Anna Grosmanová jako Foodpioneer

Dívka z velkého města s duší venkovanky, která klestí cestu světem gastronomie a produkce potravin lidem, kteří na to v dnešní desinformační době nemají čas, tvrdí o sobě Anna Grosmanová. Její blog Foodpioneer je kukátkem do výroben a na pole, kde vznikají naše potraviny a také blogem, který byl letos oceněn v soutěži Food blog roku.

O čem je tvůj blog Foodpioneer?
Jde o snahu propojit dva světy, mezi kterými je dost velká propast. Je to svět zemědělců, nebo ještě lépe prvoproducentů, a svět spotřebitelů, kteří jsou od sebe značně odtrženi. Mou snahou je narovnávat desinformace mezi těmito dvěma tábory. Z mé strany jde o čiré prozkoumávání světa potravin, je to takový můj osobní průzkumnický počin – pionýrské rozklíčovávání oné divoké, surové, primární vrstvy, kterou zemědělství ve skutečnosti je.

Jak, kdy a proč jsi začala psát o světě gastronomie?Blogování začalo asi před deseti lety, kdy jsem psala pro idnes gastronomicky laděný blog na motivy filmu Julie & Julia, přičemž já se zaměřila na kultovní kuchařky Sandtnerky od české učitelky, autorky kuchařských příruček a propagátorky zdravé výživy Marie Janků-Sandtnerové. Psala jsem v tomto duchu asi pět let a přitom jsem se učila vařit. Vlastně to celé nakonec skvěle zapadlo. Vzhledem k tomu, že babička i děda byli sedláci, měla jsem k zemědělství vždy blízko. Sice jsem bydlela ve městě, ale traktor mě vždy přitahoval, takže jsem se nakonec rozhodla jít na Vysokou školu zemědělskou, na obor kvalita potravin.

A k tomu jsi se vyskytovala také v různých iniciativách a projektech, je to tak?
Ano, mám za sebou i dost aktivistických let, kdy jsem například pod hlavičkou hnutí Slow Food pořádala různé happeningy a osvětové akce. To všechno probíhalo při škole, takže když jsem v 25 letech odporomovala, potřebovala jsem si to asi nějak vykompenzovat klidem a na čtyři roky jsem se uchýlila do klidného ústraní. Pochopila jsem, že ve skutečnosti vůbec netoužím po gastroslávě. Nechtěla jsem být gastrocelebrita, tak jsem se tak trochu schovala a začala pracovat pro projekt Taste of Prague. Kromě toho jsem si celou dobu myslela, že má pracovní cesta povede podnikatelským směrem, mám za sebou několik podnikatelských projektů, ale nakonec jsem pochopila, že mým prvotním zájmem není vydělávat, ale spíše posouvat společenské návyky. Bylo to takové osobní prozření. Navíc umocněné tím, že jsem si pořídila miminko. Přišel mentální předěl.

A kromě dítka sis pořídila také blog Foodpioneer!
Fooopioneer byl ve mně vždycky. To, že jsem se rozhoupala pro osobní blog bylo vlastně jen jeho zhmotnění. Vznikl až letos na jaře a byla to ve skutečnosti vygradovaná potřeba napojit se na dobu. Vnímala jsem totiž, že přicházející korona vytváří obrovské obavy i v zemědělství. Například ve smyslu, že odjedou námezní pracovníci. Blog byla vlastně taková reakce na to, co se kolem nás děje. Například i vznikající panika nad prázdnými regály bez jídla. Pamatuji si to úplně přesně, byl pátek 13. března, já se sbalila a musela se jet podívat na pole, kdo tam vlastně pracuje. A tím to celé začalo…

Takže tvůj blog jsou vlastně takové osobní reportáže ze zemědělství?
Snažím se demýtizovat zažité předsudky vůči zemědělcům a zemědělství jako takovému. Psala jsem o řepce, o nájemní síle, ale i o potřebě vrátit se k primárním potřebám, k přírodě, která i v době krizí drží alespoň nějaký ten řád. Chtěla jsem být reportérem toho, co se v zemědělství děje.

