krüger v doslovu sbírky. „Když se zpětně dívám na roky, v nichž tyto básně vznikaly, vystupují tři zkušenosti, které je pravděpodobně formovaly nejvíce: venkovské prostředí, v němž už několik let žiji, smrt nejbližších přátel a zkušenost války. Narodil jsem se ještě během války a jen těžko se smiřuji s tím, že po všech pokusech zabránit jí nepominula lidská chuť k dalšímu ničivému střetu.“
Literatura pro něj není jen kulturním provozem ani obchodem s knihami. „Vlastně jsem chtěl především ukázat, jakým štěstím může být čtení,“ říká v jednom z rozhovorů. A právě v tom spočívá celý Michael Krüger — člověk, který věří, že literatura není jen umění, ale také způsob, jak uchovávat evropskou paměť a lidskost.
Více se dozvíte v knize Buch über Bücher, ke které Michael Krüger napsal předmluvu.
