Nejdříve se ze Saského Švýcarska se nepozorovaně stává České Švýcarsko. Několik minut po opuštění drážďanského hlavního nádraží se po levé straně nachází Labe. Přispěchá číšník. Podává studené plzeňské, řízek s brambory a okurkový salát. Hosté sedí na červených křeslech u bílých stolů.
Po necelé půlhodině jízdy vlakem se blíží české hranice. Bad Schandau, klenot Labských pískovců, je posledním městem na německé straně Labe. Odtud do České republiky vyplouvají turistické lodě, ale nyní má Labe příliš málo vody. Nejlepší je tedy jet „nostalgickým vlakem“.
Mělník je perlou Polabí
Hodina v jídelním voze uteče jako voda. Pak je čas vystoupit a přestoupit na vlak. Ideální cíl cesty pro první den: Mělník. Vinařské město, malebně položené nad soutokem Labe a Vltavy, registruje téměř 90 vinařů na 20 000 obyvatel.
V tento letní den je 38,5 stupně. Průvodkyni Šárce Kalfarové to nevadí. Nadšeně kráčí vpřed, prochází svou středočeskou vlastí a vypráví o svaté Ludmile, která si vzala za manžela prvního knížete Českého království a stala se křesťankou. “Takhle přišlo křesťanství – a víno.”
Když už jsme u vína, je uloženo mimo jiné na zámku Mělník. Historický vinný sklep stojí za vidění stejně jako celé interiéry renesančního zámku, který je v soukromém vlastnictví.
Návštěva hradního pána
Hradní pán Jiří Jan Lobkowicz o majetku nezávazně povídá: “Tři hrady v Čechách, dva ve Francii.” Jeho zdejší impérium o rozloze 4000 metrů čtverečních navštíví ročně 80 000 turistů, včetně 25 000 ochutnávek vína. “Prodej vína se zvýšil, kvalita se zlepšila,” říká Lobkowicz. Místní vína skutečně překvapí svou plností.
Kdysi gotické domy v kouzelném centru Mělníka byly dále upraveny v renesančním, barokním a částečně secesním stylu. V Pražské bráně, zachovalé městské bráně s věží a čajovnou, najdete klid po dlouhém dni cestování.
Do ráje minerální vody
Ráno opět na koleje, další zastávkou jsou Poděbrady. Z nádraží vyrazíte do lázeňského parku. Tiché šplouchání fontán, kvetoucí keře. Cesta k Labi vede kolem stromů ve tvaru koule a trojúhelníku.
Na břehu se hrdě tyčí poděbradský zámek. Na jeho vnitřním nádvoří narazil v roce 1905 věštec na možný pramen. Z vrtu v hloubce téměř 100 metrů se totiž podařilo získat minerální pramen. Od té doby se v nejmladších lázních v České republice léčí především pacienti s kardiovaskulární onemocněními. Nejvyhledávanější jsou uhličité pramenité koupele. Z několika pramenů v lázeňském parku si můžete načerpat vlastní minerální vodu.
Jízda na kole do perníkové chaloupky
Dalším cílem jsou Pardubice. Tam přesedáme z vlaku na kolo. V každém větším městě v České republice je půjčovna kol Českých drah. Cesty jsou rovné, výhledy na louky, listnaté lesy, malé kanály a zdánlivě nekonečná pole slunečnic jsou okouzlující. Pokud máte rádi pohádkovou atmosféru, vydejte se na kole k Perníkové chaloupce, která se nachází v lese nedaleko hradu Kunětická hora v Rábech. V muzeu, loveckém zámečku z roku 1882, se nachází proslulé pečivo velikosti od srdíček až po betlémy.
Na cestě až k prameni Labe
Nyní vás už čeká pramen Labe na konci trasy dlouhé 1094 kilometrů. Z Pardubic jede vlak přes Starou Paku a Kunčice do Vrchlabí (Hohenelbe). Po dvou přestupech, po krátké jízdě taxíkem do Špindlerova Mlýna, můžete opět spatřit Labe. Nyní je čas na pěší turistiku. V Krkonošském národním parku je mimořádně čistý vzduch. Rozsáhlé stezky, louky a lesní cesty lemují členité horské hřebeny.
Cestou míjíte typickou regionální Martinovu boudu, horskou chatu. Zdejší malá ubytovací zařízení jsou malebná, roztroušená v horách a přívětivá k návštěvníkům.
Cesta se klikatí směrem k prameni. A konečně: Labská louka v nadmořské výšce 1602 metrů. Na zemi vidíte nenápadný kamenný prsten. Symbolicky označuje pramen Labe. Skutečný pramen leží o 150 metrů výše v rašeliništi a není přístupný. Když se ale celé dny kocháte krajinou podél Labe, postačí vám tento kamenný prsten.
Zveřejněno se svolením německých novin Weser-Kurier .
