Danu Regevovou překvapilo v Německu například to, že všichni její přátelé na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu používají místo skutečných jmen pseudonymy. Tedy, pokud tato sociální média vůbec navštěvují. Řada jejích přátel se každopádně ve virtuálním prostoru objevuje doslova inkognito.
To má několik důvodů. Třeba Isa Belle, 34letá učitelka němčiny z Kolína nad Rýnem, celé jméno nepoužívá proto, že nechce, aby ji na sociálních platformách sledovali studenti nebo budoucí zaměstnavatelé. Nepřeje si, aby takoví lidé nahlíželi do jejího soukromého života.
Alergie na reklamu
V Izraeli je podle Regevové přístup k ochraně osobních údajů o poznání benevolentnější a místní si s tím hlavu příliš nelámou. „Kdokoli o vás chce něco zjistit, ten to tak či tak najde,“ zmiňuje reportérka jednu z typických odpovědí Izraelců. A dá se říct, že takto uvažuje i řada Čechů.
Někteří lidé v Izraeli dokonce dávají společnostem dobrovolně snazší přístup k údajům s tím, že když už je má bombardovat reklama, ať je to aspoň taková, která je zajímá. Reklama na internetu je přitom dalším z důvodů, proč jsou Němci na sociální sítě alergičtí. „Proč bychom měli společnostem dobrovolně usnadnit přístup k našim peněženkám?“, ptají se podle Regevové.
Raději se schovat
Philipp Hermann, 32letý IT manažer z Berlína, zase Regevové s hrdostí hlásí, že profil na Facebooku ani Instagramu nemá vůbec. A není to jen kvůli zmiňované online reklamě, na kterou je vzhledem k tomu, že se pohybuje v IT průmyslu, extrémně citlivý, protože podle něj podporuje nebezpečné impulsivní nakupování. Pro něj a pro mnoho dalších, kteří vzhledem k IT profesi do problematiky vidí více než většina populace, jde zejména o to, aby si co nejvíce soukromých informací nechali pro sebe.
„Každému, kdo se mě zeptá, proč se schovávám, odpovídám otázkou: A proč ne? Zejména s ohledem na to, co některé vlády a společnosti dělají s našimi údaji,“ vysvětluje.
A když už je řeč o „big data firmách“, tak třeba Apple v současné době čelí tvrdé kritice evropských aktivistů v oblasti ochrany soukromí, kteří tvrdí, že společnost používá software sledující chování uživatelů iPhone. Někdo by obavy z takového jednání považoval za paranoiu, někdo za prozíravost. Němci evidentně volí druhou možnost, Izraelci první. A jak jsou na tom v tomto ohledu Češi?
Sociálním médiím Češi nevěří
Podle celoevropského průzkumu, který v roce 2018 realizovala společnost Arlington Research, věří sociálním sítím, co se týče bezpečnosti dat uživatelů, méně než 30 % oslovených Čechů. Naproti tomu až 60 % Čechů neví, kde všude se jejich data na internetu vyskytují a kdo všechno k nim má přístup.
A 29 % oslovených českých rodičů nemá ponětí, co a kde na internetu sdílejí jejich ratolesti. Zajímavé ale je, že až 92 % českých uživatelů se zajímá o to, zda jsou jejich data na internetu používána nezákonně. Jenže to se tahle většina většinou nedoví. Jak je vidět, snaha o ochranu osobních dat by i v Česku byla, teď si to chce, co se týče sociálních médií, ještě vzít příklad z Německé uměřenosti.
