Jak Němce vidí Češi? Typický Němec je podle průzkumu agentury STEMMARK pro Čecha pořádný, důsledný a pracovitý, ale bez smyslu pro humor. Němci sice patří mezi naše nejbližší sousedy, německá kultura nám ale moc neříká. Téměř třetina oslovených Čechů nikdy nenavštívila Německo a tři pětiny respondentů neznaly osobně žádného Němce nebo Němku.
Raději negestikulovat
Na téma “Jací jsou Němci?” zveřejnil zajímavý článek server Chování.eu. Ten shrnuje základní pohled na Němce do několika hesel:
Charakteristika – precizní, tradicionalisté, pyšní na Německo.
Co nemají v oblibě – bohémství, opomenutí titulu, nepořádek.
Co mají rádi – dochvilnost, plánování.
Server se detailně věnuje tomu, co lze od Němců čekat: “Pozor na gestikulaci! Když napadnete v Německu slovně jinou osobu, může to mít vážné soudní důsledky. To samé je s gesty. Například když si poklepete na čelo, můžete čekat velkou pokutu. Přísně je zakázán posunek s třemi zvednutými prsty do tvaru W, který používají mladí neonacisté. Nejčastějším německým gestem je zvednutý ukazováček doprovázený slovním projevem pedagogického charakteru.“
Nejen podle tohoto serveru platí, že Němci mají ve zvyku dobře se připravit a přednést svůj názor pouze tehdy, když se cítí k tomu vrcholně kompetentní a mají na srdci něco důležitého. Očekávají, že jim nikdo nebude skákat do řeči, ani bezprostředně oponovat, a považují své připravené stanovisko za nevyvratitelné.
Kolegialität a Gemütlichkeit
Článek konstatuje, že s přátelstvím Němci nehýří a kandidáty na spřátelení většinou dlouho prověřují. Struktura pracovní kariéry je většinou dlouhodobě plánovaná, proto má velkou váhu Kollegialität v kombinaci se silnou nechutí k nekonformním osobnostem.
Většinou není moc oblíbené, když někdo vybočí z řady. „Stačí, když špatně zaparkujete auto nebo si při formální schůzi svléknete sako (dohlížet na chování svých bližních považují Němci za svou povinnost). Zapadnout do soukolí je ctnost, vystupovat z řady je přestupek. Oblíbeným rčením je Ordnung muss sein (pořádek musí být) a je míněn doslova,“ uvádí server.
Když dojde k mimopracovním setkáním, přikládají Němci velkou váhu Gemütlichkeit (pohodě, útulnosti, kombinaci přátelství a zábavy). Míra dovádivosti se mění od uvolněnějších jižanů k rezervovanějším seveřanům. K cizincům se podle serveru většinou chovají velmi pohostinně, zvláště jsou-li tito ohlášeni a očekáváni.
Němci si vysoce cení tradice a zvyků, konstatuje server. Mnohé z nich mají jen lokální význam nebo se váží k činnosti všudypřítomných klubů. Střelecké kluby stejně jako kluby chovatelů holubů mají své tradiční festivaly. Největší z nich, mnichovský pivní festival Oktoberfest, se stal světoznámým.
Mají Němci smysl pro humor?
Podle některých názorů ten, kdo prohlašuje, že Němci obecně nemají smysl pro humor, nebere do úvahy sarkastické Hamburčany, vtipné Porýňany či rozšafné obyvatele Bavorska. Pověst mrzoutů mají Němci možná největší ve Spojeném království. Jeden britský vtip se ptá: Jaké je nejkratší dílo světové literatury? Odpověď zní: Encyklopedie německého humoru.
Na téma vtipnosti Němců se napsala spousta článků a objevují se i poněkud bizarní teorie. Například tato: Proč Němci nemají smysl pro humor? Protože mluví německy!
Proklaté umlauty
Podle předního psychologa, profesora Davida Myerse z Hope College v americkém Michiganu mluví Němci jazykem, jehož tvrdé hlásky křiví jejich obličej do nešťastné mimiky a zamračenosti. Ta prý podporuje negativní emoce. Myers uvedl, že největší vinu mají umlauty, čili přehlásky.
