Obrana výsměchem. Satira v Německu politiky nešetří

Německé televizní pořady zaměřené na politickou satiru vzdáleně připomínají úvody pořadu Jana Krause před nástupem Andreje Babiše k moci. Nelítostně se vysmívají politickým špičkám za jakýkoli hloupý či neomalený výrok nebo čin. Zacházejí přitom mnohem dál než někdejší „Kraus“ a prochází jim to. Německá společnost si totiž uvědomuje, jak důležitý korektiv má v satiře a jako vyspělá demokracie ji také vyhrazuje náležitý prostor.

Moderátor Oliver Welke v pořadu ZDF

V německé poválečné historii nejsou kauzy, které by snesly srovnání s těmi Babišovými a jeho vlády – nikdo tam nezprostředkovává podíl na vládní moci extremistům na způsob komunistů, ani neochromuje demokratické instituce účelovým dosazováním loajálních prospěchářů do vysokých pozic v politice. Dost možná je tomu tak právě proto, že Němci každý záludný kousek z politiky obratem označí pravým jménem, a to hned v těch největších televizních stanicích.

Oliver Welke: “Pokaždé se musím smát nad tím, co ministr řekne”

V satirickém pořadu německé veřejnoprávní televize ZDF nazvaném Heute Show si moderátor Oliver Welke utahuje z celé vlády. Jednou se do ní strefuje pro nízkou úroveň telekomunikační sítě a s podrobně připravenými rešeršemi konstatuje, že dostupnost datových služeb ve standardu 4G je v Německu horší než v Albánii, a že v Portugalsku má bezmála 90 procent obyvatel připojení přes optická vlákna, zatímco v Německu je to jen 8,5 procenta.

Hlavní obětí dané epizody je ministr dopravy Andreas Scheuer (CSU), který si o to v podstatě sám řekl. V situaci, kdy bezmála čtvrtina dálkových spojů měla zpoždění, chyběly investice 57 miliard a nedostávalo se ani personálu, dotyčný prohlásil „Wow! Jezdit vlakem je mega!“ Moderátor Welke na to poznamenal, že ať Scheuer říká, co říká, pokaždé se musí smát, přestože ministr není vůbec vtipný.

O stavu německého resortu dopravy vypovídá i srovnání s Itálií, za níž Německo ve výstavbě nové železniční trati z Itálie do Skandinávie notně zaostává. Celkem 55 kilometrů dlouhý Brennerský železniční tunel Alpami mají Italové spolu s Rakušany dokončit v roce 2032, zatímco německý úsek trati nebude hotový dříve než v roce 2038. „Na dráze jsme jedineční,“ zařazují tvůrci satirického pořadu památný výrok ministra Scheuera.

Tento ministr, jehož resort dopravy zahrnuje i digitální infrastrukturu, oznámil v reakci na časté výpadky signálu plán vládní koalice instalovat 5000 sloupů s vysílači. Protože ale ve skutečnosti jde jen o drahou nápravu nepřiznané dřívější chyby této vlády, která neuložila telekomunikační společnosti, aby zajistila určité minimální pokrytí, tvůrci pořadu se za to vládě drsně vysmáli. Využili toho, že sloup se německy řekne „Mast“ a ministra  Scheuera zobrazili na koláži, kde velice podivně objímá sloup, což moderátor Welke glosoval slovem „Mast-urbation“.

„Andi“ jako vděčný terč satiry v Německu nenajde oddychu, na téže televizi se mu pochopitelně věnuje i Jan Böhmermann ve svém pořadu Neo Magazin Royale.

Jan Böhmermann

Ušetřeni nezůstali ani Zelení se svým návrhem nahradit antibiotika homeopatiky. Redaktor Heute Show obešel jejich vedení na sněmu s otázkou, zda náhodou nechtějí dotovat i dodatečné návštěvy kominíků v těch domácnostech, jejichž členové uvěřili, že sahat na tyto řemeslníky přináší štěstí. Šlo by totiž o stejný princip, na němž funguje i placebo efekt homeopatik.

Dieter Nuhr: Od ekoalarmistů až po nacionalisty

Šiřitele falešných zvěstí o nesvobodě médií Západu, podřízených levicově liberálním ideologům, by možná překvapil i pořad Nuhr im Ersten,    který má na programu německá veřejnoprávní televize ARD. Jeho moderátor Dieter Nuhr se hned v úvodu jedné z epizod raduje, že ač pořad běží už několik minut, ani jednou v něm ještě nezaznělo slovo „Greta,“ načež vyslovuje přání, aby to tak i zůstalo.

