Neues Ufer – bar, kam chodil David Bowie s Iggy Popem Foto: Wikimedia, Dirk Ingo Franke
Byt v prvním patře vlevo je poměrně obyčejný, ale prostorný a hned vedle bydlí Iggy Pop, se kterým sdílí kokainovou zkušenost a společně se z toho dostávají. Berlín je klidné město, ale ne zas přespříliš, dozvuky akcí teroristické skupiny Frakce rudé armády RAF, nedaleká Zeď, hudba té doby, přicházející punk, a též umělecká bohéma doslova z celého světa, která se stěhuje do chudších částí Západního Berlína, především do oblasti kolem Hermannplatz v Kreuzbergu, ale i vedle do Schönebergu, z německé metropole žádné „lázně“ nedělají.
Básník a výtvarník Aleš Kauer na svém blogu k vydání setu New Career in New Town v roce 2017 píše: „Místo, Haupstrasse 155, patřilo v té době k jedněm z nejchudších, spartánsky zařízený byt sloužil až k jakémusi pokání…Psal se rok 1976, David Bowie zakončil turné Station To Station a cítil nutkání vypadnout z Los Angeles, démoni se mu vpíjeli do žil tak intenzivně, že bylo nutné jednat.
Vzhůru za dekadentní atmosférou
Po seznámení se se spisovatelem Christopherem Isherwoodem měl Bowie jasno, dekadentní atmosféra města Berlína, kterou mu Isherwood vylíčil, byla přesně tím, co hledal. S Iggy Popem, parťákem do nepohody, jehož kapele The Stoogies produkoval Bowie desku Raw Power (1973), nasedli do letadla a zamířili do Evropy. Společně se ocitli na Postupimském nádraží a při výstupu nikdo moc netušil, co bude dál.“ (Úryvek publikován se souhlasem autora).
Dlouhá Hauptstrasse, činžovní domy z počátku století, mnoho barů, nahrávací studio Hansa, odtamtud to k němu není daleko, aspoň se všechno zdá blízko v těch letech, příznačných a něčím zahaleným. Do této mozaiky patří i bar Dschungel, a pak Anderes Ufer, tak se to tenkrát jmenovalo, prý první gay bar v Západním Berlíně, dnes tedy Neues Ufer. Příliš se toho v něm za ty dekády nezměnilo, a co fascinuje nejvíce, že kromě šesti, sedmi malých sošek Davida Bowieho, schovaných za pivními sklenicemi a vytahovaných snad jen pro turisty a jednoho velkého plakátu na předsmrtnou desku Blackstar, je to obyčejný bar, jako kdekoliv jinde ve městě.
Život kolem pulzuje, Hauptstrasse je docela rušná, hodně obchodů, přistěhovalců, ale jinak vlastně klid. Na dvoře, kam se jdu mezitím podívat, podél pamětní desky, že v tomto domě bydlel, není nic. Vracím se zpátky do hospody či baru, nebo čehosi mezi, dávám si víno. Není drahé, pro nás samozřejmě ano, ale není dražší než v jiných barech, samozřejmě ne jako na a poblíž Wittenbergplatz, což je taková lepší, a vždy byla, část Schönebergu. Vnímám pohyb uvnitř baru, vše se ale kolem mne odehrává v jakési strnulosti, nebo tak neznatelné rychlosti, občas vykouknu na ulici, prodává se tam zelenina, malý chumel lidí, hovory v různých řečech a pak zase klid.
Foto: archiv © Edition Olms 2022
Nezaměnitelný zvuk z uzavřené enklávy
Vydávám se zas do dvora, který Davida Bowieho inspiroval, co se ví, ke dvěma skladbám – Sound and Vision a TVC15, ale vlastně celé album „Heroes“ je o Berlíně, o průchodu ulic, o atmosféře míst, tolik nepodobných místům v Los Angeles, New Yorku nebo Londýně. Západní Berlín v sedmdesátých letech měl zvláštní nádech – uzavřená enkláva, která si žila svým životem, i Spolková republika Německo byla daleko, jediné spojení bylo letadly, občas tedy někdo přejel přes tehdejší NDR, ale to nebylo tak časté. A pak všude ta Zeď, netrápila tolik jako ve východní části, ale byla tam. Město tedy žilo do jisté míry uzavřeně, vznikalo ale mnoho galerií, studií a kaváren a do Berlína se sjížděli například ti, co nechtěli na vojnu, protože zde na ni jít nemuseli.
Přese všechnu uzavřenost zde panovala otevřenost světu, novým myšlenkám. I David Bowie vnímá nové věci – Kraftwerk, NEU!, kosmische musik, krautrock… Mnoho dalšího tam vnáší Brian Eno, který těm třem deskám tzv. kreuzbergské trilogie Low, „Heroes“ a Lodger, dodá specifickou atmosféru, nezaměnitelný zvuk, a tak ze spojení Eno-Bowie vznikne něco odlišného, a přesto když to dnes posloucháme, a možná i tenkrát, něco tak typického pro Berlín druhé půle sedmdesátých let – skladby jako Warsaw nebo Neukölln už máme neodvratně s tímto městem spojeny a vždy, když tou ulicí procházím, tak se mi mimoděk ta hudba v mysli vybaví.
Dnes už neexistuje žádné jiné místo, které by bylo spojeno s pobytem Davida Bowieho, možná jen ta méně známá, kam chodil, nebo chodili s Iggy Popem jen výjimečně, než právě Neues Ufer a přesto to není žádné muzeum, výprodej, ale stále a jen obyčejný bar na schönebergské Hlavní ulici.
Autor je básník, prozaik a organizátor literárních večerů v Praze i jiných městech
