Neues Ufer, Hauptstrasse a  Bowieho byt v prvním patře vlevo

Neues Ufer – bar, kam chodil David Bowie s Iggy Popem. Vždy jsem chtěl zajít, ale až teprve před pěti lety tam byl poprvé. Hauptstrasse 157, Schöneberg. Zas tam sedím a pozoruji starý závěs a mozaiku na zemi, jako bych se propadal ne do 70. let, ale padesátých, ještě před vybudováním Zdi, která odtud nebyla daleko. David Bowie do těchto míst – bydlel jen o pár metrů dál, v Hauptstrasse 155 – přijíždí na konci roku 1976, trochu unaven z velkých metropolí a neustálého cestování, nepatrně se ztratit.

Neues Ufer – bar, kam chodil David Bowie s Iggy Popem Foto: Wikimedia, Dirk Ingo Franke

Byt v prvním patře vlevo je poměrně obyčejný, ale prostorný a hned vedle bydlí Iggy Pop, se kterým sdílí kokainovou zkušenost a společně se z toho dostávají. Berlín je klidné město, ale ne zas přespříliš, dozvuky akcí teroristické skupiny Frakce rudé armády RAF, nedaleká Zeď, hudba té doby, přicházející punk, a též umělecká bohéma doslova z celého světa, která se stěhuje do chudších částí Západního Berlína, především do oblasti kolem Hermannplatz v Kreuzbergu, ale i vedle do Schönebergu, z německé metropole žádné „lázně“ nedělají.  

Básník a výtvarník Aleš Kauer na svém blogu k vydání setu New Career in New Town v roce 2017 píše: „Místo, Haupstrasse 155, patřilo v té době k jedněm z nejchudších, spartánsky zařízený byt sloužil až k jakémusi pokání…Psal se rok 1976, David Bowie zakončil turné Station To Station a cítil nutkání vypadnout z Los Angeles, démoni se mu vpíjeli do žil tak intenzivně, že bylo nutné jednat.

Vzhůru za dekadentní atmosférou

Po seznámení se se spisovatelem Christopherem Isherwoodem měl Bowie jasno, dekadentní atmosféra města Berlína, kterou mu Isherwood vylíčil, byla přesně tím, co hledal. S Iggy Popem, parťákem do nepohody, jehož kapele The Stoogies produkoval Bowie desku Raw Power (1973), nasedli do letadla a zamířili do Evropy. Společně se ocitli na Postupimském nádraží a při výstupu nikdo moc netušil, co bude dál.“ (Úryvek publikován se souhlasem autora).  

Dlouhá Hauptstrasse, činžovní domy z počátku století, mnoho barů, nahrávací studio Hansa, odtamtud to k němu není daleko, aspoň se všechno zdá blízko v těch letech, příznačných a něčím zahaleným. Do této mozaiky patří i bar Dschungel, a pak Anderes Ufer, tak se to tenkrát jmenovalo, prý první gay bar v Západním Berlíně, dnes tedy Neues Ufer. Příliš se toho v něm za ty dekády nezměnilo, a co fascinuje nejvíce, že kromě šesti, sedmi malých sošek Davida Bowieho, schovaných za pivními sklenicemi a vytahovaných snad jen pro turisty a jednoho velkého plakátu na předsmrtnou desku Blackstar, je to obyčejný bar, jako kdekoliv jinde ve městě.

Život kolem pulzuje, Hauptstrasse je docela rušná, hodně obchodů, přistěhovalců, ale jinak vlastně klid. Na dvoře, kam se jdu mezitím podívat, podél pamětní desky, že v tomto domě bydlel, není nic. Vracím se zpátky do hospody či baru, nebo čehosi mezi, dávám si víno. Není drahé, pro nás samozřejmě ano, ale není dražší než v jiných barech, samozřejmě ne jako na a poblíž Wittenbergplatz, což je taková lepší, a vždy byla, část Schönebergu. Vnímám pohyb uvnitř baru, vše se ale kolem mne odehrává v jakési strnulosti, nebo tak neznatelné rychlosti, občas vykouknu na ulici, prodává se tam zelenina, malý chumel lidí, hovory v různých řečech a pak zase klid.

Foto: archiv © Edition Olms 2022

Nezaměnitelný zvuk z uzavřené enklávy

Vydávám se zas do dvora, který Davida Bowieho inspiroval, co se ví, ke dvěma skladbám – Sound and Vision a TVC15, ale vlastně celé album „Heroes“ je o Berlíně, o průchodu ulic, o atmosféře míst, tolik nepodobných místům v Los Angeles, New Yorku nebo Londýně. Západní Berlín v sedmdesátých letech měl zvláštní nádech – uzavřená enkláva, která si žila svým životem, i Spolková republika Německo byla daleko, jediné spojení bylo letadly, občas tedy někdo přejel přes tehdejší NDR, ale to nebylo tak časté. A pak všude ta Zeď, netrápila tolik jako ve východní části, ale byla tam. Město tedy žilo do jisté míry uzavřeně, vznikalo ale mnoho galerií, studií a kaváren a do Berlína se sjížděli například ti, co nechtěli na vojnu, protože zde na ni jít nemuseli.

Přese všechnu uzavřenost zde panovala otevřenost světu, novým myšlenkám. I David Bowie vnímá nové věci – Kraftwerk, NEU!, kosmische musik, krautrock… Mnoho dalšího tam vnáší Brian Eno, který těm třem deskám tzv. kreuzbergské trilogie Low, „Heroes“ a Lodger, dodá specifickou atmosféru, nezaměnitelný zvuk, a tak ze spojení Eno-Bowie vznikne něco odlišného, a přesto když to dnes posloucháme, a možná i tenkrát, něco tak typického pro Berlín druhé půle sedmdesátých let – skladby jako Warsaw nebo Neukölln už máme neodvratně s tímto městem spojeny a vždy, když tou ulicí procházím, tak se mi mimoděk ta hudba v mysli vybaví.

Dnes už neexistuje žádné jiné místo, které by bylo spojeno s pobytem Davida Bowieho, možná jen ta méně známá, kam chodil, nebo chodili s Iggy Popem jen výjimečně, než právě Neues Ufer a přesto to není žádné muzeum, výprodej, ale stále a jen obyčejný bar na schönebergské Hlavní ulici.  

Autor je básník, prozaik a organizátor literárních večerů v Praze i jiných městech                  

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

V Praze odstartovalo německé Sommerkino. Potrvá až do září

Chcete v létě zažít opravdovou atmosféru berlínského Sommerkina? DAS FILMFEST letos opět organizuje projekce německých, rakouských a švýcarských snímků, které se k letnímu večeru ve městě skvěle hodí. V programu najdete třeba coming-of-age drama z Kreuzbergu, výlet do Alp, který se nevyvíjí úplně podle představ, a samozřejmě Lolu běžící o život.

Nejčtenější v kategorii Society