Německo je historicky vyhlášené svými moselskými ryzlinky, ale dnes se kromě nich hlásí o slovo i další vína. Jaká?
Ryzlink v Německu určitě stále hraje prim, ale nejen ten moselský. Německo je velmoc této královské odrůdy a v každé oblasti najdete skvělá a osobitá vína lehce odlišného stylu. Za velkou pozornost určitě stojí také německá šumivá vína. To je segment, který se poslední dobou nesmírně rozvíjí.
Ale nezapomínal bych ani na červená vína. Pro někoho to bude možná zajímavé zjištění, ale v posledních letech jsem ochutnal několik skvělých německých vín z odrůdy Pinot Noir, která se v Německu označují spíš jako Spätburgunder. Určitě stojí za pozornost a myslím, že o kvalitě těchto vín ještě v budoucnu uslyšíme. Už teď ale bodují na klíčových degustačních soutěžích nejen v Německu.
Které degustační soutěže podle vás patří mezi nejzásadnější v Německu a které v Česku?
V Německu je to určitě MUNDUS Vini. Jde o soutěž, která se pořádá dvakrát ročně a vítězným vínům přináší celosvětovou popularitu. Nezapomeňme ale ani na soutěž Berliner Wein Trophy.
V Česku je to jednoznačně Národní soutěž vín – Salon vín ČR, dále soutěž Vinař roku České republiky a také jediná tuzemská mezinárodní soutěž Oenoforum, která probíhá se statusem OIV, tedy pod patronátem Organisation Internationale de la Vigne et du Vin.
Jak vlastně koronakrize dopadá na soutěže vín?
Je to opravdu velmi složité. Vinařský svět trpí nejen poklesem odbytu a uzavřenými restauracemi, ale právě i nedostatkem marketingových příležitostí kvůli tomu, že se ruší jedna akce za druhou. Mnoho soutěží a hodnocení nově uváděných ročníků vín na trh muselo být posunuto, zrušeno či omezeno. Konkrétně u nás v Brně loni proběhla největší a nejprestižnější mezinárodní soutěž vín na světě Concours Mondial de Bruxelles. Termín byl dvakrát změněn, mnoho špičkových degustátorů nemohlo přiletět, podmínky byly opravdu náročné a byl skoro zázrak, že se tuto soutěž a pro česká a moravská vinařství i velmi prestižní událost a marketingovou příležitost vůbec podařilo těsně před podzimním lockdownem uspořádat.
Finále Salonu vín jsme na sklonku roku hodnotili také jinak než obvykle, za zcela mimořádných bezpečnostních opatření. A tak bych mohl pokračovat… Některá hodnocení lze dělat i tak, že se zašlou vzorky, takto třeba loni probíhalo hodnocení investičních vín z Bordeaux před kampaní En Primeur, ale je to nepříliš šťastné řešení. Mě osobně například na konci února čeká hodnocení nových vín Amarone a Valpolicella, která mi budou zaslána do Prahy. Ale je to opravdu složité ze všech stran a chybí i možnost sdílení názorů s kolegy z celého světa.
O jaká mezinárodní hodnocení jste kvůli pandemii jako degustátor přišel?
V „normálním roce“ obvykle strávím téměř pět měsíců v zahraničí. Loni jsem se v polovině února vrátil z Itálie a dvě hodiny po mém příletu se uzavřely hranice. Od té doby jsem byl jeden den v Rakousku předtáčet materiál pro vinařskou konferenci, to je vše. Kdyby byl normální rok, měl bych v tuto chvíli za sebou soutěž vín v Chablis, hodnocení Barola, Barbaresca a Roera v Piemonte, tento víkend bych trávil ve Veroně na Anteprima Amarone, po návratu bych se chystal do San Francisca na hodnocení italských vín v rámci komise top světových degustátorů „World’s Best Palates“ a v polovině února bych odlétal na deset dnů do Toskánska na hodnocení nového ročníku nejprestižnějších toskánských vín.
A podobně bych mohl pokračovat až do června. Můj diář je však nyní z hlediska mezinárodních akcí prázdný, první světové plánované degustace mám napsané s velkými otazníky na konec dubna, ale když sleduji současný vývoj koronavirové situace u nás i v zahraničí, začínám být velmi skeptický.
Dnes hodnotíte kromě tuzemských i řadu mezinárodních soutěží – jaká z nich na vás udělala dosud největší dojem?
