V pražské Černé labuti proběhla premiéra Česko-Německého Salonu. Navazuje na předválečné tradice multikulturní Prahy

Čeští a němečtí intelektuálové kdysi mívali salony, v nichž si mohli vyměňovat názory na soudobou společnost. Historickou propast, která nás od nich dělí, se snaží překlenout první Česko–Německý Salon Praha–Berlín, který v galerii Černá labuť uspořádala Danuše Siering. Mluvilo se na něm, jak jinak, německy, a ve znaku nesl Alberta Einsteina, který nebyl jen geniálním fyzikem, ale také častým salonním hostem a houslovým virtuosem.

Salonní společnost je součástí historické kultury evropských metropolí, zejména v Berlíně, Praze, ve Vídni a Paříži. V české metropoli patřil k nejproslulejším podnikům salon pražské spisovatelky Berty Fantové, který se nacházel v Domě U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí. V přízemí provozoval Max Fanta lékárnu, na bel étage byl soukromý byt rodiny. Zde jeho žena Berta vedla kulturní salon, kam s důvěrou v evropskou civilizaci každý týden zvala vybranou společnost k muzicírování, přednáškám a duchaplným diskusím.

V tomto salonu se scházela řada známých pražských intelektuálů a liberálů, ale také německy mluvící osobnosti jako Franz Kafka, Max Brod nebo Rudolf Steiner. Ale také Albert Einstein, který v letech 1911 a 1912 působil tři semestry jako profesor teoretické fyziky na pražské německé univerzitě a žil v Praze.

V těchto salonech se mluvilo především německy, protože čeština v té době ještě nebyla “salonně zralá”. Je známo, že František Palacký, nejvlivnější osobnost českého národního obrození, nazývaný “Otec národa“, mluvil v salonech také německy. Je rovněž překvapivé, že při stavbě Národního divadla v Praze na konci 19. století, která byla financována z darů, se mezi architekty, umělci a všemi, kdo se na stavbě podíleli, mluvilo německy, protože chyběly české odborné termíny.

Zleva nahoře: Tomáš Drahoňovský, Stephan Halada, Silke Horak, Danuše Siering, Dr. Tomáš Sacher, Wolfgang Karl Bremm von Kleinsorgen, Lia Halada.

První Česko-Německý Salon Praha-Berlín si klade za cíl navázat na dlouholetou tradici salonní kultury pořádáním pravidelných setkání předních osobností z Německa a České republiky. Premiéra se konala 2. června v pražské galerii Černá labuť. Zakladatelka salonu, vydavatelka Dr. Danuše Siering, diskutovala s investorem Dr. Marcusem Schulzem o historii Salonu Berta Fanta; s vydavatelkou Silke Horák hovořila nejen o knize “Zeď mezi námi“, kterou dvojjazyčně vydalo jejich nakladatelství Albatros, nýbrž také o budoucnosti vydávání knih obecně, a to s ohledem na otázku – papír, nebo online?

Dr. Tomáš Sacher, ředitel Českého centra v Berlíně, hovořil o nutnosti osobní komunikace a intelektuální výměny a pozval účastníky na podzimní salon, na němž by měly diskuse pokračovat. Mezi váženými hosty by tentokrát měl být také velvyslanec České republiky v Německu, J. E. Tomáš Kafka.

Zleva nahoře: Angelika Ridder, Dr. David Michel, Jörg Lüdorf, Annette Reisfelder, Jan Müller, Vincent Siering, JUDr. Zdeněk Šponar, Dr. Marcus Schulz.

Evropa je dnes propojená. O to důležitější je vzájemné porozumění mezi sousedy. “Věříme, že zejména nyní, v mediálním věku 21. století, renesance salonů významně přispívá k mezinárodnímu porozumění,“ říká Danuše Siering. “Česko-Německý Salon by měl být bezprostředním a důvěrným fórem pro výměnu kulturních, hospodářských a společenských idejí mezi Prahou a Berlínem.“

Foto: Jiří Šeda

Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Berlínská gastronomie – kebab, currywurst a kryptoměna

V Berlíně je bezmála 10 000 stravovacích zařízení. Vedle místních bizarností jako jsou klobásy zasypané indickou směsí koření nebo bramborák politý jablečným protlakem, nabízí kuchyni celého světa ve špičkovém provedení. Kdo má opravdu hodně času, může ale zkusit vystát frontu před vyhlášeným stánkem s kebabem, který už popírá myšlenku rychlého občerstvení. Experimentovat lze i při placení – podobně jako Praha má i Berlín svá místa umožňující platbu bitcoinem a dalšími kryptoměnami.
Přečtěte si

Ruské zločiny zažalovat!

Frankfurter Allgemeine Zeitung uveřejnil komentář českého ministra zahraničí Jana Lipavského o tom, že opožděná spravedlnost je lepší než vůbec žádná. Text přinášíme v plném znění.

Nejčtenější v kategorii Society