NPR, nezávislá rádiová síť, která vznikla v USA, ale funguje po celém světě, upozorňuje na fenomén pandemie koronaviru a jejího vlivu na jazyk, v našem případě konkrétně na němčinu.
Německé skládanky
Pandemie změnila způsob, jakým lidé mluví a píší. V angličtině byly slovníky obohaceny o několik desítek nových hesel. Podle NPR stále frčí třeba social distancing (držení si odstupu), frontline (první linie) a Zoom má nyní význam i coby sloveso, v češtině tedy něco jako „zoomovat“. V Německu jazykovědci z Leibnizova institutu pro německý jazyk posbírali více než 1200 nových slov souvisejících s pandemií koronaviru.
Za mnohými z nich je pověstná německá obliba ve skládání slov. Například Coronamutationsgebiet je v českém překladu „oblast, kde jsou rozšířené mutace koronaviru“. Geisterveranstaltung je „událost bez účasti lidí“ či ještě doslovněji „událost duchů“. „Nová podstatná jména se v němčině často tvoří spojením dvou nebo tří podstatných jmen,“ potvrzuje pro NPR Anatol Stefanowitsch, profesor lingvistiky na Freie Universität Berlin.
„Existuje například několik variant slova rouška či obličejová maska. Mundschutzmode obsahuje Mund (ústa), Schutz (ochrana) a Mode jako výraz pro módu. Takže doslovný překlad je „móda ochrany úst“,“ říká Stefanowitsch.
Kondom či náhubek
Němci si ale oblíbili i výraz Gesichtskondom, tedy „obličejový kondomu“. Ukázkovou složeninou je Behelfsmundnasenschutz, tedy „improvizovaná ochrana nosu a úst“. Maulkorb neboli náhubek ovšem není na seznamu nových slov, ale používá se stejně jako v Česku. V němčině jde ale opět o složeninu, kterou bychom mohli přeložit jako „náhubní koš“. Tuto složeninu pak užívají hlavně ti, kdo protiepidemiologická opatření odmítají a považují je za narušení svých svobod. Do oficiálního německého slovníku se pravděpodobně dostane však jen malá část nových pandemických slov.
„Jednou z věcí, které nám pandemie skutečně ukázala, je to, že se lidé snaží jazykově odlišovat, snaží se nepoužívat příliš silná slova pro opatření, ale také se nesnaží o to, aby ono označení znělo příliš neškodně. A tak si myslím, že ta slova jsou zajímavá, protože ukazují funkci jazyka a jeho potenciál,“ uzavřel pro NPR Anatol Stefanowitsch.
Jména proti strachu
I podle dalších výzkumníků z Leibnizova institutu má celý tento koronavirový jazyk také hlubší emocionální aspekt. „Když se ve světě stanou nové věci, hledáme pro ně označení,“ říká Christine Möhrsová pro britský Guardian. „Věci, které nemají jméno, mohou u lidí vyvolat pocit strachu a nejistoty. Pokud však dokážeme o věcech mluvit a pojmenovat je, můžeme spolu komunikovat. Je to důležité zejména v době krize.“
Vymýšlení nových výrazů a označení má tedy pro lidi význam i co se týče vyrovnání se s těžkými životními situacemi. Magazín Flowee demonstroval český smysl pro humor v těžkých dobách souhrnem nových slov, kterými koronavirus obohatil češtinu v roce 2020. Mnohé z nich snad lze označit i za vtipné a invenční.
Černohumorový slovník
Existují ale i výrazy, při nichž se člověk zamýšlí, co jimi autoři chtějí říct. Například v současné době velmi populární slovo „vyočkovat“. Zřejmě jde o výraz, který má popsat, kolik dávek se dostane (vyočkuje) z jedné vakcinační dózy. Dají se najít ale i jednodušší české neologismy. Například čipochondr je ten, kdo se bojí, že mu při testování do hlavy nainstalují sledovací čip. Pokud nebyl daný člověk na testování, určitě se do něj čip dostane při očkování.
Pojem haranténa znají zase zejména rodiče, kteří byli (případně ještě pořád jsou) zavření doma s dětmi, jimž museli vařit a pomáhat při online výuce. Své ratolesti milují, ale už by je nejradši poslali… do školy.
Ryze krásný český výraz je také slovo „promořování“. Jinými slovy jde o výpravu mezi lidi, abychom “to” konečně chytli. Je to pojem, který v Čechách a na Moravě zlidověl natolik, že se jej podle všeho v českomoravské populaci podařilo i naplnit. Virotéka je pak jakékoliv místo, kde je dost lidí, a tím pádem vyšší pravděpodobnost toho, že se něčím nakazíte. Zkrátka ideální pro výše zmíněné promořování. Zda je spojení „best in covid“ ryze české, je pak otázkou. Němci ho ale podle všeho nepoužívají.
