Kirchnerovy berlínské pouliční scény provedené rychlými tahy, které byly vytvořeny po Kirchnerově přestěhování do Berlína v roce 1911, se staly emblémy hlavního města v předvečer první světové války.
Gerhard Richter, jeden z nejslavnějších současných německých umělců, se narodil v roce 1932, jen pár let před Kirchnerovou smrtí. Tvoří důležitý pilíř sbírky Thomase Olbrichta, která je jedinou institucí, jež vlastní Richterovu ediční práci jako celek a může tak zobrazit jeho dílo po dobu pěti desetiletí. Významným příkladem tohoto přístupu je „48 portrétů“, které tvoří ucelenou edici a v roce 1972 byly vystaveny v německém pavilonu na benátském bienále.
Kromě zavedených pozic, jako jsou Ernst Ludwig Kirchner a Gerhard Richter, je Thomas Olbricht vždy nadšencem mladého umění. Před 15 lety tak narazil na záhadné scény tajemných postav Jonase Burgerta, narozeného v Berlíně v roce 1969, jehož kariéru od té doby doprovází jako sběratel. Jeho monumentální malby a sochy uchopí diváka svou bezprostředností. Portréty ztracených osobností zůstávají nevysvětlitelné, příběhy za postavami jsou mlhavé, zatímco současně vyvolávají celou řadu lidských pocitů. Umělec ví, jak evokovat archaickými symboly, neskutečnými zkreslenými perspektivami nebo nesmyslnou barevnou paletou. Cena Burgertových díla je šestimístná, jeho obrazy se rozprodávají už před vernisáží. Toto jméno bychom si měli zapamatovat.
Výstava v me Collectors Room probíhá až do 3. listopadu.
Text Danuše Siering
