🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Signal V: Die Gegenwartskunst kennt keine Grenzen
Multifunkční coworkingové centrum Telegraph se nachází na dohled od olomouckého hlavního nádraží, takže ho najdou i ti, kteří ho navštíví vůbec poprvé. Kromě vytříbené restaurace, kina i umělecké rezidence v ní sídlí stejnojmenná galerie. Ta letos vysílá už popáté svůj Signál.
Za Telegraph Gallery stojí sběratel současného umění Robert Runták, který svoji kolekci s více než třemi tisíci artefakty otevírá veřejnosti již pět let v rámci výstavního cyklu Signál. Letošní ročník cílí na monumentální díla a dokládá, že i ony mohou najít svoje místo v osobním prostoru.
Prosvětlenou galerii v přízemí bývalé olomoucké továrny, kde se od roku 1908 vyráběly součástky pro telefony a telegrafy, zaplňuje už několik let umění. Letos je nezvykle objemnější. Přináší stěžejní díla umělecké generace po roce 1989, k jejichž představitelům patří Krištof Kintera, Roman Ondak, David Možný, Jiří Příhoda, Milena Dopitová a Anna Hulačová. Velkoprostorová díla, zasazená do industriálního prostředí Telegraph Gallery podle kurátorů výstavy úmyslně boří původní rámec, čímž dochází k novým prostorovým vztahům.
„Není to jen o výstavě, protože sbírku zkoumáme z různých úhlů pohledu. Vydáváme k ní katalog a Signály ji tak určitým způsobem mapují. Aktuální výstava obsahuje i praktickou rovinu, protože tato konkrétní díla chtěli kurátor výstavy Jan Kudrna a Robert Runták vidět vystavená ‚naživo‘, protože je dosud znali převážně z fotografií i jako skrumáž beden ve skladu,“ přibližuje šéfkurátor Telegraph Gallery Mira Macík.
Vystavená velkoformátová díla by podle Macíka uchovávala spíše instituce „muzeálního typu“, jako Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy nebo jiné státní a krajské instituce. „U soukromého sběratelství jsou tyto případy složitější, ale i ty existují. Kromě Roberta Runtáka bych uvedl Lucii a Hermanna Heinricha Lettenmayerovi, kteří patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším novodobým sběratelům výtvarného umění v České republice. Jednou ročně pořádají akci pro veřejnost a některá umělecká díla si nechávají vytvářet přímo na zakázku na své usedlosti nedaleko od Prahy. To je něco, co proskakuje do soukromého sběratelství, ale co ještě není úplně běžné“, zdůrazňuje Macík.
Mezi sochařstvím, objektem a architekturou
K zásadním dílům československé scény v mezinárodním kontextu přehlídky, která je v Telegraph Gallery k vidění do konce září, patří jedna z dominant výstavy, ikonické dílo Billboard (s podtitulem Kleinova lahev) Jiřího Příhody, vytvořená mezi lety 1992-1994, které osciluje mezi sochařstvím a architekturou, přičemž daný prostor redefinuje.
Jde o velkoformátovou komerční reklamní plochu z oceli a plechu, kterou umělec prostorově zakřivil na základě matematického topologického principu jednostranného uzavřeného povrchu, tedy Kleinovy lahve. Běžný reklamní nosič tím přetvořil na prostorový objekt.
„Na panu Runtákovi oceňuji, že sbírá – na rozdíl od jiných sběratelů – nadrozměrná díla, která jsou velice náročná na skladování a údržbu. Obvykle se sbírají menší předměty jako obrazy, které se dají rychle přeprodat, nebo malé sochy do rohu obýváku u gauče. Takže toto je velká výjimka v rámci české sběratelské scény. Jde o objekty, které jsou nákladné na udržování, skladování atd. Vystavený Billboard pochází ze sbírky Karla Babíčka, který byl můj galerista a podporovatel v 90. letech a jemu vděčím i za to, že tyto práce přežily do dnešní doby,“ zdůrazňuje kurátor expozice Jan Kudrna.
Naproti Billboardu kurátoři „zaparkovali“ instalaci Heat Wave Davida Možného. Brněnský vizuální umělec v ní pracoval s reálným obytným karavanem, který řezem naklonil a tím vychýlil od jeho obvyklé polohy. Název Heat Wave odkazuje k vlně extrémně vysokých teplot jako mimořádnému stavu, který narušuje běžné fungování člověka a jeho prostředí.
Prostorovým solitérem v hale jsou Čtyři helmy od Mileny Dopitové, u nichž nevíme, co vlastně představují. „Může se jednat o nějakou živočišnou či strojovou formu. Někomu připomínají kadeřnické helmy z kadeřnických salonů,“ vysvětluje Dopitová dílo z roku 1993, kdy se zabývala intimitou a veřejnou hygienou. „Tato práce reagovala na tehdejší kadeřnické salony, jejichž nástroje tak trochu evokovaly mučící zařízení. Dnes je to úplně jinak než 90. letech“, tvrdí umělkyně Milena Dopitová.
Konceptuální umělec Roman Ondák, který se otevřeně hlásí k uměleckému odkazu předchůdce konceptuálního umění Marcela Duchampa, se na Signálu V prezentuje objektem Morning z roku 2018. I v něm pracuje Roman Ondak s každodenními věcmi a koloběhem času.
Bytostná sochařka Anna Hulačová, mj. studentka vystavujícího umělce Jiřího Příhody, vychází ve své práci z českých lidových tradic a života na venkově. Základem jejích soch je beton. Ten propojuje s dalšími materiály – dřevem, keramikou či včelími plástvemi. Na aktuálním Signálu V vystavuje dílo Breakfast with a teenager z roku 2018.
Šestým vystavujícím českým umělcem je Krištof Kintera se svým Plumbařem. Jde o rozměrný olověný objekt z roku 1995, do něhož umělec zasadil fiktivně reálnou bytost obklopenou olověnými předměty. Plumbař ale čas od času svůj olověný svět opouští, vydává se na procházky pražskou metropolí a dění v něm pozoruje zpoza olověných brýlí. Videozáznam z jeho procházek běží v televizi v jeho olověném bunkru a performance se tak stává nedílnou součástí Kinterovy instalace.
„Výstavní řada Signál V dlouhodobě představuje kurátorské výběry, které mají za cíl ukázat, že současné umění nemá hranice a divák by se neměl obávat žádných forem vyjádření. V rámci pátého pokračování cyklu záměrně vyjímáme monumentální instalace z jejich původního, často chladného muzejního prostředí a přenášíme je do komornějšího, bezprostředního kontextu Telegraph Gallery. Setkávají se zde autoři různých generací i formálních přístupů, které však spojuje hlubší vnitřní filozofická struktura. Divák se ocitá v těsné blízkosti děl, což mu umožní vnímat známé objekty v úplně nových prostorových vztazích a průhledech. Celá expozice tak nabízí intenzivní až fyzický zážitek, který v privátním prostředí nutí přehodnotit zažité stereotypy o měřítku a možnostech současného umění a sběratelství“, shrnuje kurátor výstavy Jan Kudrna.
O Romanu Ondakovi, Anně Hulačové i dalších současných českých tvůrcích a tvůrkyních, jako jsou Eva Koťátková, Klára Hosnedlová či Klára Kristalová, kteří rezonují v zahraničí, si přečtěte v příspěvku Marcely von Kayser na stránkách bookmagu Magic Mag from Prague, který vychází v říjnu 2026.
