Ve větších městech je konkurence samozřejmě ještě o hodně ostřejší, což vede k tomu, čemu ekonomové říkají “tlak na cenu“; výsledkem je, že vzájemný boj stlačil ceny pod hladinu, na níž se pohybují supermarkety v sousedních zemích. Proto v pohraničí zaslechnete v supermarketech holandštinu či vlámštinu, francouzštinu či dánštinu, nebo i češtinu – podle toho, u které hranice zrovna jste: sousedi si jezdí do Německa nakupovat levněji.
Obrat–počet prodejen–nebo obliba?
Supermarkety si tam vedou dobře i makroekonomicky, když největší řetezce počítají tržby v desítkách miliard eur a celkem obstarávají deset procent veškerého maloobchodního obratu v zemi. Jak však z takové nabídky vybrat? Nemůžeme zde poradit každému vkusu zvlášť, ale zato můžeme sledovat, jak si mezi německými samoobsluhami vybírají tamní zákazníci.
Podle běžného ekonomického kritéria, objemu tržeb, je nejúspěšnější diskontní řetězec Aldi. Loni činil obrat jeho 4500 obchodů (plus asi 5000 dalších obchodů v zahraničí) přes 91 miliard eur. Firmu ve skutečnosti tvoří od roku 1960 dva nezávisle spravované subjekty, Aldi Nord a Aldi Süd, ale to nám může být celkem fuk. Důležité je, že vždy dostanete, co potřebujete – i leccos, co nikdy potřebovat nebudete – a dostanete to levně.
Podle jiného měřítka, počtu otevřených obchodů, vede žebříček německých supermarketů jiný řetězec, Edeka, který jich má na šest tisícovek. Firma s ústředím v Hamburku považuje za svoji největší přednost pružnost. Pod značkou Edeka najdete velké hypermarkety, jež prodávají kromě potravin mnoho dalšího sortimentu, i malé lokální obchůdky se zbožím povýtce potravinářským.
Podle kritéria spotřebitelské obliby však nepatří první místo ani Edece, ani Aldi. Podle autority v branži Nilse-Gerrita Wunsche (k měření obliby sleduje, ve kterých obchodech respondenti jeho průzkumů v měřeném období nakupovali) má největší zákaznickou obec supermarket Rewe. Loni firma do svých obchodů, vedených pod značkami Rewe a Rewe City, přilákala 47 procent spotřebitelů, zatímco nejvážnější konkurent Edeka pouze 42 procent. Vtip je v tom, že Rewe, dnes již mezinárodní firma se sídlem v Kolíně nad Rýnem, má v Německu pouze tři tisícovky obchodů – tedy ve srovnání s Edekou polovic.
Staří známí
Mezi dalšími samoobsluhami figurují firmy dobře známé i českému publiku, Kaufland (provozuje asi 600 obchodů) a Globus. Posledně jmenovaný řetězec se nejvíce blíží hypermarketům amerického střihu, když uvnitř obchodů najdete restaurace, benzinku i autoservis.
Ve výčtu nesmějí chybět ani řetězce regionální. Takový je Hit, na nějž narazíte nejčastěji v Porýní, stejně jako na jihu Německa uvidíte obchody švýcarského Tegutu a na severu dánského diskontního řetězce Netto.
Diskontní supermarkety tvoří zvláštní kapitolu výletu po německých samoobsluhách. O Aldi už byla řeč; jeho konkurenty většinou ovládají zmiňované těžké váhy z kategorie velkých. Netto Marken-Discount vlastní Rewe, zatímco i v Česku známý Penny Market patří Edece. Také další starý známý, Lidl má stejného vlastníka jako Kaufland.
A nakonec je třeba zmínit i řetězce, jež vsadily na prodej organických potravin. Největšími z nich jsou Denn’s Biomarkt se 300 obchody a Alnatura s více než stovkou. U nich je však samozřejmě třeba počítat s tím, že předpokládaná vysoká kvalita potravin nebude zadarmo.
Ať už zvolíte americký styl všeho pod jednou střechou, budete následovat většinu německých nakupujících na cestě do Rewe nebo půjdete po přírodně čistých potravinách, nevydávejte se na takovou cestu v neděli. Až na výjimky bude ze zákona zavřeno.
