Dnešní Berlín. Foto: Shutterstock
Na poloostrově Schildhorn na řece Havole v berlínském Grünewaldu najdete těžko přehlédnutelný památník vytesaný z pískovce. Stojí tu od roku 1845 a byl vystavěn na příkaz tehdejšího pruského krále Fridricha Viléma IV. Poloostrov, zdejší jezera, pláže a okolní lesy jsou od devatenáctého století velmi oblíbeným výletním místem Berlíňanů a tento památník se stal zdejším symbolem.
Je připomínkou přijetí křesťanství posledním slovanským knížetem Jackem z Kopníku. Ten poté, co se Albrechtovi I. Medvědovi podařilo v roce 1157 dobýt Branibor, slovanskou metropoli a hlavní slovanskou pevnost oblasti, podle pověsti prchal těmito místy. Jeho kůň však začal v řece tonout a Jacek z Kopníku (Köpenicku) přísahal, že pokud ho Bůh zachrání, nechá se pokřtít. Když se skutečně dostal živý na břeh, pověsil na zdejší dub svůj štít a přijal křesťanství.
Mohutný památník s křížem na své špici, za druhé světové války zničený a obnovený znovu v padesátých letech obnovený, je jednou z mála připomínek takřka vymazané slovanské historie vzniku Berlína a mnohasetletého slovanského osídlení Německa, které zahrnovalo od 7. století obrovské území od Labe až na sever k moři.
Památník na poloostrově Schildhorn na olejomalbě Eduarda Gaertnera, 1848. Foto: Wikipedia, Suse
Slovanští měšťané Berlína a Köllnu
Velká část dnešního Berlína má své kořeny právě ve slovanských pevnostech, městech a osadách ze sedmého až dvanáctého století. Původně slovanskou osadou, či říčním hradištěm bylo samotné centrum Berlína. Jeho název je ostatně slovanského původu a nemá nic společného s medvědem, jak naznačuje dnešní znak Berlína, ale je vytvořen ze slovanského „brl“, označujícím vlhké místo. Slovanský základ má i Kölln (Kolín), významnější z původního dvojměstí Berlín-Kölln, vycházející ze slovanského „kolia“, tedy město na kůlech. Přestože dvojměstí, založené na brodu přes řeku, je výsledkem německé kolonizace, historici připouštějí, že i část prvních měšťanů tvořili Slované, byť podléhající velmi rychlé asimilaci.
„Berlínská“ matka svatého Václava
Zatímco u středu Berlína nemáme zatím žádné průkazné archeologické nálezy slovanského osídlení, na několika dalších místech o slovanských základech tamních měst, která později splynula s Berlínem, není pochyb.
Důležité slovanské hradiště, později pevnost a hrad byly ve Špandavě na západě Berlína, na soutoku řek Havela a Spréva. Na místě zvaném dnes Alt-Spandau se podařilo nalézt mimo jiné základy dřevěného kostela z konce desátého století. Tedy z doby, kdy po velkém povstání polabských Slovanů v roku 983 bylo po mohutném povstání celé území od Labe na sever po téměř dalších skoro půl druhého století opět plně pod slovanskou kontrolou.
Ze zdejšího slovanského kmene Stodoranů (či Havelanů), který měl jedno ze svých center právě ve Špandavě, pocházela i jedna z klíčových postav českých dějin – kněžna Drahomíra, matka českého národního světa svatého Václava.
Při soutoku řek Dahme a Sprévy tentokrát na východě dnešního Berlína stálo podle archeologických vykopávek už v devátém století další slovanské město ve čtvrti dnes nazývané Köpenick. Toto jméno má také slovanský základ „kopa“, neboli pahorek. Město bylo sídlem již zmíněného slovanského knížete Jacka z Kopníku. Jeho centrum leželo na ostrově na řece Dahme, kde je dnes Köpenický zámek. Köpenick včetně slovanského hradu na místě dnešního zámku byl dobytý až v roce 1200, kdy byl přičleněn k nově vzniklému Braniborsku.
Za Slovany dnes už jen do Lužice
Braniborsko, spolková země obkružující Berlín vděčí za svůj název také Slovanům a jejich metropoli a největší pevnosti Branibor, která se nacházela ve městě Brandenburg an der Havel na západ od Berlína. Dalším významným slovanským městem byla například i dnešní Postupim. Poslední zdejší slovanský kníže Přibyslav zemřel roku 1150 a Braniborsko jako celek se pak dostalo postupně do rukou Albrechta I. Medvěda.
Slované, přestože území na sever od Labe byli v následujících stoletích podrobeni mohutné německé kolonizaci a následné germanizaci, dokázali na některých místech asimilaci vzdorovat dlouhá staletí. Na Lüneburských vřesovištích v Dolním Sasku se mluvilo v některých vesnicích slovansky ještě v 18. století.
Dnes musíte ale za původním slovanským osídlením do Dolní a Horní Lužice na jihovýchod bývalého východního Německa. Především ve vesnicích kolem Budyšína dodnes přežívá asi 70titisícová slovanská menšina Lužických Srbů a jejich jazyk.
Česká vesnice v Berlíně
Dějiny však nekončí 11. stoletím a Slované nebyli v Německu jen asimilováni, ale také se do něj stěhovali. A to včetně Berlína. Především po Bílé hoře, kdy přišla do Čech rekatolizace, odcházejí mnozí čeští protestanti do Německa. A v Berlíně zakládají v dnešní čtvrti Neu Kölln českou vesnici Rixdorf.
Podle svědectví pamětníků se tu mluvilo česky až do roku 1914. Dnes je zde muzeum, které českou historii této části Berlína připomíná.
Autor je EU editorem Deníku.
