🇩🇪 Sie können diesen Artikel auch auf Deutsch lesen: Tschechisch ist die Seele, behauptet Expertin für Bohumil Hrabal, Monika Zgustová
V Knize o knihách, která bude v říjnu 2026 představena na letošním Frankfurtském knižním veletrhu, je i Bohumil Hrabal, jehož knihy se těší řadu let velkému ohlasu v Německu. Ve fotoreportáži Tomáše Železného přinášíme dojmy z naší návštěvy Hrabalovy chaty ve středočeském Kersku, kde se cítil jako doma, a kde napsal své nejznámější texty.
Díky Monice Zgustové rezonují Hrabalova díla i v hispánském jazykovém prostředí. S překladatelkou, spisovatelkou a odbornicí na Bohumila Hrabala hovořila vydavatelka Black Swan Media, Danuše Siering. Více v ukázce v následujícím rozhovoru.
Jste spisovatelkou i překladatelkou. Nakolik se tyto dvě činnosti vzájemně ovlivňují?
Začínala jsem jako překladatelka a byla jsem šťastná, že jsem mohla překládat tu nejlepší literaturu a že o ni byl ve Španělsku zájem. Překládané knihy jsem podporovala tím, že jsem o nich psala do novin, vedla rozhovory s autory pro literární přílohy a překládala jejich články do časopisů.
Co Vás přimělo k tomu, že jste se ve své knize V rajské zahradě hořkých plodů zabývala životem a dílem právě spisovatele Bohumila Hrabala?
Přeložila jsem asi deset románů Bohumila Hrabala do španělštiny a katalánštiny. Když Hrabal přijel do Španělska, tlumočila jsem pro něj na tiskových konferencích. Znala jsem téměř nazpaměť jeho knihy i samotného Bohumila Hrabala. V Praze jsem navštěvovala jeho odpolední setkání v legendární pivnici „U Zlatého tygra“ a v dalších hospodách. Zažila jsem ho také v akci, například když stálým hostům recitoval zpaměti dlouhé básně Jesenina nebo když u piva diskutoval s filozofy o filozofii, se spisovateli o literatuře a s malíři o umění.
Znala jsem ho posledních deset let jeho života, seznámila jsem se také s jeho ženou Eliškou před její smrtí, s jeho poslední velkou láskou, americkou studentkou April Gifford, zvanou Dubenka, a překládala jsem s jeho přítelkyní články do časopisů. A pak přišel okamžik, kdy jsem to chtěla zkusit sama. Napsala jsem Hrabalovu biografii V rajské zahradě hořkých plodů, která vyšla v sedmi evropských jazycích, a nakonec jsem začala psát romány, ale i eseje. Překládání mi pomohlo zdokonalit můj vlastní styl. Budoucím spisovatelům často říkám, že překládání je nejlepší škola psaní.
Hrabalova tvorba se stala součástí mojí identity. Česká část převažuje, protože rozhodující je dětství, které jsem strávila v Praze. Kromě toho je čeština mým mateřským jazykem, a ten jsem si zachovala. Žádný Čech nepozná, že nežiji v Praze. Uchování mateřského jazyka považuji za důležité a mělo by být samozřejmostí. Ve Spojených státech jsem potkala mnoho lidí – cizinců, kteří pod enormním tlakem angličtiny, která vyžaduje dokonalou znalost, zapomněli svůj mateřský jazyk. Já osobně jsem se snažila v novém prostředí asimilovat, a přitom si svoji osobnost zachovat. K asimilaci patří znalost nového jazyka a k zachování osobnosti patří pěstování mateřštiny.
Ztratit mateřský jazyk je jako ztratit duši…
Celý rozhovor vydavatelky Danuše Siering s Monikou Zgustovou, jejíž knihy v České republice vydává české nakladatelství Argo a nakladatelství Euromedia, si budete moci přečíst na podzim 2026 v naší výjimečné Knize o knihách.
Fotografie: Tomáš Železný a ČTK