„Takové ü způsobuje spouštění koutků úst do zvláště smutné polohy, zatímco anglické ee nebo ah jsou hlásky spojené se šťastným výrazem ve tváři, protože namáhají prakticky stejné svaly, jaké užíváme, když se smějeme,“ citoval vědce deník Právo.
Blogerka: práci a kamarády oddělují
Při hodnocení povahy Němců nepochybně hraje velkou roli to, nakolik je lidé skutečně znají. Mezi Čechy mají velkou cenu hlavně názory těch, kteří v Německu dlouhodobě žijí či žili. Mezi ně patří například blogerka Jana pracující nyní v Dortmundu, zveřejňující své postřehy na severu Mywandertime.com. Řadu z nich uvedla v rozhovoru pro server Jakdonemecka.cz.
Jeden z nich se týká vztahů v práci. „Co se týče německých kolegů, tak oni mají trochu jiný přístup než my. Práci a kamarády od sebe oddělují, takže v práci si s nimi člověk velká přátelství nevybuduje. Já pracuji v mezinárodním týmu a rozumím si spíš s lidmi z jiných států.“ Podle ní Němce hodně mění nová Evropa – EU, migrace, ekologická témata. Ale: „Myslím, že v nějaké zapadlé bavorské vesničce jenom s Němci to může být dost boj,“ konstatuje Jana.
Bavorsko je z jiné planety
Upozornila zároveň na odlišnosti v jednotlivých spolkových zemích. „Určitě jsou v rámci Německa obrovské rozdíly, hlavně mezi bývalým východním a západním Německem. Taky Bavorsko je jak z jiné planety – sami Němci si z téhle spolkové země dělají legraci, že Bavorsko vůbec není Německo,“ uvedla Jana. Německo má hodně procestované.
„Musím říct, že v Dortmundu se mi líbí zatím nejvíc. Možná je to tím, že je to blízko do Nizozemska, kde jsou nejmilejší lidi na světě,“ uvedla. „Každopádně jsou tu zvyklí na cizince, nikdy jsme s místními neměli problémy a rychle nás přijali i sousedi. V Erfurtu a Drážďanech jsem zase měla pocit, že nám byli lidé víc podobní, bohužel si v sobě východní Němci nesou tu stejnou nedůvěru k cizím lidem, takže chvíli trvá, než si je člověk získá.“
Ale pořádek musí být! „Co mi přijde neuvěřitelné, že je tady ještě horší byrokracie než u nás. Co nemáš černé na bílém, jako kdyby neexistovalo, všechno se posílá poštou, na úřadě nikdy nic nedostaneš přímo do ruky. Tím pádem všechno hrozně trvá a například i přijímací řízení do práce se táhne věčnost,“ postěžovala si Jana.
Nevědí vše, ale vědí vše lépe
Hloubavé hodnocení charakteru Němců do nejmenších podrobností přináší knížka Jací jsou Němci?, vydaná v nakladatelství Lingea. „Němci, tradičně považovaní za národ robotů, jejichž auta předčí všechna ostatní a jejichž fotbalový tým málokdy prohraje, mohou vzbuzovat dojem naprosté neotřesitelnosti. Za touto fasádou se však skrývá národ výrazně vnitřně nejistý tím, kde se nachází, kam směřuje, a dokonce i tím, jak se sem dostal,“ píše nakladatelství v úvodním textu.
„Perfekcionalismus je prvotní charakteristikou Němců. Kompromis a rozhodnutí, že takhle to stačí, prostě nestačí. Přesněji řečeno, stačí jen to nejlepší. Ordnung (pořádek) se projevuje ve všech podobách – nejen jako čistota, ale i jako korektnost, řádnost, přiměřenost a spousta dalších aspektů. Němci se považují také za velmi vzdělané. Navzdory panujícímu přesvědčení ovšem není pravda, že vědí všechno – platí jen, že vědí všechno lépe.”
„Zapadat je ctnost, vyčnívat přečin. Němci trpí značným počtem obsesí: jsou pro ně formou odreagování. Oblíbenými tématy jsou zdravotní stav a stav společnosti. Posedlost si vyvinuli ze stavu své obuvi a aut. Auta nejsou pro Němce otázkou života a smrti, jejich význam je zásadní,“ uzavírá Lingea.