Budeme-li se bavit o opravdu velkých světových soutěžích, už dlouho se účastním právě oné zmíněné soutěže Concours Mondial de Bruxelles, která je absolutní světovou špičkou a jednou z největších soutěží světa. Mezi vzorky najdete vína skutečně ze všech představitelných světových vinařských regionů. V rámci menších soutěží jsem si splnil několik degustátorských snů a výzev. Jako milovník odrůdy Pinot Noir jsem se vždy velmi rád účastnil soutěže Pinot Noir du Monde ve Švýcarsku. Před dvěma lety jsem poprvé zasedl ve skvělé a velmi zajímavým způsobem organizované soutěži Concours de Vins de Chablis, kde se mi už dvakrát po sobě povedl doslova husarský kousek, když jsem se jako degustátor dostal i do finálové Super Jury v kategorii Chablis Grand Cru.
Jinými slovy, český degustátor jako historicky první „nefrancouz“ rozhodoval společně se třemi dalšími odborníky o osudu jedněch z absolutně nejlepších a nejslavnějších vín světa a nominovali ho tam sami Francouzi. Tak na to jsem moc hrdý, ale i na to, že jsem se mohl loni v New Yorku zúčastnit hodnocení nejslavnějších piemontských vín denominací Barolo a Barbaresco a byl jsem zařazen mezi top světové degustátory v rámci komise „World’s Best Palates“.
Co vás na hodnoceních nejvíc baví a co je naopak nejnáročnější?
Bude to znít možná divně, ale určitě mě nejvíc baví odpolední a večerní doprovodný program, který vám umožní poznat danou zemi, její vína, vinaře, kulturu a gastronomii. Zvláště, pokud jde skutečně o velké mezinárodní soutěže a ne o hodnocení nových ročníků v konkrétních oblastech či apelacích, tam je to něco jiného. Ona totiž klasická soutěž vína je poněkud nudná záležitost. Sedíte u stolu, do sklenek vám ve stanoveném tempu nalévají jeden anonymní vzorek za druhým a vy vyplňujete degustační tabulky.
A na některých soutěžích se v rámci maximální objektivity vůbec nedozvíte, co vlastně hodnotíte. A nemyslím tím konkrétní víno a vinaře, ale nevíte ani oblast či zemi původu. Nejnáročnější je se v tom celém neztratit a udržet maximální pozornost a objektivitu v hodnocení. Obzvlášť, když zrovna hodnotíme sérii průměrných až nudných vín, je náročné neupadnout do letargie a být připraven na to, že v sérii deseti podprůměrných vín může přijít jedno velmi dobré či skvělé víno.
Je ještě nějaká soutěž, které jste se neúčastnil a opravdu byste se jí účastnit chtěl?
Mám velké štěstí v tom, že s mnoha těmi nejzajímavějšími mám už zkušenost. Pokud jde o tematická hodnocení, nikdy neodmítnu pozvání do Burgundska, Champagne, Toskánska či Piemonte… Ale vlastně ano, jedné soutěže či spíše velmi specifického hodnocení bych se zúčastnit opravdu chtěl. Jde o hodnocení Tastevinage, tedy selekce špičkových burgundských
vín, kterou každý rok pořádá historické bratrstvo La Confrérie des Chevaliers du Tastevin. Je trochu zahalena tajemstvím, ale věřím, že to časem klapne, až bude svět zase normální…
Michal Šetka
Šéfredaktor a spoluzakladatel časopisu WINE & Degustation, publicista, degustátor a fotograf. Dlouhodobě se specializuje na vína tradičních evropských oblastí. Absolvoval mnoho vzdělávacích programů v oboru víno v klasických evropských vinařských zemích. Mimo jiné je i držitelem WSET Advanced. Každoročně se jako degustátor a člen porot zúčastňuje nejprestižnějších světových i tuzemských vinařských soutěží. Zabývá se problematikou investic do velkých francouzských a italských vín, je autorem projektu a vede tým degustátorů, který každoročně připravuje publikaci „Nejlepší vína České republiky“. Spolupracoval na několika knižních publikacích na téma snoubení vín a gastronomie, jeho články a fotografie byly v posledních dvaceti letech publikovány v mnoha odborných i lifestylových časopisech. Je prezidentem mezinárodního veletrhu vína Wine Prague, lektorem kurzů WSET a také garantem projektu TOP Vinařský cíl. Na jaře roku 2018 získal ve Veroně prestižní titul Valpolicella Wine Specialist a v loňském roce byl zařazen do komise „World’s Best Palates“.
