Jajoi Kusama a Toyen: Berlín i Praha v dubnu představí ženské ikony výtvarného světa

Německá muzea se po dlouhé pauze opět otevírají veřejnosti. A to jen několik týdnů před zahájením jedné z nejočekávanějších berlínských výstav letošního roku. Muzeum Gropius Bau v druhé půli dubna představí životní tvorbu japonské světově uznávané výtvarnice Jajoi Kusamaové. Výstavu podobného významu plánuje v dubnu otevřít i Praha. Zatím je však ve hvězdách a taky trochu ve vakcínách, kdy se na díla Toyen, první dámy českého surrealismu, budou moct přijít podívat návštěvníci. Jisté je, že se pak na podzim výstava české umělkyně přesune do Hamburku.

Jajoi Kusamaová © Ota Fine Arts, Victoria Miro & David Zwirner.

Obě ženy pojí nejen výtvarné umění a originalita, ale také inspirace temnějšími stránkami lidské mysli, zejména halucinacemi, které však každá z nich do svého díla promítá jiným způsobem.

Ikona jménem Jajoi

Jajoi Kusamaovou, které bude mimochodem 22. března 92 let, charakterizují výrazné barvy, červené mikádo nebo třeba velké puntíkaté dýně. Celoživotní tvorba japonské umělkyně je ale mnohem víc než jen to. Kusamaová je považována za průkopnici ženského performativního a konceptuálního umění, za vizionářku i módní ikonu, která v roce 2012 dokonce navrhla kolekci šatů pro módní dům Louis Vuitton. Její pozici ve světě současného umění potvrzuje také fakt, že se v roce 1993 stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále.

Jajoi KusamaováAll the Eternal Love I Have for the Pumpkins © Yayoi Kusama.

Stejně jako je Jajoi výjimečnou umělkyní, je i její dílo velmi těžko zařaditelné. Vychází sice z konceptuálního umění, ale během téměř osmdesáti let tvorby se v něm objevily prvky minimalismu, surrealismu, umění Art Brut nebo pop artu. Výrazně ho ovlivnily také halucinace, jimiž Kusamaová od dětství trpí a kvůli nimž také dobrovolně strávila více než čtyřicet let svého života v psychiatrické léčebně. A právě umění jí prý pomáhá, aby se s psychickými problémy vypořádala.

Moře plné nafukovacích chapadel

Jak takovou umělkyni vlastně divákům představit? Odpověď se snažila najít ředitelka muzea Gropius Bau v Berlíně Stephanie Rosenthalová. Ta je zároveň kurátorkou retrospektivní výstavy Jajoi Kusamaové. Společně s japonským studiem, kde Kusamaová tvoří, a s pomocí díla dnes již zesnulého kunsthistorika Udo Kultermanna, který výrazně přispěl k utváření kariéry japonské umělkyně v Evropě, připravili na více než 3 000 metrech čtvereční komplexní výstavu s téměř třemi stovkami děl, které Kusamaová během své kariéry vytvořila.

Jajoi KusamaováThe End of Summer © Yayoi Kusama, Sammlung Goetz, München.

Její první retrospektivní výstava v Německu zachytí široké spektrum technik od objektů, maleb a kvaše až k happeningům a módní tvorbě. Nebude chybět ani příznačný Infinity Mirror Room, instalace plná zrcadel, kterou Kusamaová poprvé představila v New Yorku v roce 1965 a která se od té doby stala velkým návštěvnickým lákadlem.

Jajoi KusamaováInfinity Mirror Room — Love Forever, 1966/94 © Yayoi Kusama, Ota Fine Arts.

Stephanie Rosenthalová v oficiálním prohlášení uvádí, že výstava bude klást důraz hlavně na aktivity a tvorbu, kterým se Kusamaová věnovala během času stráveného v Německu a ve zbytku Evropy, což je z pohledu kurátorky v současnosti málo známá kapitola jejího života. První samostatnou výstavu měla Kusamaová v Německu v roce 1966, konkrétně v Essenu. O šest let dřív bylo její dílo k vidění na výstavě v  Leverkusenu, kde s japonskou umělkyní vystavovali mimo jiné i Lucio Fontana, Yves Klein nebo Otto Piene. Kromě těchto milníků se výstava zaměří i na roli žen v uměleckém světě nebo na pozici performativního umění v době sociálních sítí.

Velké očekávání budí i instalace, kterou Kusamaová přímo pro berlínskou výstavu vytvořila. Nese název A Bouquet of Love I Saw in the Universe a historické atrium Gropius Bau po dobu výstavy přemění v moře plné obřích nafukovacích chapadel. Výstava Yayoi Kusama: Eine Retrospektive začne v berlínském muzeu Gropius Bau 23. dubna a potrvá do 1. srpna 2021.

Jajoi Kusamaová – Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, 1965 © Ota Fine Arts, Victoria Miro.

Toyen je rodu mužského

Velkou retrospektivní výstavu plánuje v dubnu otevřít i pražská Národní galerie. Bude věnována jedné z nejvýznamnějších českých umělkyň 20. století, surrealistické malířce a rebelce se sklonem k anarchii Toyen. Nekonvenční osobnost české i francouzské umělecké scény, která o sobě mluvila v mužském rodě, nosila frak a do svých děl promítala témata erotiky a alchymie, vzbuzuje v posledních letech zájem po celém světě.

Toyen  Úděs. Zdroj: Národní galerie Praha.

Přes to je například právě v Německu stále téměř neznámá a v Paříži, kam v roce 1947 emigrovala, se jí velké retrospektivní výstavy zatím nedostalo. Právě proto vznikl mezinárodní projekt Toyen: Snící rebelka, na němž Národní galerie Praha spolupracuje s Hamburger KunsthalleMusée d’Art Moderne de Paris, institucemi, do nichž výstava po ukončení v Praze poputuje.

Jak ve své knize Všecky krásy světa uvádí Jaroslav Seifert, byl to právě on, kdo vymyslel pseudonym Toyen, který potom umělkyně používala v mužském rodě do konce života. Velký vliv na ni měli i další významní umělci a přátelé, jako Jindřich Štyrský, Jindřich Heisler, André Breton nebo Benjamin Péret, na jejichž spolupráci s Toyen bude podle kurátorek projektu kladen v rámci výstavy velký důraz.

Toyen, malíř Jindřich Heisler a spisovatel Karel Teige v roce 1940. Zdroj: Wikimedia Commons.

Význam a přínos Toyen uměleckému světu dokládá i vysoký zájem o její díla v současných aukcích. Obraz Piková dáma prolomil jeden z loňských aukčních rekordů, v aukční síni Adolf Loos Apartment and Gallery byl v říjnu vydražen za více než 78 milionů korun. Výstava Toyen: Snící rebelka začne ve Valdštejnské jízdárně 9. dubna a potrvá do 15. srpna 2021. Do Kunsthalle v Hamburku se pak přesune 24. září.

17. 3. 2021