Jedná se o velice účinné cvičení, kdy zapojíte všechny svaly na těle a obzvláště ty, o kterých ani nevíte, že je máte. Hlavní cvičební pomůckou vám bude tyč, která vás bude doprovázet v průběhu celého tréninku. Jarmila otevřela své studio Vertigo Pole Fitness v roce 2012 a věnuje se mu od té doby naplno. Krize způsobená koronavirem její studio zasáhla, ostatně tak jako všechny podnikatele v oblasti fitness, wellness a sportu. Společně jsme si povídaly nejen o jejím studiu, pole dance, koronavirové krizi, ale také o jejím receptu na skloubení podnikání a mateřství.
Jarmilo, běh na dráze a pole dance jsou hodně rozdílné sportovní disciplíny, prozraďte nám, co Vás k této změně vedlo?
Ano, jsou to úplně odlišné disciplíny. Jednu věc ale mají společnou – je to dřina. Atletika mě provázela od dětství, protože můj otec i děda celý život závodili. Ráda na všechny závody, tréninky a tréninkové parťáky vzpomínám, ale co jsem objevila pole dance, ani jednou se mi po dráze nezastesklo. Změnu jsem nijak neplánovala. Končila jsem pomalu ve svých 26 letech závodní kariéru a spolubydlící z koleje mi poslala video z americké pole dance soutěže. Doslova mi spadla čelist a asi 100x jsem si video pustila. Nechápala jsem, jak se na té tyči mohou udržet. Hned jsme se přihlásily na kurz, abychom to vyzkoušely.
Pole dance je velmi estetický a zároveň akrobatický sport. Ze sprintů jsem byla hodně naposilovaná a spoustu věcí jsem se naučila rychle, ale s ladností to mnoho společného nemělo. Své první vedené lekce jsem měla v opravdu hodně fitness stylu. Dneska se tomu směji. Pole dance je pro mě nekonečné učení se neustále vznikajících triků a kombinací. Pořád jsem z něčeho v úžasu, stále mám na čem pracovat – síla, dynamika, flexibilita, taneční projev. Když se v atletice naučíte techniku a pak už ji jen pilujete, abyste ukrojili setiny vteřin ze svého výkonu, je to sice výzva, ale už se nic nového neučíte. Každý výkon je stejný – běh na 100 m (nebo jiná vzdálenost). Tady je každý závod/vystoupení jiné a na každý výkon se učíte nové věci. Já jsem v jádru kreativec, takže toto mi vyhovuje víc.
Pole dance nepatří k tradičním fitness aktivitám. Jaké jsou hlavní benefity a proč byste čtenářům doporučila pole dance alespoň jednou vyzkoušet?
Pole dance má nejblíže ke gymnastice. Hlavními benefity jsou poměrně rychlý nárůst síly, vyrýsování postavy, zvýšení flexibility, překonání sama sebe, v řadě případů (znovu) nalezení sebevědomí, a hlavně nekončící zábava a motivace. Samozřejmě vše také závisí na tom, jak často trénujete – jako v každém jiném sportu.
V roce 2012 jste založila své Vertigo Pole Fitness studio, jak na tom tehdy byla netradiční fitness aktivita pole dance v porovnání s ostatními více známými studiovými fitness lekcemi?
V té době byl pole dance novinkou (v ČR se objevil někdy v roce 2009, kdy jsem se s ním seznámila), nebylo nic nastavené, vše začínalo od nuly. O rok později jsem se začala věnovat i školení instruktorů a pořádání prvních soutěží – ty jsem se snažila organizovat na sportovních a tanečních veletrzích, díky čemuž povědomí o tomto sportu rychle rostlo. Zasadila jsem se o vázanou živnost Instruktor pole dance a od roku 2017 (kdy byl mj. pole dance oficiálně uznán mezi sporty) musí mít všichni lektoři licenci stejně jako třeba instruktoři fitness. A co vím, jsme první země na světe, která má školení pole dance zaštítěné ministerstvem školství a tělovýchovy. Zkrátka pole dance mě úplně pohltil a věnovala jsem mu skoro každou volnou minutu.
V roce 2012 tady bylo jen pár studií, které se pak ale hodně rychle rozrostly a v největším rozpuku bylo jenom v Praze kolem 30 studií, což je nejvíc na evropskou metropoli. Češi se zbláznili do pole dance. A je to super, protože Češi jsou sportovní národ a mám radost, že jsme se prosadili i tady jako úplní nováčci. Máme několik mistryň světa a neuvěřitelně talentované juniorky, které jsou budoucností českého pole dance. Raketou rychlostí jsme dohnali světovou scénu, která měla x let náskok.
Vy jste založila své studio v roce 2012, Váš manžel Jakub zase CrossFitový gym o dva roky později. Byla jste mu tehdy inspirací, nebo vás naopak podnikání ve fitness světe teprve dalo dohromady?