Dieter Nuhr

Ani jeden z Václavů Klausů, ani Tomio Okamura, kteří tolik kritizují údajnou nesvobodu německých médií, by asi nevěřili svým uším, kdyby jen zaznamenali, jak si Nuhr dobírá všechny genderové ideology a ekologické alarmisty. „Německo ale není jen Berlín,“ zdůrazňuje Nuhr a ujišťuje přítomné, že mimo hlavní město žijí lidé, kteří se nepohoršují nad tím, že u nich ve vesnické hospodě nejsou toalety pro „třetí“ pohlaví. „Tyhle neustálé řeči o konci světa, které mě už 50 let provázejí životem, to je hotové neštěstí,“ posteskne si.

V epizodě z letošního května se pak vysmívá důrazu na budování cyklostezek. „Číňané hodlají do roku 2035 postavit 216 nových letišť, zatímco my si tady myslíme, že dopravním prostředkem 21. století je kolo,“ uculuje se showman. 

Nuhr neponechá bez povšimnutí snad žádný výplod stoupenců krajní levice i pravice – dá-li se to tak vůbec ještě nazvat. Břitce tak okomentoval i rozepři mezi holandskými radikály o tamního Mikuláše, jehož provází pomocník Černý Petr (Zwarte Piet). To části  zúčastněných blouznivců stačilo k tomu, aby zvyk označili za rasistický. A protože je nikdo nekorigoval, věc posloužila nacionalistům jako záminka k násilí, načež ve jménu obrany národní tradice zapalovali auta a rozbíjeli okna policejní služebny. „Veřejný prostor ovládli šílenci,“ poznamenal k tomu Dieter Nuhr, a projevil starost o germánský zvyk s velikonočním zajíčkem, proti němuž by podle něj mohli stejně tak vystoupit i vegani kvůli vejcím, která zajíc roznáší.

Nuhr se obává i o symbol Vánoc, neboť německá obdoba Ježíška Weihnachtsmann rozdáváním dárků podporuje konzum a může vzbuzovat podezření, že je agentem kapitalismu. A na druhou stranu, protože by se „mohlo jednat i o stalinistu“ (chodí ke všem a propaguje tedy princip rovnosti, s jehož iluzí umně pracuje i komunistická propaganda), pustil se pro změnu i do krajní pravice.

Tobias Mann, Christoph Sieber: výsměch AfD

Televize ZDF nabízela politickou satiru ještě v pořadu Mann, Sieber! Tobiase Manna a Christopha Siebera.

Pořad Mann, Sieber!

Tento program, který televize charakterizuje jako rychlou, duchaplnou a vtipnou kabaretní slovní přestřelku, v jedné z epizod uváděl na pravou míru některé nesoudné reakce populistů na teroristický útok v Halle. Tou nejkřiklavější absurditou bylo pohoršení člena německé obdoby okamurovců, strany AfD, který se na sociální síti ptal, kdo že může spáchat něco tak otřesného. „Náckové,“ odpovědělo tvůrčí duo z kabaretu v narážce na účast dotyčného na pochodu neonacistů.

Téma této Ruskem zjevně placené strany (vazby AfD na Kreml prokázaly uniklé dokumenty, o nichž informovala televize ZDF, týdeník Spiegel server BBC , přičemž AfD dlouhodobě nepokrytě papouškuje stanoviska Kremlu) přivedlo autory pořadu i k zamyšlení nad upadající úrovní diskuze. „Zatímco dřív si ještě lidé hlídali, aby nesrovnávali jablka s hruškami, dnes srovnávají hrušky s pneumatikami. Tomu se říká whataboutismus,“ představují jeden z bolestivých fenoménů, který v Česku chronicky přiživují zejména komunisté, okamurovci a jejich sympatizanti.

Slabiny politické satiry v Česku

Hlavní funkcí nejen politické satiry je schopnost obnažovat podstatu každodenního dění. Jak moc satira v Česku nestíhá reagovat, ukázal projev Andreje Babiše v Národním Muzeu k 30. výročí listopadových událostí a jeho nekritické přijetí částí intelektuálů. Ukázkový „anti-Havel“ se tehdy odvolával na jediného slušného porevolučního prezidenta Václava Havla, což mu prošlo bez toho, aby si z něj kdokoli v televizi udělal legraci. Namísto toho část intelektuálů včetně Michaela Žantovského uznale pokyvovala hlavou, jak je dobře, že se premiér přihlásil k odkazu zmíněné morální autority.

Mohlo by vás zajímat

Nejčtenější v kategorii Society