🇬🇧 You can read this article also in English: The World Through Veronika Souralová’s Lens. She’s Opening an Immersive Gallery Soon at Lihovar in Prague
Její cesta k fotografii a kultuře nebyla přímočará. Vystudovala stavební fakultu, založila rodinu a dlouho se věnovala především dětem, psaní a fotografování přírody. Dnes říká, že právě fotografie jí postupně dala vlastní svět – prostor, ve kterém mohla spojit všechno, co ji od dětství fascinovalo: přírodu, obraz, vyprávění příběhů i práci s lidmi.
„Můj vztah k přírodě začal už v dětství. Tatínek byl zoolog a často býval pryč. V těch vzácných chvílích, kdy byl doma, mi četl hlavně dvě knihy – Ferdu Mravence a Knihu džunglí, které dodnes znám skoro nazpaměť. Strašně jsem záviděla Mauglímu, že může žít se zvířaty, zatímco já bydlela v paneláku.“
Láska ke zvířatům a přírodě jí zůstala. Už jako dítě si vytvořila vlastní knížku Zvířátka v Zoo – napsala texty, namalovala obrázky a na konci dokonce uvedla svého oblíbeného vydavatele: Albatros. „Dnes si vlastně plním své dětské sny.“ Později začala psát knihy pro děti, ve kterých své malé hrdiny zmenšovala na velikost hmyzu. Společně s šestinohými hrdiny pak prožívali dobrodružství ve světě, který byl současně pohádkový i skutečný. „První knížka se jmenovala Jeden den v mraveništi. Pak následovaly další – o včelách, motýlech… Většinu jsem napsala na naší chalupě, na louce, obyčejnou propiskou na papír. Někdy jsem měla pocit, že příběh přichází sám a já ho jen zapisuji.“
Fascinace světem hmyzu přetrvala i v její fotografické práci. „Možná mě sociální hmyz přitahuje proto, že tam není tolik ega. Každý má svou roli, pracuje pro celek a všechno má určitý řád. Je ohromné sledovat, jak dokonale tyto malé hmyzí státy fungují. Na rozdíl od našich, lidských.“
Z fotografky manažerkou
Zásadní změna přišla ve chvíli, kdy se Veronika setkala s Danielou Mrázkovou, zakladatelkou soutěže Czech Press Photo. Rozhodla se projekt převzít. „Do té doby jsem hlavně psala, fotografovala a vymýšlela pohádky. Najednou jsem měla odpovědnost za celý projekt, lidi, partnery, finance i budoucnost soutěže. Z fotografky a autorky se ze dne na den stala manažerka. Začátky nebyly jednoduché. Spoustu věcí jsem neuměla a musela jsem se je naučit. Bylo období, kdy jsem pracovala prakticky pořád a někdy si říkala, jestli jsem si toho na sebe nevzala příliš. Ale právě tehdy jsem si začala budovat vlastní profesní svět.“
K Czech Press Photo přibyla soutěž Czech Nature Photo, která propojuje fotografii s tématem ochrany přírody, vzniklo Czech Photo Centre v Nových Butovicích, Fragment Gallery v Karlíně a rozsáhlý fotografický archiv. „Najednou jsem si uvědomila, že už nejde jen o jednotlivé výstavy nebo soutěže. Začal vznikat celý ekosystém kolem fotografie s názvem Czech Photo.“
Důležitou součástí jejího života přitom stále zůstává rodina. „S Marcelem se známe od mých osmnácti let, seznámili jsme se na vysoké škole. Brzy jsme měli děti. Můj muž celý aktivní život pracuje v developmentu, firma Trigema je pro něj na prvním místě. Já dlouho byla základem rodiny a vychovávala děti. Dnes o tom píšu knihu s příznačným názvem: Můj život s developerem s podtitulem: Jak žít vedle silného muže a neztratit sama sebe.„
Její příběh přitom není o vzpouře ani o útěku z něčího stínu. Je o hledání vlastního prostoru, o podpoře, partnerství a o tom, že dva úspěšní lidé mohou stát vedle sebe, aniž by jeden musel zmenšovat toho druhého. Přestože se jejich profesní světy dlouho vyvíjely odděleně, v posledních letech se stále více propojují prostřednictvím architektury a umění. Nejvýrazněji právě v pražském Lihovaru.
Fotografie, do které lze vstoupit
V areálu Lihovar na Smíchově nyní Veronika připravuje nový projekt Czech Photo – imerzivní galerii. Nechce vytvořit pouze další klasickou galerii s fotografiemi v rámech na stěně. První projekt návštěvníky zavede do afrického deštného pralesa. Inspiraci přináší z vlastní fotografické cesty do Kamerunu mezi pygmejský kmen Baka.
„Chci na okamžik vtáhnout návštěvníky do příběhu, kde se kouř ohně setkává s paprsky slunce pronikajícími zeleným šerem, ve kterém tančí bůh Jengi a kde čas plyne jinak než na displejích mobilních telefonů. Takové fotografie kladou zásadní otázku: Co jsme ztratili na cestě k moderní civilizaci – a co z toho ještě můžeme znovu objevit?“
Cestování je její životní vášní. Jedna z posledních výprav vedla opět do Afriky, kde se společně s dalšími umělci účastnila Umělecké expedice Kongo. Devět umělců vyrazilo společně do džungle a savan. „Dělali jsme dlouhé pochody, společně jsme mapovali pytláctví a ochranu ohrožených druhů zvířat. Každý umělec pak po svém ztvárnil vnímání pralesa a života v něm, zranitelnost přírody a složité hledání rovnováhy mezi člověkem a divočinou. Obrazy a fotografie, která z této cesty vznikly, teď dostávají další život. V září se na Artslimit uskuteční aukce, jejíž výtěžek pomůže podpořit ochranu přírody.“
Co může fotografie změnit?
Otázka „Co vlastně můžu prostřednictvím fotografie změnit?“ se v její práci vrací stále častěji. Odpověď hledá znovu tam, kde její příběh začal – v přírodě. „Neumím zastavit klimatické změny ani odstranit odpad z oceánů. Ale můžu fotografovat přírodu, vyprávět o ní, dělat z hmyzu a zvířat hrdiny a ukazovat jejich svět dětem i dospělým. Pokud fotografie dokáže někoho přimět, aby se na okolní svět podíval jinak, jsem spokojená. Když díky fotografii někdo začne mít přírodu raději, začne ji víc vnímat a bude k ní mít větší úctu, pak má moje práce smysl. Ochranu přírody považuji za svoje životní poslání.“
Tady se propojují všechny její světy – dětské knihy, makrofotografie, Czech Press Photo, Czech Nature Photo, galerie i cesty do pralesů.
Fotografie jí dala vlastní svět. Dnes ho otevírá i ostatním.
Mnohostranné fotografce Veronice Souralové se podrobněji věnujeme v našem anglickojazyčném MagicMag, který vyjde v říjnu letošního roku.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Susanne Zellmer: Žádná „paní od …“