Určitě jsme spolu podnikání tenkrát hodně probírali, spousta věcí byla podobná a máme to tak i dodnes, samozřejmě. Ale podnikání ve fitness v našem vztahu žádnou roli nesehrálo. To byla spíš jen náhoda. U nás to byla láska na první pohled. Já jsem si šla k němu do gymu vyzkoušet CrossFit, protože tenkrát to byla taky novinka a já se chtěla od tyče trochu odreagovat. Našla jsem si nejbližší gym, zapsala jsem na úvodní lekci a tu vedl Kuba. Zjistili jsme, že oba pocházíme z Děčína, a tak slovo dalo slovo… a konec už znáte.
Oba podnikáte v oblasti, která byla koronavirovou krizí velmi zasažena, jak jste to prožívala?
Celá ta situace se mi nelíbila a dodnes se mi nelíbí. Byla plná nejistoty a otázek, jak to všechno vlastně doopravdy je. Všichni jsme byli ve spojení díky internetu, což bylo pozitivní. Pro klienty jsme připravovali on-line tréninky, ale to tedy přiznávám, že mě nebavilo. Natočit workout bez přeřeků a drobných chyb, které v běžné vedené hodině nikdo nevnímá, byl ze začátku horor. Kuba to měl v gymu podobně, takže jsme se museli v natáčení střídat v obýváku. Někdy jsme se tím opravdu zasekli nebo nám tam pobíhala dcera Amálka.
Jinak jsem byla ve spojení s majitelkami studií a celou situaci jsme společně sledovaly a radily si. Musely jsme být všechny ve střehu a vyčkávat, co vláda vyhlásí, protože rozhodnutí měnila v řádu hodin. Nedalo se od toho odstřihnout. Lezlo mi to na nervy. Nejradši bych to nesledovala, ale musela jsem. Naštěstí máme hodného pana pronajímatele a dostali jsme úlevu z nájmu. Kuba bohužel ne a vzhledem k velikosti jeho gymu šlo o opravdu nemalou částku.
Měla jste v průběhu minulých týdnů i těžší chvíle, kdy Vás napadaly negativní myšlenky ohledně chodu Vašeho studia a jak se to bude celé dále vyvíjet?
Ne, vnitřně jsem se necítila ohrožená. I když sem tam někdo vypustil nějakou špatnou nebo negativní informaci, která mě třeba trochu znejistila, v jádru jsem věděla, že to brzy skončí. Samozřejmě, do ztráty se dostal každý. Já ale věřím, že se s mým týmem brzy všechno doženeme. V červnu chystáme soustředění, kterým část ztráty pokryjeme. Plus toto léto možná nebude taková okurková sezóna, jak jsme standardně zvyklí. Uvidíme, co bude zase za měsíc. Dokud se vše nedostane do normálních kolejí, plánování je trochu ztráta času, mi přijde. Takže stále sleduji vývoj situace a jednám operativně.
Jste maminkou dcery Amálie, jaký máte recept na skloubení mateřství a podnikání?
To je asi největší challenge, jakou jsem kdy měla. A taky nejkrásnější! Je to samozřejmě náročné, ale jsem ráda, že nesedím doma. Já to neumím. Byla bych nešťastná.
Amálku si s Kubou střídáme, což je opravdu super, protože všechny záležitosti s ní spojené si do detailu sdílíme a řešíme společně. Není to tak, že jeden z nás si žije ve svém pracovním světe (s kolegy a pracovními záležitostmi) a druhý doma mění plíny a sedí v parku. Doporučila bych to všem – to je můj recept. A nesmím zapomenout taky na prarodiče, kteří mohou vypomoci s hlídáním. Jinak se ta práce skloubit nedá.
Je dobré si dopředu nastavit, kdy a kdo má Ami na starosti a jak si můžeme pomoct. Pak sladíme harmonogram (oba v určité dny vedeme lekce, se kterými se nedá hýbat). Důležité je taky plánovat společný čas, protože pak hrozí, že se budeme míjet. Je to náročné, ale funguje to. A určitě nám to za to stojí!
Fitness centra se opět otevřela, jaké jsou Vaše první dojmy? Jsou lidé natěšení na cvičení a návrat k pravidelnému pohybu?
K nám se klienti vraceli hodně natěšení. I když byla na internetu spousta dostupného on-line cvičení, s tréninkem pod dohledem a s partou dalších lidí se to samozřejmě nedá srovnat. Je vidět, že jsou všichni rádi, že mohou pokračovat s tréninky a vzájemně se potkávat. Někteří si stěžují, že vypadli z formy, ale já na svých lekcích žádné velké problémy nevidím. Radost z pohybu přebíjí výpadek. Aspoň si všichni odpočinuli a teď na sobě mohou zase pořádně pracovat.
Čekala jsem, že odpadne víc lidí. U dětí jsme rušili jeden kurz, 1/3 je mimo Prahu, ostatní pokračují. Kurzů v hlavním rozvrhu ubylo víc, protože jsme museli nastavit 15min přestávky, které večerní kurzy odsunuly až na 21 hod, což je pro některé lidi pozdě, takže pár těchto kurzů jsme zrušili. Bohužel se nevidíme s mimopražskými studentkami, které zůstaly doma. Myslím, že krize hodně studií oslabila, ale úplně nezruinovala, takže klíčové bude pro všechny zvládnout pravděpodobně ještě jedno slabší prázdninové období a pak zaplnit kurzy od září/října.
Více najdete na webu nebo na FB.