Co pro tebe znamená ocenění Food blog roku v kategorii Objev?
Soutěž Food blog roku vnímám jako takového českého Oskara v gastronomii a to zejména kvůli té komunitě kolem, kvůli lidem, kteří o cenách rozhodují. Člověku se tím potvrdí, že to, co dělá, dělá dobře. Ale ve skutečnosti mi ještě větší radost, než první místo za Objev, udělalo druhé místo za kategorii Přínos. Zejména v situaci, kdy se na první příčce umístila skvělá Karolína Fourová, která je na blogerské scéně více než čtyři roky.

Změnilo se tím pro tebe něco?
Přirozeně! K mému potěšení se nyní děje to, co jsem si nejvíc přála. Dostávám profesionální pracovní nabídky, nikoli reklamní. Chodím reportovat o něčem, co mě baví a přitom mi vydělává peníze. Nyní například dokončuji evropský grantový projekt EWA – Empowering Women in Agrifood – za účelem podpory žen v zemědělském sektoru. Patří tam deset žen z Česka a já dostala za úkol připravit jejich medailonky a dokonce jsem se stala jedné z nich mentorkou.

A co chystáš dál?
Stále chci pokračovat v demýtizace zažitých předsudků ve vztahu k zemědělství, chci jej estetickou formou prezentovat a přinášet lidem z této „scény“ příběhy. Také si sama prohlubovat přehled v oboru a přinášet díky tomu zajímavé kontexty. A kdybych měla být konkrétní, tak například zítra jedu sbírat a moštovat jablka a vyrábět cider nebo se chystám pro jeden americký magazín jet fotit přeštická prasata. Je to velmi rozmanité a těším mě to i z toho důvodu, že to sice dělám pro někoho, ale ten mi to zaplatí a já to zároveň mohu umístit na svůj blog.


Co si myslíš o tuzemské gastronomické scéně v porovnání se zahraničím?
Jsme samozřejmě o něco pozadu, deset let minimálně, ale přesto jsme toho zvládli v obrovské rychlosti mhoho dohnat. Například farmářské trhy, michelinské restaurace. A teď? Teď to bude zajímavé, čeká nás možná úplně něco nového. Osobně si myslím, že se to na jaře rozhodně nevrátí do starých kolejí, ale přitom se na to paradoxně moc těším. Čeká nás asi něco zcela nového. Sundají se karty ze stolu a rozdají se znova. Ale těžko říct, kdy se tak skutečně stane, u Velké hospodářské krize v Americe také nikdo netušil, kdy skončí…

Více ZDE



Mohlo by vás zajímat

Přečtěte si

Sommelier Jiří Markuzzi: Německý riesling i moravský ryzlink může být skvělý. V Německu však vítězí tradice

Občas má někdo to štěstí, že se narodí se jménem, které předurčí jeho budoucnost. Třeba tak jako majitel vinného obchodu Vino Markuzzi. Jiří Markuzzi se narodil v Česku, ale jeho předkové pocházeli, jak jeho příjmení napovídá, z Itálie. K vínu přivedl Jiřího jeho otec, který za ním (za vínem a s Jiřím) často jezdil na Moravu. Vzhledem k tomu, že se Jiří už na hotelové škole stal sommelierem, od mládí prozkoumá vinný potenciál různých států. S oblibou mluví nejen o Itálii, ale i o Německu. A právě o německých vínech v porovnání s moravskými (a nejen o tom) jsme se s Jiřím bavili.

Nejčtenější v kategorii Gourmet

Aktuálně na českém webu

Přitažlivost západočeského lázeňského trojúhelníku roste

    ·      20.09.2022
Lázeňské kolonády provoněné oplatkami, historické budovy s léčivými prameny, ale i rozmanité přírodní skvosty a kulturní akce. Taková je atmosféra lázeňských měst, fenoménu, kterému se dostává stále větší pozornosti. Může za to i loňský zápis západočeského lázeňského trojúhelníku

Aktuálně na německém webu

Fabularium

    ·      09.09.2022
Wo tschechische Kinder in Berlin ihre Muttersprache wiederbeleben

Wie Hippies zu Bürgern werden

    ·      07.09.2022
Jan Bílý, ein renommierter tschechischer (aber eigentlich tschechisch-deutscher) Gesellschaftskommentator und Experte für Systemaufstellungen, über seine Jahre in einem Land, das (manchmal) vom Richtigen ziemlich besessen ist.